Co prožíval Severus Snape ve chvíli, kdy musel zabít Albuse Brumbála?

22. září 2012 v 15:21 | Tigris |  Bradavice
Název vypovídá za vše. Je docela složité vžít se do Severusovy role. Pokud někomu przním jeho oblíbenou postavu, tak se hluboce omlouvám, ale takhle to vidím já. :D Přeji hezkou četbu.

Ten starý hlupák se bezmocně krčil u zdi, až ve mně vzbuzoval nepřekonatelný odpor. Byl tak vetchý a slabý. A já ho musel zabít. Nebylo mi ho líto. Zasloužil si to po tom, co udělal Lily, co provedl mně! A za co budu trpět i po jeho odchodu z tohoto světa. Nebojím se smrti, byl jsem na ni připravený, už když jsem se mu zavázal slibem věrnosti. Pán Zla ukončí můj život již brzy. Chci jít za ní. Miloval jsem ji od první chvíle a věděl jsem, že moje láska k ní bude věčná. Viděl jsem ji všude a obzvlášť v pronikavě zelených očích jejího syna.
"Severusi…" zachrčel Brumbál.
Věnoval jsem mu jeden pohled, do kterého jsem se snažil vložit nenávist a zlobu, jež mě sžíraly zaživa. I když jsem věděl, že si již nezaslouží žít, nechtěl jsem, aby mě nechal v tomto pekle samotného. Uhýbal, utíkal a on to cítil. Přesto nyní vše od ochrany Draca, zajištění Potterova přežití, Albusovy naplánované vraždy i hraní hry, jež nebude mít pro Smrtijedy ani jejich Pána dobrý konec, leželo na mých bedrech. Netušil jsem, jestli to zvládnu. V tolika věcech jsem mohl selhat. I přesto, že zvládnutí ochrany mysli byl můj obor, lhát temnému mistru nitrobrany mě stálo velkou dávku prozíravosti. Měl jsem strach. Strach, že to, na čem jsem tolik let pracoval a do čeho jsem vložil tolik času a sebeobětování, se rozpadne v prach.
"Severusi… prosím…"
Vybuchl ve mně ohňostroj vzpomínek a emocí. Na okamžik mi vše splynulo v jednu nesmyslnou myšlenku a téměř neznatelně jsem zarazil svou ruku v pohybu. Připadalo mi, že si Brumbál nasadil ten prokletý prsten mě naschvál. Nejraději bych vykřičel každou urážku a každé tajemství do světa. Můj život je jedna velká lež. Skvělá anekdota plná naschválů, na jejímž konci hlavní hrdina zemře a odhalí své nejniternější touhy.
Chápal jsem, proč nyní rekapituluji. Po vyslovení toho kouzla se něco změní. Nic nebude jako dřív. Albus Brumbál bude navždy pryč. Pro každého čaroděje a čarodějku budu ten největší vyvrhel , jakého kdy kdo poznal. Ale já jim nejsem nijak zavázán! Co je mi po jejich názorech? Prokazuji jim službu, zachraňuji je, aby byl plán dokončen!
Pozvedl jsem hůlku a namířil na něj. "Avada kedavra!"
Tělo se zvedlo do výše a přepadlo přes okraj věže. A s ním odcházelo i to poslední, co ze Severuse Snapea zbylo.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Erin Erin | E-mail | Web | 22. září 2012 v 16:42 | Reagovat

Na Severuse jsem vždycky měla zvláštní neutrální názor... jednou byl hodnej, jednou zlej, prostě si vždy držel nulu. Když zabil Brumbála, přehouplo se to na nenávist. Ale když jsem se dozvěděla, co se mu vlastně stalo, jaký měl příběh, bylo mi ho líto a zase spadl na nulu.
To k Severusovi. K povídce- nádhera! Takových emocí obsažených v tak krátkém textu (množství není všechno, délka textu naprosto vyhovuje! :)), pusa mi málem spadla až do sklepa! Je to úžasný!

2 inthelife inthelife | Web | 23. září 2012 v 15:25 | Reagovat

[1]: jak ty to deláš erin,teď jsem to četl a mám úplně stejnej názor jak ty,hele já bych mohl napsat to stejný ale na to jsem moc línej a vypadalo by to jako kdybych opisoval,takže řeknu jen jedinou věc:

                  Snape

3 Gray Gray | 27. září 2012 v 16:47 | Reagovat

Ou... T-T Vzpomínka na Severuse bolí.

4 WaclawJ WaclawJ | E-mail | Web | 29. dubna 2017 v 10:49 | Reagovat

Velmi pěkný blog, těším se na nová pracovní místa

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama