Březen 2013

Pan Pomeranč

25. března 2013 v 19:41 | Tigris |  Fórky z naší školky
Zdravím všechny! (Tedy tu zbývající hrstku čtenářů.)
Následující fotky jsou z nedávné osmé hodiny biologie. Spojil se můj nápad, Kronino dokonalé zpracování a Khaliin foťák na mobilu a Vy se můžete pokochat výsledkem.
V biologii sedíme s Kronou v přední lavici, takže pan Pomeranč od svého vzniku do doby, než byl Kronou hozen do tašky, dozíral na profesorku za katedrou. Docela se jí divím, že se nerozesmála. :D
Návod k výrobě:
1) Kupte si ve školním automatu čokoládu a cappuccino. Vypijte nápoj a kelímky dejte do sebe.
2) Připravte si pomeranč a poté ho umístěte do kelímků. Pozor! Ovoce musí být větší než obvod výše zmíněné nádobky!
3) Fixou (v našem případě zelenou) nakreslete na pomeranč obličej. Důležitou položkou k dosáhnutí úspěchu je fantazie. Bez ní se do tvoření radši nepouštějte.
4) Své dílo postavte těsně před vyučujícího.
Dodatek: Neneseme žádnou zodpovědnost za případné poznámky třídního učitele či jiná napomenutí týkající se pokresleného ovoce na školních lavicích!
Mějte se famfárově!


Třetí polička

15. března 2013 v 18:38 | Tigris |  Moje knihovna
Všem krásný den, noc, večer, ráno, poledne nebo cokoliv jiného.
Přináším vám další slibované tipy na knížky.
A když jsme u těch doporučení - začala jsem se dívat na seriál Game Of Thrones (Hra o trůny). Je to skvělé (pokud vám nevadí krev, stínání hlav, sex, incestní sex a oplzlé poznámky, tak se Vám to bude líbit). Docela mi to atmosférou připomíná Zaklínače od Sapkowského. :)


Jak mi Starbucks zachránil život. Autor Michael Gates Gill. Tato kniha je vysoce koncentrovaný chvalozpěv na síť kaváren Starbucks. Ale přesto se jedná o příjemnou oddechovou četbu o životě M.G. Gilla resp. o naprostém překopání jeho hodnot, názorů a postojů. Připravte se na detailní popisy těžké každodenní práce ve Starbucksu, avšak v žádném případě se nebudete nudit. Příběh je místy prolínán autorovými vzpomínkami (častokráte humornými) na dětství a dospívání. Pokud se nebojíte kávy, cappuccina, latté a snahy poučit čtenáře, že nemají být majetničtí hajzlíci, tak se s chutí pusťte do čtení.





Jíst meditovat milovat. Elizabeth Gilbertová. Už samotný název je mi sympatický, protože vystihuje to nejdůležitější, co v životě chci dělat a co dělám. Skvělé počtení pro odpočinek a třeba i získání nových vědomostí. Spisovatelka popisuje svou cestu životem, vztahy, vědomím i podvědomím a v neposlední řadě Itálií, Indií a Indonésií.
Oblíbená citace z knihy: "Zapomeň na prohlížení památek - na to máš zbytek života. Teď jsi na duchovní cestě, zlato. Máš osobní pozvání od Boha - opravdu ho chceš odmítnout? Poslechni svýho kámoše Richarda. Když si budeš příští tři měsíce chodit sedat na tu svoji bílou prdelku do meditační jeskyně, slibuju ti, že uvidíš tak nádherný věci, že se ti bude chtít hodit po Tádž Mahálu šutrem."
V roce 2010 byla kniha zfilmována - v hlavní roli s Julií Roberts.






Drákula. Bram Stoker. Napínavá kniha o upířím hraběti vás nenechá spát. (Doslova. Kvůli ní se mi několikrát zdálo o upírech.) V průběhu četby vám budou dílky pomalu zapadat do sebe a určitě nebudete zklamaní. Ovšem neprotestovala bych, kdyby autor konec ještě trošku natáhl. Příběh Drákuly se dozvídáme z veškeré korespondence a deníků postav. Líbilo se mi filmové zpracování z roku 1992 s Gary Oldmanem v hlavní roli.







Máj. K.H. Mácha. Po prvním přečtení ve škole se mi tato dlouhá báseň, byť by ji někteří nazvali českou klasikou, vůbec nelíbila a nechápala jsem, co je na ní tak úžasného. Co si budeme povídat, nepochopila jsem to dodnes, ale po druhém přečtení se přece jen moje averze k ní zmírnila. Napadlo mě, že by to mohlo být tím, že mi není sympatický autor. Většinou když se mi spisovatel líbí, tak jsem nadšená i z jeho děl. Máj je součástí povinné četby, takže odhaduji, že většina lidí zná alespoň zhruba obsah. Ale shrnuto třemi slovy: šedesát protrpěných stran.






Povídky malostranské. Jan Neruda. Přiznám se, že se mi do čtení Povídek malostranských vůbec nechtělo. Především mi trvalo, než jsem si zvykla na zastaralejší jazyk. A hlavně první povídka (Týden v tichém domě) je nechutně zdlouhavá. Ale vzhledem k tomu, že je to povinná literatura k maturitě, jsem se prokousala až na konec. Ostatní povídky už jsou záživnější a příjemnější k přelouskání. Takže pokud vás Týden v tichém domě po pár stranách odradí, zkuste přeskočit k jednomu z dalších dvanácti příběhů. Avšak životy malostranských lidí v 19. století mě velmi zaujaly, protože chovám obdiv ke spisovatelům, kteří dokážou zajímavě podat obyčejné reálné situace. Zvlášť v dnešní době fantasy.







Noc na Karlštejně. Jaroslav Vrchlický. Po zhlédnutí filmu jsem si řekla, že si musím přečíst i knihu. A stalo se. A rozhodně jsem nebyla zklamaná. Zábavné, originální. Navíc mám odjakživa ráda divadelní hry a Karel IV. patří k mým oblíbeným historickým postavám.
Některé výstupy, kdy se na královnu Alžbětu v převleku panoše vášnivě vrhá jiný muž, jsou k nezaplacení."Proč by muž muži nepodal bez ostýchání ruku? Dej mi polibek a uvěřím - že nejsi dívkou!"

Samojed aneb životní kouč

12. března 2013 v 12:19 | Tigris |  Moje psinka
Zdravím!
Možná už máte psích fotek dost, ale co se dá dělat. :D Tohle je teď hlavní přísada v kotli mého života. :D
Připravuji pro Vás doporučení nějakých knih, tedy další poličku do mé blogové Knihovny. Na povídky si ještě chvíli počkáte, ačkoliv třeba v sobotu bych si mohla najít čas. :)
Jinak Gweny roste jako z vody a zjišťuji, že je skutečně po mně. Dnes ráno jsem ji přistihla při tom, jak vyskočila předními tlapami na rukojeť šuplíku ve skříni, aby se mohla prohlížet v zrcadle.
Na procházkách je někdy celou dobu jako beránek, ale pak se prostě "zjančí", začne se vzpírat a hryzat vodítko. Protože se tohle stává většinou někde v parku, kde jí aportuju klacíky, tak naštěstí toto divadlo nemá mnoho diváků, ale přesto se těch pár kolemjdoucích dobře baví. A jak to řeším? Dneska, když se Gweny s vodítkem rozvalila v trávě a chtěla kousat všechno okolo, jsem ji bez milosti přitiskla kolenem trup, aby ležela na boku, a rukou jí držela krk u země, aby se nemohla bránit. Zabralo to a po pár vteřinách přestala bláznit a uklidnila se. Takže jestli tady někoho napadne, že to ode mě bylo ošklivé, tak jde vidět, že toho bílého ďábla neznáte.
Mějte se krásně, vyhlížejte jaro, nevšímejte si mé neaktivity (pouze blogové, protože ta naše štěkna mě nutí chodit každý den na dvouhodinové procházky) a psaní zdar!





Tyhle jsou o něco novější. :)





Mimochodem co Vy a psi? Jaký k nim máte vztah? Máte nějakého doma?

Mateřství aneb čůraní s otevřenými dveřmi na záchod

3. března 2013 v 21:56 | Tigris |  Moje psinka
To je velmi provokativní nadpis. Ale stejně tak pravdivý. "Mateřstvím" samozřejmě myslím starost o malou chlupatou štěknu Gweny. A ten titulek berte smrtelně vážně - nezbylo mi nic jiného, když po zavření dveří začala srdceryvně kňučet. Avšak upřený pohled jejích kukadel, když se snažíte vyprázdnit, není nikterak příjemný.
A teď už z jiné mísy (než té záchodové). S články to zatím nevypadá nějak valně, ale brzy nás ve škole čekají prázdniny, tak se třeba už konečně k nějakému psaní dostanu.
Já se mám pohodově (Vy snad taky) a zjistila jsem, že přísloví "ranní ptáče dál doskáče" je pravdivé.
Opět přihazuji pár fotek. Už jsou asi týden staré a Gweny každým dnem roste, takže teď je ještě větší. :D

Snaha o pěkné pózování.

Skok dravce.

Zvídavý kukuč.

Odpolední šlofík na misce s vodou.