Křížová výprava do duše - 2. kapitola

18. října 2012 v 15:30 | Tigris |  Křížová výprava do duše
Khali říkala, že si ji nemám přát, když další kapitola bude za půl roku. Mám pro Vás i pro ni dobrou zprávu. Je to jen za měsíc a kousek (napsanou ji mám tak tři týdny, ale úplně jsem ji zapomněla zveřejnit :D). Skutečně dělám pokroky v rychlosti psaní. Protože bych se vsadila, že nemáte ponětí, o čem byla první část, doporučuji si ji pročíst tady. Druhou kapitolu jsem si četla sama znovu a nemohla jsem se zbavit myšlenek o amatérskosti a množství nedostatků. No, posuďte sami. :) Příjemné počtení.

"Jdeme?" prohodila netrpělivě Lucy.
"Momentík." Nakoukla jsem do obývacího pokoje. Mamka seděla na velké béžové pohovce shrbená nad hromadou papírů na stolku.
"Broučku, vrať tam, prosím, tu Bibli," řekla a mávla rukou k obří knihovně z ořechového dřeva pokrývající celou stěnu. Mezi policemi byl průřez, v němž visel kříž, a pod ním bylo vyhrazené místo pro svatou knihu. Mí rodiče byli zapálení křesťané a mě s bratrem vychovávali ve stejné víře. Evidentně Bůh nepomohl ani jednomu z nás. Steven byl mrtvý a mě každou noc pronásledovaly strašidelné sny.
"Po vyučování jdu k Nancy. Přespím u ní, nevadí?" Rozhodla jsem se větu zakončit otázkou, aby mé oznámení nevyznělo drze.
"Dobře, dávej na sebe pozor," zvedla hlavu s rusými vlasy a prohlížela si mě velkýma hnědýma očima, které jsem po ní zdědila. Tedy s tou výjimkou, že kolem mé rohovky se vinul žlutý proužek.
"Jistě," odvětila jsem nepřítomně. "Musím jít. Ahoj."
Máma se zamračila, až se jí na oválné tváři objevilo několik vrásek. "Chováš se ke mně jak k cizímu," dořekla, když za mnou právě zaklaply dveře.
***
U skříňek se tísnil hlouček děvčat a částečně blokoval průchod chodbou ostatním studentům. Uprostřed vzrušených puberťaček stála Nancy a o něčem nepřetržitě žvatlala.
S Lucy jsme si vyměnily nechápavé pohledy.
"Teď můžeme hádat, co se stalo převratného," poznamenala s hranou vážností kamarádka. "John ji požádal o ruku? Koupila si novou kabelku?"
"Konečně porazila svou čivavu v inteligenčním testu?" tipla jsem.
Zacukalo jí v koutcích úst. "Nezbývá, než to zjistit."
Přišla jsem k Nancy, jež hořela touhou sdělit mi tu zprávu.
"Víš, co je nového?"
"Měla jsem jeden odhad, ale asi byl mylný."
"Máme nového učitele na náboženství!" vyhrkla a čekala na mou reakci.
Zkrabatila jsem čelo. "Co mi uniká?"
"Máme ho druhou hodinu. Sama uvidíš," mrkla na mě tajemně.
Povytáhla jsem obočí a ona se samolibým výrazem odtančila pryč.
Kolem pasu se mi zezadu ovinuly dvě velké něžné ruce.
"Ahoj, Joshi," zašeptala jsem.
"Čau, krásko."
Vtiskla jsem mu polibek a zkoumala, jestli se za ten měsíc nezměnil. Byl dokonalým prototypem sympatického amerického sportovce.
"Jaké bylo soustředění?"
Prohrábl si blonďaté vlasy. "Bez tebe? Dlouhé."
V tu chvíli se ozval zvonek.
"Budeš dneska na té párty?" křikla jsem, když mizel za rohem.
"Jen pokud tam budeš ty."
Usmála jsem se. "Domluveno."
***
První hodina byla naplněna očekáváním té druhé. Tedy tak tomu bylo u většiny dívek. Já jsem se modlila, ať už jsou zase prázdniny. Školu jsem snášela asi tak dobře jako banán zaražený v nosní dírce. Propiskou jsem si čmárala na papír a rukou si podpírala bradu. Po zasednutí do lavice jsem během deseti vteřin upadala do stavu těžké letargie.
O přestávce polovina spolužaček zmlkla a znervózněla a naopak zbytek se rozštěbetal ještě víc.
Zazvonilo. Do třídy sebevědomým krokem vplul náš profesor. Vypadal tak na pětadvacet let, lehce opálený, středně vysoký s nakrátko ostříhanými hnědými vlasy a kotletami. Měl výraznou bradu, nos rovný až na téměř nepostřehnutelný hrbolek u kořene a vysoké čelo. V jeho šedých očích se zračilo něco, co jsem neuměla popsat.
Bez pozdravu začal: "Jmenuji se Daniel Brooks a budu vás učit teologii. Úvodem bych citoval svůj oblíbený úryvek z Bible: Dávejte pozor, aby vás někdo nesvedl. Mnozí přijdou pod mým jménem se slovy: Já jsem Mesiáš a svedou mnohé. Až uslyšíte válečný hluk a zprávy o válkách, hleďte, abyste se nestrachovali. Musí to přijít, ale to ještě nebude konec. Národ povstane proti národu a království proti království a na různých místech vypuknou hladomory a zeměřesení. To všechno jsou jen počátky porodních bolestí."
Odmlčel se a jeho omamující hlas mi ještě chvilku zněl v uších. Už jsem Nancy chápala. Ten muž měl charisma a šarm. Stačilo pár slov, aby si získal pozornost a sympatie všech přítomných.
Podíval se do papírů ležících na katedře.
"Slečno Dolceyová," oslovil mé úžasné já. "Mohla byste dokončit myšlenku?"
Oslnivě jsem se na něj usmála. "Bude mi potěšením."
***
Rozlehlé sídlo Coleových se zdálo být ideálním k pořádání mejdanů. Prostorné místnosti i zastrčené tmavé kouty přímo vyzývaly k zabíjení času způsobem, jenž většina dospělých se zodpovědností za své potomky neschvalovala. Rodiče Nancy však byli často mimo domov a tím své dceři dávali možnost k pořádání všemožných akcí.
Pro tak společenského tvora jako jsem já, to byla jedinečná příležitost se odvázat a na chvíli zapomenout na minulost.
Zrovna jsem se snažila rozvěsit balónky, když se ke mně přiřítila Ashley funíc jako africký slon v období říje. "Rychle! To musíš vidět! Poběž!"
Za neustálého netrpělivého pobízení mě zavedla do haly a odtamtud po širokém mramorovém schodišti nahoru. Napjatě jsem přidala do kroku a brala schody po dvou, až se mi zkrátil dech. Útrpně jsem se ploužila chodbou a zhluboka nabírala kyslík do plic.
"Sedni si sem!" postrčila mě Ashley k pohodlně vypadajícímu křesílku v hostitelčině pokoji a sama se uvelebila na červenobílém koberečku na zemi.
"Už můžeš!" zavolala a z protějších dveří se vynořila Nancy v lesklých rudých šatech, pokud se tak dalo říkat kousku látky o velikosti ubrousku. Na vysokých podpatcích docupitala až k nám a zatáčku vybrala nacvičenou otočkou.Vlasy měla složitě načesané a díky nezvykle tlusté vrstvě make-upu bych ji skoro nepoznala. Stačilo pár doplňků a voilà! Vypadala jako prvotřídní a nefalšovaná prostitutka. I když jsem musela uznat, že jí to sluší, nezbavila jsem se dojmu, že se její dříve skvělý vkus bortí tak rychle jako obchodní síť prodávající deštníky v namibské poušti.
Promnula jsem si kořen nosu a v duchu se rozčilovala nad Ashleyinou absencí mozku a možným kolapsem, který jsem si při lezení do schodů málem uhnala.
Moje fitness trenérka rozjařeně chválila každý centimetr čtverečný Nancyina těla, než jsem se raději rozhodla vypařit a sama se nachystat.
Zavřela jsem se do koupelny a jemně se nalíčila. Oblékla jsem si nové šaty na jedno ramínko v mé oblíbené světlemodré barvě, obula boty ve stejném odstínu a na krk si pověsila srdíčkovitý medailonek od Joshe.
"Vau, Sam, vypadáš úžasně," ohodnotila mě Nancy, když jsem za nimi opět přišla. V kuchyni připravovala drinky a zkušeným pohybem míchala obsahy jednotlivých tekutin do sebe. Ashley krájela citrony a pomeranče na kroužky.
Najednou se rozezněl domovní zvonek a táhlá cinkavá melodie ohlásila první příchozí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 inthelife inthelife | Web | 18. října 2012 v 17:26 | Reagovat

Perfektní,tato kapitola se ti tak nehorázně povedla,přenádherné,jo a počkej musím se dosmát "ahahahahhHAHHHAHAHHAHAHAHAHAHhahahahahhauuuuuuffff ahahhh uuuuuufffuahahfu" tak dobrý,jak se ti povedlo takhle mě rozesmát,to se už dlouho nestalo,jo já ti to povim touhle větoo : Stačilo pár doplňků a voilà! Vypadala jako prvotřídní a nefalšovaná prostitutka._____
AHAHAH je to tak dokonalý,a v tom celým článku,ještě lepší,no TROOOOLLLL :D
:-( Ale musím ti oznámit,smutnou věc,asi k vám nepřijedeme,svátky vyšli blbě,a táta jede ve středu do prahy takže nestíhá práci,ale možná se stane zázrak :-( BUDU JEN DOUFAT ACH :-) ať se ti vede dobře,jo a :Psaní zdar! :D

2 Spiiiidy Spiiiidy | E-mail | Web | 25. října 2012 v 11:12 | Reagovat

No, musím říct, že jsem oba díly přečetl jedním dechem a pak jsem marně hledal pokračování, když mi došlo, že tohle je prozatím konec. Další! :D

3 Tigris Tigris | Web | 27. října 2012 v 15:09 | Reagovat

Děkuji moc. :) Nebyla jsem si jistá, jestli se to bude líbit. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama