Prosinec 2012

Vánoční Stín

24. prosince 2012 v 12:47 | Tigris |  Básně
Přeji všem krásné Vánoce a hodně inspirace a optimismu do dalších let. Je pravda, že dřívější kouzlo Vánoc se smrsklo na stres a hádky, ale to všechno si přece utváříme my sami. Proto Vy, kteří Vánoce ze zásady neslavíte nebo rozhodně nechcete slavit, ale musíte, neklesejte na mysli a zkuste si na nich najít alespoň nějakou věc, co Vám dělá radost. :)
Přináším Vám básničku. Příjemné počtení. :)

Potichu plíží se podél stěn,
tak jako každý rok na Štedrý den,
neviděn, neslyšen - odsouzen k samotě,
čekaje na světlo v hluboké temnotě.

Okny nahlíží do útulných domovů,
však bojí se projít zeď.
V domku sedí babička u krbu,
okolo dětí pět.

Tu mladá dívka zvedne hlavu
a pokyne Stínu - ať jde dál,
on překročí práh vlastního žalu
a stane čelem vzpomínkám.

Tvář dívky mu připomíná Ji,
pleť jako sníh a vlasy havraní.
Dávné city z hlubin zapomnění
se vynoří a světu zjeví.

V jejím objetí Stín se ztrácí,
láskou osvobozen od lásky bolu,
jako vánoční zázrak se konečně vrací
z věčné tmy ke svému Bohu.

Vžžůůům aneb Blogové letadlo

9. prosince 2012 v 16:44 | Tigris |  Ostatní články
Zdravím! Kapitolovky stagnují a ještě dlouho budou, ale vánoční nálada mě nepochybně brzy dostihne, takže snad mohu přislíbit aspoň nějakou povídku/básničku/obojí s takovouto tématikou. :)
Do "Blogového letadla" mě přizvala Erin a následně i Vera.
Jádro pudla spočívá v tom, že na sebe prozradím 11 věcí, zodpovím otázky blogera, který mě přizval, a pak vymyslím dalších 11 otázek. Zvu všechny, kterým se do toho chce!
P.S. Nenutím Vás všechno číst... :D

Jedenáct věcí, které jste o mně možná netušili:

♦ Ač by to někteří lidé neřekli, jsem dost vznětlivá povaha. Ale snad nikdy jsem se pořádně a dlouhodobě na někoho nenaštvala.
♦ Před usnutím dávám dobrou noc svým plyšákům.
♦ Brácha tvrdí, že ve spánku občas chrápu. Já bych ještě dodala, že se převaluju, kopu, mluvím, směju se, slintám, padám z postele a tulím se ke zmuchlané peřině.
♦ Vážně nemám ráda holuby a slepice. Ale kdybyste viděli ty obří opeřené potvory, co chová děda, nedivili byste se mi.
♦ Ráda používám dvojsmysly.
♦ Filmy mám nejraději v originálním znění a s českými titulkami. Výjimku dělám snad jen u Simpsonů.
♦ Baví mě patlání se v těstu, mouce, sekaném masu či jiných surovinách na vaření, od kterých mám ulepené a špinavé ruce.
♦ Miluju dobré jídlo a naštěstí se tato záliba na mém těle neprojevuje. Nejsem nějak vybíravá, ale vážně mi nechutná rajská omáčka.
♦ Myslím, že v konverzaci jsem dost všestranná. Dokážu se bavit s kýmkoliv o čemkoliv.
♦ Jedna z věcí, která mě dokáže dokonale rozhodit, je, když dostavím tisícové puzzle a přijdu na to, že mi jeden dílek chybí.
♦ Trpím nedochvilností. I když si dám hodinovou časovou rezervu, stejně vždy přijdu pozdě.

Otázky od Erin:

1) Do jaké země na světě by ses rozhodně nikdy nechtěl/a dostat? Proč?
Asi do Grónska. Proč? Obvykle si doma zapomínám čepici a rukavice.
2) Kdyby si mohl/a, šla bys do Faktoru strachu?
Rozhodně ne. Nemám ráda tyto soutěže a obávám se, že bych zmatené a rychlé angličtině moderátora ani nerozuměla. :D Ne, tak vážně - nepodporuji nic, co se zakládá na strachu. I když se může zdát, že někteří soutěžící ten svůj překonali, nemyslím si, že tím vyřešili jeho příčinu a o možných psychických traumatech radši pomlčím.
3) Jaký je ten nejbláznivější sen, který se ti zdál?
Tohle asi nebude ten úplně nejbláznivější, ale je to jediný, na který si teď vzpomínám. Běžela jsem lesem. Najednou se po cestě vyřítilo černé terénní auto a hned mi bylo jasné, před kým utíkám. Stříleli po mě. Pak blik! Prostředí bylo stejné, ale mnohem temnější a děsivější. Opět černé rychlejedoucí auto. Blik! Vše bylo v odstínech černobílé a scéna se opakovala. Zřejmě jsem utekla a sen navázal na mě a jednoho neznámého člověka. Chystali jsme se vloupat do muzea. Bylo rozčleněno na několik sekcí, které zahrnovaly hádanky, rébusy, krokodýly, ptáky a jinou havěť. Rozhodně to nebylo lecjaké muzeum. Pak jsme pravděpodobně získali, co jsme chtěli, protože po krádeži jsme odletěli na duhovém jednorožci. - Nekecám. Věřte, že řízení okřídleného koně je docela náročné.
4) Jaký poslední film si viděl/a, který tě 1- nebavil, 2- vyděsil?
Rozhodně film Jana Eyrová v režii Franca Zeffirelliho. Bez pochyby splnil oba body.
5) Můžeš si vybrat nějakého člověka, jakéhokoli, se kterým bys mohl/a strávit celý den. Kdo by to byl?
Asi bych si spíše vybrala svou oblíbenou skupinku lidí, ale kdyby to vážně měl být jen jeden člověk, tak by to byl nějaký buddhistický mistr.
6) Myslíš si, že se v příštích deseti letech stane v ČR něco velkého? Třeba další defenestrace?
Defenestrace? Ve kterém století žijeme? Většinou nepřemýšlím tak daleko dopředu, takže tu otázku nechávám nezodpovězenou.
7) Kdybys mohl/a být hlavním hrdinou/kou nějakého filmu (jakéhokoli), který by to byl?
Asi bych si chtěla střihnout roli Belly z Twilightu. Nejlépe první díl. Při unylých pohledech hladovějících upírů bych asi umřela smíchy a ve chvíli, kdy by si přede mnou Edward strhnul košili a začal fosforeskovat, bych na něj ukázala rukou a zakřičela: Gaaayyy!
8) Chtěl/a bys někdy zkusit něco adrenalinového, nebo nebezpečného? Láká tě třeba skok z padáku, loupež v bance, nebo plavání se žraloky?
Znáte knihu Saturnin? Rozdělení lidí do tří skupin.
1. Vidí mísu s koblihami a… nic.
2. Vidí mísu s koblihami a začne se bavit představou, že je hází po překvapených hostech kavárny.
3. Skupina lidí tento nápad uskuteční.
Vždycky jsem se řadila k číslu dvě. Jsem ten typ, co o tom spíše přemítá a říká si, jaké by to bylo. Na druhou stranu netvrdím, že už jsem několikrát nějakou šílenost neudělala. A abych konečně odpověděla: chtěla bych strávit minimálně jeden celý den s tygrem po boku.
9) Činnost, o které si myslíš, že tě uvolňuje, je to něco přímo stvořené pro tebe?
Četba.
10) Slovo, citát, motto, věta, rčení, které ti dodává odvahu?
Momentálně mě napadá jen: Smrtí nic nekončí.
11) Podělíš se o nějakou vtipnou nebo veselou vzpomínku z dětství? :)
Už jsem se zmiňovala o své špatné paměti? :D Nic se mi nevybavuje.

Otázky od Very:

1) Máš strach ze smrti? Bojíš se, že se ti (v blízké době) stane něco zlého? Máš občas noční můry o tom, že tě srazí auto, že se tě někdo pokusí zabít?
Třikrát ne. Nejlepší způsob, jak si k sobě tyto věci zaručeně přivolat, je na ně myslet.
2) Kniha nebo Film?
Většinou vyhrává kniha, ale není to pravidlem.
3) Máš svůj životní vzor? Existuje osoba, kterou obdivuješ?
Možná to bude znít kapánek narcisticky, ale na obě otázky zní odpověď: já.
4) Kdybys měla říct svému nejneoblíbenějšímu učiteli jednu větu, co "hezkého" bys mu/jí pověděla?
Všechny své učitele mám ráda, takže k takovému chování nemám důvod.
5) Jaký je tvůj názor na upřímnost? Lhala bys člověku jen, abys "neranila" jeho city? Dokážeš říct pravdu přímo do očí ať je jakákoli?
Držím se pravidla: mluv pravdu, ale nevyžvaň bez přemýšlení vše, co ti přijde na mysl.
6) Jsou chvíle, kdy sama sebe nenávidíš?
Ne.
7) Jedno slovo (dvě slova), kterým bys charakterizovala dnešní Svět.
Neexistuje trefnější charakteristika než "dnešní svět".
8) V jakém příběhu (filmu, knize…) bys nejraději chtěla žít, kdybys musela?
Od dětství mě lákal svět Harryho Pottera.
9) Věříš, že se všechno děje z nějakého důvodu?
Ano. Každé uprdnutí má svůj smysl.
10) Myslíš, že přijde konec Světa? Kdy? A co se podle tebe stane?
Jednou… možná. Ale teď je příliš brzy vzhledem k tomu, že lidstvo je teprve v plenkách. A že už je stihlo (s prominutím) pěkně posrat.
11) Existuje Bůh? Nějaká Vyšší nadpřirozená síla? Věříš v Něj?
Odpovím otázkami: Existujeme My? Věříme v sebe?

Jedenáct otázek pro ostatní:

1) Jak se nyní cítíš? Proč je tomu tak?
2) Na co obvykle myslíš před usnutím?
3) Jakou větou bys definoval/a svůj život?
4) Kolik hodin/minut denně strávíš sezením/ležením u počítače/notebooku?
5) Nejoblíbenější věc, kterou vlastníš?
6) Nejšťastnější vzpomínka?
7) Kdy ses naposledy upřímně zasmál/a? A čemu?
8) Koho máš rád/a? Beru jakýkoliv počet osob/zvířat(?), na konkretizaci nelpím.
9) Oblíbená domácí práce? Existuje-li nějaká?
10) Pamatuješ si svoje sny?
11) Slavíš Vánoce? Jestliže ano, těšíš se na ně? Co se Ti na nich nejvíce líbí a co Ti naopak leze na nervy?

Kdybych tak mohla být knihou s tisícem příběhů

2. prosince 2012 v 13:51 | Tigris |  Básně
Na mých básničkách mě fascinuje to, že den po jejich napsání bych je nejradši úplně přetvořila a vyjádřila se jinak. :D Ještěže jsem na to moc líná.
Mimochodem předevčírem jsem viděla film Atlas mraků a můžu ho jen doporučit a bez nadsázky říct, že je to jeden z nejlepších snímků, jaké jsem kdy viděla a jaké mě rozbrečely. Víc snad není třeba dodávat, až ho zkouknete, můžeme se podělit o dojmy. ;) :D A teď k mé patlanině...

Kdybych tak mohla být knihou
s tisícem příběhů.
Kdybych tak mohla znát pouhou
spojitost našich osudů.

Na začátku každé kapitoly,
mě čeká malé překvapení.
Ač budoucí průběh je mi po věky znám,
ať dělám cokoliv, na nic si nevzpomínám.

Mám v sobě životy každé postavy,
jsem obsáhlou sbírkou božího umění.
Nezůstanu uchována na papíře,
ale v půdě, větru a vlnách moře.