Obsluhoval jsem anglického krále – interpretace díla

5. května 2016 v 0:21 | Tigris |  Rozbory knih
Jako obvykle se mě v pozdních nočních hodinách zmocnila nostalgie a napadlo mě podívat se, jak se má můj jeden a půl roku (ba možná déle) zanedbávaný blog (neznamená to však, že se tímto snažím rozdmýchat svou aktivitu). Kupodivu se tu stále nějací čtenáři sdružují a mezi nejoblíbenější články patří rozbory knih. Tak jsem si řekla, proč těm ztraceným duším trochu nepřilepšit mým interpretačním výtvorem? Zdůrazňuji, že se tímto nesnažím podporovat v dnešní době tak jednoduché ctrl + c, ctrl + v, ale třeba někoho jen inspirovat nebo motivovat k přečtení této knihy. Protože myšlení skutečně není bolestivá záležitost. :)
Zcela logicky je následující text jeden velký SPOILER.




1. Úvodem
Novela (ba spíše soubor epizod volně propojených časovou chronologií a některými postavami) Obsluhoval jsem anglického krále se výrazně liší od předchozích děl Bohumila Hrabala. Autor zde nevytváří útržkovité náhledy do nitra obyčejných lidí jako např. v Pábitelích nebo Perličce na dně, ale předkládá svým čtenářům ucelený příběh vyjádřený souvislým proudem řeči, resp. automatickou metodou psaní. Text je členěn do navazujících kapitol, které vždy začínají větou Dávejte pozor, co vám teďka řeknu a jsou zakončeny slovy Stačí vám to? Tím dneska končím.

2. Jan Dítě

2.1 Dítě jako dítě
Nejvíce mé interpretační pozornosti přitahuje samotná hlavní postava a zároveň vypravěč příběhu, číšník Jan Dítě. Už jeho příjmení je příznačné - v knize je mnohokrát zmiňován jeho malý vzrůst, kvůli němuž se cítí méněcenný a snaží se ostatním vyrovnat, zapadnout mezi ně či je napodobovat. Jako prostředek k získání společenského postavení a uznání považuje peníze. Tuto myšlenku v něm podporoval jeden z hostů hotelu Zlaté město Praha, pan Walden, když mu opakoval:
"Pamatuj si, peníze ti otevřou cestu do celýho světa."[1]
Proto se protagonista chce stát milionářem a hoteliérem. Nejdříve však zastává podružné práce - prodává párky na nádraží, pracuje jako pikolík a následně jako číšník v hotelu Tichota, až se dostává do luxusního prostředí pražského hotelu Paříž, kde potkává svůj životní vzor - vrchního Skřivánka, který údajně "obsluhoval anglického krále". Tato tři slova nejsou pouhou frází, jíž by se vrchní honosil, ale přebírají vyšší význam - jsou synonymem pro kultivovanost, noblesnost a bohaté pracovní zkušenosti.

2.2 Proměna Dítěte, proměna státu
Dětinskosti Jana Dítěte si lze všimnout i v jeho naivním pohledu na svět a na život. Ačkoliv je velmi vnímavý, téměř nekomentuje zásadní historické události (anexi Sudet, obsazení Československa, nástup komunismu) a ve vyprávění o nich můžeme nalézt jen krátké zmínky.
"A tak jsem byl dlouho bez místa, až konečně přišla německá vojska a obsadila nejen Prahu, ale i celou zemi…A to se mi slečna Líza na dva měsíce ztratila…"[2]
Soustřeďuje se hlavně na svůj život a na Němku Lízu, do které je zamilován a s níž se poté ožení.Teprve postupně si uvědomuje své chyby a zradu vlastního národa.
"A tak zatímco v Praze popravčí čety popravovaly, zrovna tak v Brně a u ostatních soudů, kde měli právo popravovat, tak jsem já stál nahý před lékařem…"[3]
"Najednou na mne přišla hrůza, že tam jsou popravy a já tady stojím před doktorem s přirozením v hrsti…"[4]
"… a tak úřad pro ochranu německé cti a krve neshledal nic proti tomu, abych si vzal árijku německé krve, a mocnými ranami razítek jsem obdržel svatební povolení, zatímco čeští vlastenci těmi samými ranami s těmi samými razítky byli odsouzeni k smrti."[5]
Jeho svobodná dětská mysl a tělo jsou pod tlakem nacistického režimu, očekávání, pravidel
a povinností, na což hlavní postava reaguje následovně:
"… aby otěhotněla tak, jak si přeje, podle germánské nové cti, aby milostí v jejím břiše začal nový život nového člověka, který založí a bude žít nový řád nové krve, nového smýšlení a nové cti, a když jsem slyšel to všechno, tak jsem cítil, jak ode mne odchází všechno to, co dělá mužského mužským, a tak jsem jen ležel a díval se do stropu a snil jsem o ztraceném ráji, o tom, jak to všechno bylo krásné před manželstvím, o tom, jak jsem se všemi ženami žil jako nějaký psí bastard, zatímco teď jsem postaven před úkol jako nějaký ušlechtilý pes s ušlechtilou fenou…"[6]
V situaci, kdy je zadržen Němci a podezříván ze spolupráce s Rusy, dokonce sám přijímá trest a nevadí mu fyzické utrpení.
"… a já jsem se smál a smál, tak nějak jsem necítil nic, ani to bití, ani ty rány, ani ta zranění, ostatní se na mě dívali, jako bych byl slunce, hrdina, když mne tam hodili, tak na mne s hnusem křičeli ti esesáci, ty bolševická svině!, a mně to označení znělo v uších jako lahodná hudba, jako milounké oslovení, protože jsem začínal vědět, že tohle je vstupenka, zpáteční lístek do Prahy, zmizík, šťáva, kterou lze vymazat jedině to, kam jsem se dostal, když jsem si vzal Němku, že jsem stál v Chebu před nacistickým doktory, kteří mi prohlíželi přirození…"[7]
Před čtenářem s dětskou prostotou a upřímností nijak neskrývá své pohnutky a myšlenky, které nejsou ani vlastenecké, ani v nich neprojevuje lítost nad svými činy nebo starost o svou manželku Lízu a syna, pouze si chce uchránit vlastní život, jelikož si je vědom blížícího se konce války.
"…a všechno jsem dělal ne z nějakého soucitu nebo laskavosti, ale pořád jsem myslel na to, abych měl co nejvíc alibi, až jednou ta válka skončí."[8]

2.3 Jan Dítě - netypický hrdina
Vyvstává zde otázka, zda je Jan Dítě postavou hrdinskou. Z dotazníku uveřejněném v knize
Jak čtou Češi, Francouzi a Němci Hrabalova Anglického krále[9] vyplývá, že i když Dítě nedisponuje klasickými hrdinskými rysy jako je statečnost, odvaha, obětavost, neotřesitelná morální síla nebo ochota nasadit vlastní život, přesto jsou mu přisuzovány určité hrdinské rysy. Čeští čtenáři Dítětovi vytýkají pasivitu a podřízenost vnějším vlivům, ale přesto, že se v některých chvílích jejich smýšlení s jeho skutky rozcházejí, získává si jejich sympatie díky své dobrotě, laskavosti, něžnosti a absenci špatných úmyslů. Nejvíce jsou schopni se s Dítětem ztotožnit v závěru knihy, kdy se vzdává veškerých materiálních jistot, odchází do šumavských lesích a nalézá štěstí v samotě, jen ve společnosti několika zvířat, a zcela smířen vykonává práci cestáře a sepisuje své vzpomínky. Jan Dítě tedy prochází vývojem, dospívá a zaměřuje se na duchovnější stránku života, protože ani společnost krásných žen, manželství nebo bohatství mu nepřineslo trvalou spokojenost.

3. Významy slov a hrátky s jazykem
Bohumil Hrabal využívá symboliky jmen nejen u Dítěte, ale například i u pojmenování hotelu Tichota nebo nevěstince U Rajských. Napadají mě dvě možné interpretace názvu "Tichota". Za prvé by se toto označení mohlo vztahovat k osamělému a klidnému místu, kde se tento hotel nachází. Za druhé jeho název může být paradoxní, protože v hotelu Tichota se schází hlučná společnost, jejíž nezřízené radovánky jsou skryté před okolním světem. Pojmenování nevěstince U Rajských je poměrně jasným odkazem k biblickému Ráji, tedy místě, kde člověk nachází štěstí, radost a potěšení.
Tím však autorovo hraní se slovy nekončí. Před protagonistovým odchodem na Šumavu dochází k zadržování všech milionářů a zabavování jejich majetku. Ačkoliv se Jan Dítě tomuto mohl vyhnout, vytrvává ve své snaze zapadnout mezi ně a dobrovolně se s nimi nechává zavřít do kláštera a penzionátu, které dříve obývali kněží. Milionáři jsou střeženi milicionáři, ale toto soužití vězňů a jejich dozorců je velmi mírné a přináší užitek oběma stranám.
"A tak se v internátě vyvářelo, dělal se jídelní lístek, který se dal schválit veliteli milicionářů, aby laskavě dal připomínky, protože milionáři považovali milicionáře za svoje hosty, a taky jsme v jídelnách a refektářích sedali všichni pohromadě…"[10]
Situace zachází tak daleko, že se milionáři převléknou za milicionáře a sami se hlídají. Slova milionáři a milicionáři si tedy nejsou nadále blízká jen náhodnou hláskovou shodou, ale rovněž jejich významy a funkce splývají.
"… a tak se stávalo, že dovolenou si brali i milionáři, tak nám důvěřovali a věděli, že neutečeme, a když bychom utekli, tak se nám to stalo dvakrát, tak jsme přivedli milionáře dalšího dobrého známého, aby si odpočinul od rodiny…, a tak se milicionáři vysvlékli a převlékli do civilu a uniformy jsme si brali my, milionáři, a hlídali jsme sami sebe…"[11]
Jak jsem již uvedla, Bohumil Hrabal zachovává sjednocený začátek a konec všech kapitol. Stejně tak v úvodu se postava básníka vyjadřuje o lidstvu jako potomstvu zlém, blbém a zločinném. Ta samá slova používá v závěru i profesor francouzštiny, s nímž se Dítě setkává v šumavském pohraničí. Autor tak uzavírá své dílo do nenápadného rámce.
Stačí vám to? Tím dneska končím.


ZDROJE:
[1] HRABAL, Bohumil: Tři novely Bohumila Hrabala. Československý spisovatel: Praha, 1989. ISBN 80-202-0059-2. Str. 160.
[2] tamtéž, str. 228
[3] tamtéž, str. 240
[4] tamtéž, str. 241
[5] tamtéž, str. 241-242
[6] tamtéž, str. 246
[7] tamtéž, str. 260
[8] tamtéž, str. 262
[9] COSSET, Pierre-Laurent; GRAFNETTOVÁ, Lenka: Jak čtou Češi, Francouzi a Němci Hrabalova Anglického krále. Slon: Praha, 2009.
[10] HRABAL, Bohumil: Tři novely Bohumila Hrabala. Československý spisovatel: Praha, 1989. ISBN 80-202-0059-2. Str. 279
[11] tamtéž, str. 281
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama