Leden 2013

Škola, základ exota

22. ledna 2013 v 18:29 | Tigris |  Fórky z naší školky
Na hodině biologie probíráme kroužkovce (žížaly a podobné hmyzáky).
Profesorka se ptá: "Jsou všechny kroužky stejné?"
Spolužák: "Ne."
"Proč?"
"Protože jeden kroužek vládne všem."

Nepochybně znáte kandidáty, kteří čas od času přicházejí na praxi do škol, aby mohli (m)učit nevinné žáky místo klasických profesorů. My jsme skutečně neměli štěstí a s touto pomocnou silou jsme si vyloženě nesedli. V jedné hodině biologie naše třída breptala víc než obvykle (s hlučností nad 130 decibelů) a kandidátka se rozhodla pro odvetu. Příští den nás potěšila extrémně složitou přepadovou písemkou a s úsměvem sledovala naše utrpení a stékající kapky potu po čele. Možná maličko dramatizuji, protože můj popis by úplně neodpovídal přístupu Khali. Jelikož bylo na výběr několik odpovědí a množství našich přírodovědných znalostí se blížil k číslu 0,000001, tak se jako přirozené východisko z problému jevila osvědčená metoda rozhodování.
"Ententýky dva špalíky…" slyšela jsem vedle sebe mumlat Khali.
Po odevzdání písemek, když kandidátka pustila počítač, aby mohla přehrát prezentaci, jsme v jedné složce uviděli soubor s nápisem: test-sexta-pomsta.
Nakonec bych si jako poznámku pro budoucí kantory dovolila říct: tímto si u nás respekt nezískala.
***
Je zeměpis. Do dveří vejde bledý kluk se slovy: "Je mi špatně."
"A co ti je?"
"Bolí mě břicho a v krku."
Profesorka jde starostlivě za ním. "Pojď sem… nedýchej na mě!"
***
Hodina mluvnice. Vyplňujeme cvičení v pracovním sešitě. Ke rčení máme přiřadit vlastnosti nebo prostě něco, co ho definuje.
Přemýšlím nahlas: "Má srdce na pravém místě… hmmm.. dobrák?"
Sousedka: "Asi jo, napiš to tam. Ale co může být: je samá ruka samá noha…?"
Z přední lavice se k nám otočí spolužák s pohotovou odpovědí: "Černobyl."
***
Učíme se o Jiříkovi z Poěbrad. Vážně, to není překlep. Nebo alespoň ne u mě, ale v powerpointové prezentaci dějepisářky. Na jménu Jiřík z Pojebrad jí asi nepřipadá nic divného.
Někdy mě naše vyučující vážně mate. Třeba výroky:
"Pedro Álvares Cabral byl významný mořeplavec… Ale nemusíte si ho psát, nebyl nějak významný."
***
U matematikářky jsem si už zvykla na její mluvu, respektuji její kořínky a rovničky. A dokonce nemám nic proti učitelčině oblíbené (možná pravdivé) hlášce: "Vy jste v těžkém stavu."
Ale když při řešení příkladu ve snaze poradit studentovi u tabule řekla: "Tenhleten caforek fukneme úplně normálně.. a teď to lupni sem.", tak mám pochybnosti o tom, že získala titul RNDr.
Jindy spolužák odříkával dlooouhý výsledek, ke kterému se nikdo jiný nebyl schopen dopracovat.
Profesorka reagovala: "Vůbec ho neposlouchejte! Má pravdu!"
***
Našeho fyzikáře věrní čtenáři rubriky Fórky z naší školky musí už dokonale znát.
Nejsem si jistá, co přesně za zvuky spolužák Ondra vydával, ale Látal je pojmenoval jako telecí.
Znenadání uprostřed hodiny se ho zeptal:
"Ta brunetka, co se s ní líbáš na schodech pokaždé, když jdu kolem-"
Do řeči mu skočil Rybář (kluk, který si jednou kreslil do sešitu tzv. fishbone a od té doby mu toto oslovení zůstalo):
"Jo, tak ta je dobrá, že?"
Učitel se zarazil, ale dokončil větu: "…jí se taky líbí tvé animální zvuky?"
Načež ještě zasmečoval: "Získat krásnou dívku, to není žádný kumšt. Ale zbavit se jí!"

Zrovna dnes byla řeč o molekulové stavbě kapalin. Po pětiminutovém monologu na téma kapičky profesor prohlásil: "Teď řeknete: On už se nám ten Látal úplně zbláznil. A někdo poznamená: Já už jsem to pozoroval dřív."

Úkol do přeměňování

19. ledna 2013 v 21:18 | Tigris |  Bradavice
Vepřík se mě ptal, jestli jsem praštila s blogem. Odpověď: Ani nápad, Vepříne! Jen jsem měla víc činností na práci a blog jsem odsunula až na třetí (či spíše čtvrté) místo. :D Taky jsem si tak trochu.. ehm vzpomněla, že mám dokonce rozepsané kapitolovky. :D Mám v plánu opět začít pracovat na svém tygřím příběhu Sundarban, ale protože se znám, nic nezveřejním, dokud nebudu mít aspoň 3 kapitoly náskok. :D
Teď Vám přináším další článek z virtuálních Bradavic. Dávám to sem spíš z rozmaru. :D Docela jsem se u psaní tohoto úkolu bavila, tak se třeba bude líbit i Vám. Mějte se, jak nejlíp umíte, a psaní zdar!

P.S. Tohle bylo zadání:
1) Proč má Theofilus D. P. Mainfish tak nešpanělské příjmení, přestože je Španěl? Měl kvůli němu ve Španělsku hodně problémů, ale přesto si ho ponechal. Proč na něj byl tak hrdý?
2) V celé rozsáhlé Mainfishově knize není uvedeno jméno jeho šéfa, ředitele a zakladatele školy. V dnešní době už máme představu o tom, kdo to asi byl. Napište mi jeho krátký medailonek. Kdo to byl, jeho největší činy.
3) Na délku jednoho palce napište podtitul knihy La Arte Mágica.

1) Jako mladý a nadějný student Theofilus navštěvoval třídu jednoho soukromého učitele přeměňování. Tento kantor měl matku Britku a otce Španěla a angličtinu i španělštinu zvládal stejně obstojně, ačkoliv matčin jazyk mu byl mnohem bližší. Samozřejmě však vyučoval ve španělštině.
Jednou ale Theofilus na hodině skutečně exceloval a překvapil profesora svými vědomostmi a jeho talent jakoby ještě povyrostl. Tak profesor bezděky prohlásil:
"Vy budete v neklidných vodách přeměňování vždy main fish!"
Tedy hlavní (mocná, silná) ryba. A profesor se nemýlil.
Tento výrok se jeho žáku tak zalíbil, že si změnil své příjmení na Mainfish. A díky přátelskému a důvěrnému vztahu k profesorovi se po jeho brzké smrti rozhodl jít v jeho stopách.

2) Alfredo López byl pravděpodobně ředitel Školy magie a alchymie v Toledu. Stal se jím ve svých pětatřiceti letech po několika nepříliš úspěšných pedagogických zkušenostech. V Toledu vyrůstal, učil se a nakonec si i vzal místní bohatou ženu. Spolupracoval na rozvoji přeměňování a byl Mainfishovi inspirací k sepsání knihy La Arte Mágica. Také ji ilustroval.

3) La Arte Mágica - Umění magické aneb rozsáhlá sbírka všelikerých kouzel od počátku vědění do současné doby zároveň s pojednáním o kráse magie, jejích skrytých zákoutích a tajích, jež je inspirující příručkou k bezpečnému použití prověřených zaříkadel s pravdivými a přesnými historickými záznamy o životě autora, jeho zážitky z putování po Pyrenejském poloostrově a asistentskou praxí ze Školy magie a alchymie v Toledu.

Reportáž - Prohlídka olomoucké radnice

11. ledna 2013 v 14:52 | Tigris |  Ostatní články
Nadpis mluví za vše. Psali jsme cvičnou slohovou práci a musím přiznat, že mě žurnalistika začíná lákat čím dál víc. :D Příjemnou četbu. :)

Je teplý večer dvaadvacátého srpna 2012. Přes olomoucké náměstí se pomalu trousí skupinky lidí a mizí v hlavním vchodu do prostor radnice. Je 22:05 a všichni už netrpělivě postávají na malém nádvoří s dřevěnými lavicemi a čekají na příchod průvodce. Už má pět minut zpoždění. Po dalších deseti minutách se ze schodů loudavým tempem vrací členové minulé prohlídky. Konečně nás vpouští dovnitř a každý registruje přítomnost dotěrného kameramana od neznámé televizní společnosti. Ostraha nás vede několika chodbami a po širokém schodišti nahoru, abychom se dostali blíže k věži. Každého zvědavce rázně odhánějí od obrazů či zavřených dveří. Dostáváme se do velké místnosti, která má podle všeho za úkol návštěvníkům naplnit hlavu vědomostmi o našem městě. Stěny pokrývají tabule s historickými informacemi o Olomouci, jejím kulturním vývoji a orloji.
Po chvíli už pozornost přítomných ochabuje a frekvence zívnutí za minutu dosahuje kritické hranice, a proto náš průvodce odemyká vstup na radniční věž. Stoupáme po úzkých schodech. Nad hlavami nám celou konstrukci drží robustní dřevěné trámy. Po prvních dvou odpočívadlech se tvoří fronta. Brzy zjišťuji, že její příčinou je několik postarších zadýchaných dam.
Dostávám se na věž a naskytne se mi pohled na Olomouc v noci. Je výborná dohlednost, až na Svatý Kopeček. Slyším pár stížností na špatné osvětlení města, jinak se ozývá jen tiché mumlání a občasné cvaknutí spouště fotoaparátu. Vykláním se přes kamennou zídku a pro sebe si ve vtipu říkám: "Mám plivnout?"
Uslyší mě dvojice mladých mužů a jeden z nich poznamená: "My to už udělali."
Vracíme se zpět, ale musíme čekat na opozdilce. V místnosti je horko a vydýcháno a slabší jedinci nervózně chodí sem a tam. Někteří se dokonce hádají s ochrankou, která nás odmítá pustit ven, dokud skupina nebude kompletní.
Je 23:05 a nakonec se přece jen dostáváme na čerstvý vzduch. Účastníci prohlídky se s úlevou rozcházejí. Zřejmě nabiti znalostmi i zážitky.

Druhá polička

3. ledna 2013 v 19:39 | Tigris |  Moje knihovna
Další hromádka mých přečtených knih + komentářů. Třeba Vás nějaká zaujme nebo se můžete podělit o svůj názor na ně. :) Jinak užívejte života i nového roku.



Hobit. Autor J.R.R. Tolkien. Díky tomu, že tato kniha byla nedávno zfilmována, je téměř nemožné, abyste o ní neslyšeli. Rozhodně nepatřím mezi skalní fanoušky Tolkiena. Jeho díla si přečtu celkem ráda, ale nijak zvlášť mě nezaujaly a nedonutily k vytrvalému čtení.
Nepochybně je Hobit plný nápadů a užijete si mnoha dobrodružných pasáží Bilba vrženého do rozmanitosti a nebezpečenství Tolkienova světa.
Způsob jeho vypravování na mě působí mnohem pohádkověji, než se podařilo zachytit režisérovi filmu (a to platí i u Pána Prstenů). Pohádkovost však vnímám jako příjemný bonus.





Dlouhá cesta dolů. Autor Nick Hornby. Tuto knížku jsem si rovnou zamilovala. Originální, čtivá, důvěryhodná. Jedná se o příběh čtyř lidí, kteří se sejdou na střeše oblíbeného věžáku sebevrahů a chtějí krátkým letem a následným křupnutím ukončit své trápení. To jsou zároveň i vypravěči.
Je to střet rozdílných povah a názorů, jenž je podán humorně a chytlavě. Jejich společná dovolená nebo příhoda s andělem jsou skvělé, jindy je kniha drsnější a jízlivé poznámky o to sprostější. Rozhodně doporučuji.






Černobílý svět. Autorka Kathryn Stockettová. Kniha zaujme už jen netradičním prostředím, které je věrně a barvitě popsáno. Americké paničky versus černošské hospodyně? Rozhodně se nebudete nudit. Rasismus, láska, důvěra, nespravedlnost, omezování, dojemnost i hranice našich myslí - to vše je obsaženo v Černobílém světě. Čtyři sta osm stran jsem zhltla jako nic.
Ještě mám v plánu zkouknout film.






Povídky o lásce. Autor Michal Viewegh. K této knížečce jsem se dostala přímo díky Vieweghovi. Byl u nás ve škole na návštěvě a mmj. nám předčítal z Povídek o lásce. Protože jsem od něj nikdy nic nečetla, byla jsem na jeho tvorbu zvědavá, ale většina povídek se mi moc nelíbila, jakoby jim něco zásadního chybělo nebo byly nedokončené.
Ovšem můžu říct, že jakmile povídku jen posloucháte, zdá se o mnoho vtipnější a zajímavější.
Každopádně tady bych zůstala u hesla "jednou a stačilo".





Koláč s kapkou jedu. Autor Alan Bradley. I když mě čtení detektivek nikdy nebavilo, tohle je něco jiného. Jedenáctiletá vypravěčka Flavie de Luce se vrhá do vyšetřování zločinu, aby očistila jméno svého otce. Přitom využívá svého důvtipu, inteligence a rozsáhlých vědomostí v oblasti chemie. Je to napínavá četba prosycená ironií a skutečně je snad pro všechny věkové kategorie. Promyšlený příběh vás nenechá vydechnout.
Další dobrá zpráva je, že jsem zapomněla závěrečnou pointu, takže si Koláč s kapkou jedu brzy přečtu znovu.







Jana Eyrová. Autorka Charlotte Brontëová. Řekla bych, že tuto knihu ocení i část mužských čtenářů. Podstatným tématem sice je láska, ale vše je zahaleno tajemnem i drsnými zvraty. Nebudu tajit, že toto je jedna z mála knížek, které mě dokázaly rozbrečet. Nedávno jsem ji četla už podruhé a rozhodně neomrzí, zvlášť když máte trochu horší paměť.
Rozhodně se řadí do kolonky "čtivé knihy s poutavými dialogy".