Květen 2014

Rozmarné léto - rozbor

29. května 2014 v 14:15 | Tigris |  Rozbory knih
Rozbor zatím nezkontrolován ve škole a je jeden velký SPOILER. (Už zkontrolováno.)
P.S. Pozor, ať se nepoddáte plagiátorství!

Rozmarné léto

Vladislav Vančura

Vladislav Vančura byl český spisovatel, novinář, scénárista a režisér. Nejdříve studoval práva, ale poté přestoupil na lékařskou fakultu na Karlově univerzitě, kde poznal svoji budoucí manželku. Byl členem Devětsilu, spolupracoval z komunisty, avšak v roce 1929 byl z KSČ vyloučen, protože podepsal (s dalšími šesti umělci) manifest proti gottwaldovskému vedení strany. V roce 1942 (v průběhu heydrichiády) byl zabit gestapem.
Mezi jeho známá díla patří Markéta Lazarová, Pole orná a válečná, Obrazy z dějin národa českého (nedokončené), pohádka Kubula a Kuba Kubikula nebo román Pekař Jan Marhoul.
Jeho současníky byli například spisovatelé Eduard Bass, Jan Weiss, Ivan Olbracht, bratři Čapkové či Marie Pujmanová.

Tematický plán
Literární druh: epika
Literární žánr: humoristická novela
Literární forma: próza
Děj se odehrává v Krokových Varech, konkrétně např. na břehu řeky Orše v průběhu tří dnů v červnu.
Celkové téma: Život v maloměstě.
Hlavní téma: Příjezd kouzelníka a jeho střet s maloměšťany.
Vedlejší téma: Napadení majora kouzelníkem. Nespokojené manželství Důrových.
Motiv: cirkus
Dílo obsahuje poetistické prvky, je hravé a veselé.
Hlavní postavy:
Antonín Důra - ironický, praktický, k manželce se chová chladně až hrubě, záleží mu na jeho fyzické kondici, sukničkář, svalnatá a silná postava, baví ho filosofování
Arnoštek - kouzelník, akrobat, kočovný život, hubený
Anna - mladá, krásná, přitažlivá, charismatická, hledá dobrodružství a hrdiny, zručná
Vedlejší postavy:
Kanovník Roch - knihomol, rád kárá a poučuje ostatní, vzdělaný, pokrytecký
Major Hugo - myslivecký vzhled, rád rybaří, přísný, důstojný, bohatý, gentleman
Kateřina Důrová - manželka Antonína, omezená, hádavá, upovídaná, konzervativní, svérázná
Děj:
Kniha začíná popisem lázeňského města Krokovy Vary a postupně přechází k plovárně Antonína Důry. Ta sice neoplývá vysokou návštěvností, zato poskytuje útočiště třem přátelům - Antonínovi, Hugovi a abbé Rochovi. Zde si povídají, koupou se a rybaří. Na scénu přichází Kateřina Důrová a kritizuje jejich tlachání. V dálce se objeví vůz a kouzelník Arnoštek, zve je na své večerní představení a povídá jim o cizině. Svým zjevem i mluvou okouzlí Kateřinu, zdarma se vykoupe, nají, napije a poté odchází.
Večer se u jeho maringotky sejde mnoho lidí, kouzelník chodí po provaze a předvádí různé cviky. Jeho charismatická společnice Anna obchází diváky a vybírá do misky peníze. Antonín je okouzlen, šeptá jí do ucha.
Večer nechá Antonín manželku spát doma a sám odejde na plovárnu (pod záminkou, že "bude hlídat věci"). Má tam domluvenou schůzku s Annou.
Kateřina se probudí velmi brzy ráno a začne jí vrtat hlavou, co tam Antonín ve skutečnosti provádí. Její podezření se zvýší, když zjistí, že ji zamkl doma, i když to nikdy nedělal. Najde ho zavřeného v jedné místnosti s Annou, oba jsou mokří a Antonín tvrdí, že ji zachránil, když se topila v Orši. Kateřina mu samozřejmě nevěří, tuší, že se schválně polil vodou, aby zamaskoval svou nevěru, avšak přesto se o Annu stará. Ráno se rozezlena vydá bydlet k Arnoštkovi a Antonín je rád, že je manželka z domu.
Po dalším večerním představení se o Annu uchází kanovník Roch, avšak skupina místních opilců napadne maringotku a Roch se s nimi popere. Vyvázne s napuchlým obličejem a natrženým uchem, které mu (čtyřmi stehy) zašije podrážděný Antonín.
Kateřina se mezitím stará o Arnoštka, vaří mu, šije a uklízí. Na začátku dalšího představení jeden důchodce zatřepe kouzelníkovi lanem pod nohama a on spadne, je potlučený, ale žije. Anna se snaží přesvědčit Kateřinu, že si má obléct trikot a že uspořádají vystoupení místo Arnoštka. Kateřina odmítá, chce hájit svou čest a vrací se k Důrovi s tím, že mu odpouští.
Anna napodobuje Arnoštka, avšak chodí po zemi, ne po laně. Přesto díky svým ladným, elegantním pohybům sklízí velký úspěch. Poté se sejde s majorem Hugem a zamíří k němu domů. Rozčilený Arnoštek si jde zjednat vlastní spravedlnost a zbije Huga holí. Ten se nebrání a Anna se rozhodne zůstat s kouzelníkem.
Na konci knihy se tři tělesně i duševně znavení přátelé opět schází na plovárně a vše se vrací do starých kolejí. Kateřina sleduje Arnoštkův a Annin odjíždějící povoz a sní.

Kompoziční plán
Děj je vyprávěn er- formou, chronologicky. Kniha sice není členěna do kapitol, ale jednotlivé úseky mají vlastní nadpisy. V původním vydání je kniha doplněna vlastnoručními kresbami Josefa Čapka.

Jazykový plán
Jazyk je složitý, archaický, plný přechodníkových vazeb a dlouhých souvětí. Chybí zde uvozovky, někdy i dvojtečky, čárky, otazníky u přímé řeči nebo naopak interpunkční znaménka přebývají.
Příklady archaických výrazů: řkouc, sňala, hoře, protimluva, vizte, učinila, pravil.

Pozdější vliv
V roce 1967 zfilmováno Jiřím Menzelem, který si také zahrál Arnoštka.

Úvaha na téma Horory

16. května 2014 v 22:27 | Tigris |  Když se Tigris zamyslí...
Zdravím přeživší čtenáře tohoto blogu!
Doufám, že se máte skvěle a těšíte se na léto. Maturantům přeji v nadcházejících dnech mnoho štěstí a ostatním studentům ať jim zbytek školního roku rychle uteče.
V ústavu jsme dostali za úkol vymyslet cvičnou úvahu na libovolné téma. Takže tady je.
P.S. Případné komentáře jsou vítány.

Strašidelné příběhy provází lidstvo už po mnoho století. Počínaje mýty a legendami o démonech a upírech, konče béčkovými horory v našich kinech. Zdá se, že lidé jsou odjakživa fascinováni nadpřirozenými bytostmi, které jim škodí nebo je dokonce zabíjí. Ale proč někteří z nás tyto situace vyhledávají v hororech i přes to, že by je ve skutečném životě nikdy nechtěli zažít?
V živých tvorech je zakódováno: "Vyhýbej se nebezpečí a přežiješ!" Snažíme se snad vzbouřit proti pudu sebezáchovy a záměrně se vystavujeme strachu, abychom vyzkoušeli, jak jsme vůči němu odolní nebo se za tím skrývá něco jiného? Prozkoumejme to společně.
Pravděpodobně zde hraje roli lidská zvědavost se špetkou zvrácenosti a sympatie k tajemnu a mystice.
Vzpomínám si, že když jsem byla dítě, měla jsem na horory zcela jiný názor než dnes. Sledování hororů jsem vnímala jako rebelství a krok do dospělého světa, i když to znamenalo, že jsme se s kamarády po dvou minutách filmu třásli strachy, tiskli se k sobě, obalovali se peřinou a po skončení snímku následovalo dohadování o tom, kdo vyleze z postele a půjde rozsvítit světlo.
V současnosti se snažím horory zlehčovat, hledat v nich chyby a nelogičnosti, abych snížila jejich vliv na mou psychiku.
A proč tedy jsou horory tak oblíbené, přestože obsahují pouze nechutnosti a bolest? Nejspíše jsou zdrojem požitku a vzrušení, které lidé hledají na své mnohdy stereotypní a nezáživné cestě životem. Jestli je ovšem usekávání končetin, smrt, obavy, děs a pochmurná atmosféra moderním trendem, myslím, že je načase změnit směr, jakým se naše společnost vydala.