Únor 2013

Nový přírůstek

21. února 2013 v 19:53 | Tigris |  Moje psinka
Zdravím. :) Odmítám psát články typu "Nestíhám, blog dočasně neaktivní." Povídky a jiné mé výtvory určitě budou, ale nevím za jak dlouho. :D
Jednoduše tenhle týden byl skutečně náročný, jelikož si naše famílie (díky mé iniciativě) pořídila tříměsíční štěně samojeda. Je to fenka Gweny. Malá, chlupatá, mazlivá, vysmátá a potrefená. Proto si ode mě vysloužila přezdívku Střelenka nebo také ňufí, ňufka, příšerka, opice, potvora, Gwendolína či (samojedi jsou samočistící) Pronto.
Zvykla si na nás neuvěřitelně rychle a je velmi učenlivá. Už mě dokonce nebudí o čtvrt na pět ráno a nevyhrabává hlínu s květináče, aby se na ni mohla vyčůrat. Prostě je radostí pro celou rodinu.
Klidně se na ně zkuste zeptat strýčka Googla, protože tuto rasu moc lidí nezná a nejčastější reakce, se kterou se na procházkách setkávám zní: "Ta je nádherná, co je to za plemeno? Můžu si ji pohladit?"
Takže se tu v budoucnu určitě také setkáte s články o samojedech, nějakými příhodami, povídkami.. Ačkoliv jsem vlastně svou psí mánii už vyjádřila v povídce Chlupaté (ne)štěstí. :D
A teď pár fotek.

Takhle to dopadlo, když jsme ji nechali hodinu samotnou.


Projev těžkého dějepisného stavu

9. února 2013 v 22:01 | Tigris |  Fórky z naší školky
Uspávající hlas profesorky + nudné učivo + tužka + papír + představivost = ...ehm... :D
Matematikářka by mě za výpočet téhle rovnice určitě pochválila.
Chápu, že mé kreslicí schopnosti ve wordu nejsou nějak slavné, ale i originální obrázek v sešitě je v podobném stylu.
Blbůstka jen pro pobavení. :D


Běh o život

4. února 2013 v 19:58 | Tigris |  Povídky
Doufám, že se máte krásně a jestliže ne, tak se snad brzy mít budete. :) Konečně vás oblažím dalším svým výtvorem. Příjemné počtení. :)
P.S. Inspirováno obrázkem na konci.

"Vítejte na legendárním dvanáctém Velkém závodu, kterého se každoročně účastní běžci z oblasti Bílé vrby až po Deštivý vrcholek. Jsme rádi, že jste se sešli v tak hojném počtu. A nyní přivítejte jak sportovce nové, tak již známé šampiony!"
Tribuny hlasitě zařičely a různorodá směsice diváků nadšeně poskakovala. Veverky nedočkavostí ochroupávaly dřevěná sedátka, zajíci div neumačkali berušky krčící se v rohu a ježek s myší zapáleně diskutovali o uzavřených sázkách.
Pod nimi se zrovna rozcvičovala skupina devíti závodníků. Mezi největší favority patřila mourovatá kočka, jež si olizovala packy a pyšně přehlížela okolí, bílý zajíc s dlouhými tlapami a hnědozelená ropucha.
Kousek od této trojice nervózně přešlapoval tygřík. Byl vzrůstem tak malý, že polovině svých soupeřů dosahoval sotva po pás. Neustále těkal očima kolem a tlapkou žmoulal svou červenou šálu pro štěstí. Z vysoké trávy opodál na něj máma tygřice mrkla, povzbudivě zvedla palce nahoru a beze slov naznačila: "Ty to zvládneš, Joli!"
Zazněl pokyn k přípravě na startovní čáru. Všichni zmlkli.
"Připravit…pozor…TEĎ!"
Devět běžců vystřelilo po klikaté luční cestě a přitom se proplétalo mezi stébly rostlin, přeskakovalo kameny a podlézalo větve.
"V čele se dle očekávání drží Ušák s Mindou. Boj o třetí místo svádí Filoména a Hopsálek. Ale moment, moment!" Komentátor se na chvíli zarazil. "Dopředu se prodírá Joli, nejmladší závodník s číslem sedm! Právě se nebezpečně vyhnul protijedoucímu šnekovi! Vy, pane s tou ulitou, tady se soutěží! A…u zablešeného jezevce!" ujelo mu a všichni jezevci v diváckých řadách pohoršeně zabručeli. "Joli se dostává do vedení!"
V tom země začala vibrovat, kamínky na cestě poskakovat a tupé dunění se ve vlnách se neslo loukou.
Bum!
"Co je?"
Bum!
"Co se děje?"
Bum!
"Lidé!" vykřikl někdo a v ten okamžik došlo ke vřavě a všichni se rozprchli. Jeden přes druhého se valili pryč, jen aby nebyli v dosahu těch nebezpečných tvorů.
O mnoho desítek metrů dále Joli stále běžel a nevěděl o tom, co se stalo. Po chvilce si všiml, že je sám. Zastavil se a náhlé ticho mu tlačilo na uši.
"Haló?" zvolal bojácně. "Kde jste kdo?"
"Mám tě!" ozvalo se hlasitě něco napravo od něj a v ten moment ho obklopila tma. Cítil kolem sebe jen něco hřejivého, měkkého a upatlaného. Začalo mu být horko.
"Pusťte mě ven!" rozzlobil se a zakousl se do stěny svého vězení.
"Au!" zazněl ufňukaný hlásek. "Mamíííí!"
Avšak to už Joli po hlavě padal z výšky a jeho dopad umírnil kopeček mechu v trávě. Přitisknul se k němu a ani nedutal.
"Mladíku, tohle je moje skrýš, tak jestli milostivě dovolíte, jděte se válet po někom jiném!"
Joli vylekaně nadskočil a hrouda pod ním se pohnula. Ke svému překvapení poznal, že se na něj bystrým okem dívá ropucha Filoména.
"Co tak koukáš?" pustila se do něj. "Moje záda nejsou povoz!" Najednou změnila tón. "A i kdyby byla, ty bys ho nepotřeboval, kluku jeden! Ty nohy ti kmitají už tak dost rychle! Řekni, kde ses naučil takhle uhánět?"
Joli se uctivě uklonil: "Omlouvám se, paní žábo-"
Odfrkla si a přerušila ho: "Jakápak paní! A jakápak žába! Pro tebe jsem slečna Fili!"
Joli se úlevně usmál: "Umím to asi odjakživa."
"Já jsem zírala. Hopsám, co to jde, a ty div ani nemrkneš a už jsi metr přede mnou!"
Joli jakoby si náhle vzpomněl na to, co mu před malou chvílí hrozilo.
"Fili, musíme se schovat."
"Nemusíme, už je klid. Měli bychom se vrátit na start. Závod se určitě bude opakovat."
S těmito slovy zamířili zpět a cestou si povídali.
"A jednou jsem lovila mouchy a on na mě: Nevystrkuj jazyk, je to neslušné! No věřil bys tomu?"
Tygříkovi odpověď zamrzla v tlamičce. Došli totiž na místo a pohled na zpustošené závodiště ho vyděsil. Lavice byly zničené, tráva a květiny podupané a po nikom ani vidu, ani slechu.
Nedaleko zahlédl zlatavý záblesk a zjistil, že je to rukojeť mámina deštníku. Do očí se mu vetřely slzy. Rychle je setřel a vrátil se k Fili.
"Hezký paraple!" pronesla pochvalně.
"Je mamky."
"Aha…půjdeme se podívat k tobě domů?"
Pouze přikývl.
Ale vesnice byla taktéž prázdná. Jakoby všichni zmizeli z povrchu zemského.
Spustil se déšť. Joli se posadil na svou kamarádku ropuchu, které voda nevadila, roztáhl deštník a smutně se zadíval do dáli.
U lesa se něco pohnulo. Pozorně se zadíval přes clonu kapek na barevný bod.
"Musím zjistit, co to je," zamumlal si pro sebe a rozhodl se tomu nadběhnout zepředu. Utíkal rozmáčeným terénem a snažil se zaostřit na objekt před sebou. Nějaký dvojnožec nesl v kleci jeho mámu s ostatními vesničany.
Strach a rozčilení ho ještě popohnaly. Neobratný velký tvor si ho ani nevšiml a Joli se obloukem vymrštil do vzduchu a zachytil se dřevěné šprušle.
Joli jim naznačil, že mají být potichu a snažil se otevřít zámek. Strčil do něj ostrý konec deštníku, až povolil a vězni prchli na svobodu.
To přitáhlo pozornost dvojnožce. Chňapl po Jolim a uchopil ho mezi dva prsty.
Jen ať mě nesní! pomyslel si tygřík. Ten však zpevňoval svůj stisk a Joli v poslední chvíli bdělého rozumu udělal jediné, co ho napadlo. Polechtal ho svou šálou v nose. Člověk kýchl a Joli mu šikovně vyklouzl z ruky. Neplýtval časem a kvapem letěl do bezpečí.
O tři dny a tři noci později se na počest pruhovaného hrdiny konaly nové závody.
"Tak co, Fili, o pampelišku, že budu rychlejší!"
Žába na něj s úsměškem mrkla.
"TEĎ!"