Červenec 2012

Sundarban - 4. kapitola

25. července 2012 v 19:27 | Tigris |  Sundarban
Trvalo mi to velmi dlouho, a proto Vám doporučuji si přečíst (nebo aspoň proletět očima) předchozí kapitolu. Kdo příběh nezná a má rád tygry a dobrodružství, může začít od první kapitoly. Prosím, vyjádřete se v komentářích. :)
Přeji nerušené čtení.

Boj o přežití
I.
Shardul se probudil za svítání s tváří přitisknutou na drsnou kůru. Slezl ze stromu a nešetrně zabušil na plátěnou stěnu stanu. Zevnitř se ozvalo mručení tří ospalců a nespokojené mumlání.
Za čtvrt hodiny byla výprava připravená k další cestě, ačkoliv to vyžadovalo Shardulovo neustále popohánění a uštěpačné poznámky.
Stopař energicky vyrazil a bez pochybností vedl Ryana, Samuela a Thomase deštným lesem.
Ryan se už ani nenamáhal fotit, protože jednolité prostředí hýřící všemi odstíny zelené po sedmi hodinách chůze neshledával zajímavým. Pravidelně si zapaloval cigarety, aby alespoň trochu uklidnil své nervy. Začínal mít pocit, že se ztratili, jelikož Shardul neustále zastavoval a zamyšleně se mračil.
V tom se zarazil pět metrů před nimi a Ryan viděl, jak se jeho tělo napnulo. Shardul jim gestem naznačil, aby byli potichu, a tiše se plížil k hustému křoví. Ostatní ho následovali.
Schovali se a mezi větvemi spatřili travnatou louku s pasoucími se axisy. Rezavá srst s bílými skvrnami je v lese plném ostrých stínů dobře maskovala, avšak teď byli poměrně nechránění a o to více ostražití. Nejbližší jelen napřímil hlavu a zastříhal ušima. Bez varování se celé stádo prudce rozeběhlo pryč. V tu chvíli se zleva vyřítila rozmazaná černooranžová skvrna a skočila po kořisti. Ostré zuby se jelenovi zakously do krku a obří tlapy stiskly jeho tělo ve smrtelném objetí.
Shardul zadržel dech a fascinovaně pozoroval scénu před sebou. Nevšiml si Ryana, který rychle sundal batoh a vytáhl uspávací pušku. Přiložil si pažbu k rameni a zamířil na hodujícího tygra.
"Ne!" vykřikl Shardul na poslední chvíli a rychlým pohybem donutil Ryana sklonit hlaveň k zemi. Šipka skoro zasáhla střelce do nohy.
Tygr přestal žrát a udělal krok směrem k nim.
"Umlčte ho!" přikázal svým dvěma kumpánům a kopl Shardula kolenem do břicha. Pak znovu pozvedl zbraň.
Shardul zalapal po kyslíku. Samuelovy ruce se mu sevřely kolem zápěstí a s lehkostí je drtily. Se značným vypětím si uvolnil pravou paži a nůž od Ekangy mu vklouzl z kapsy do dlaně. Plynulým pohybem sekl kolem sebe a zasáhl blížícího se Thomase do stehna a Samuela do boku. Jejich rány nebyly hluboké, ale začaly okamžitě krvácet.
Ryan se chystal stisknout spoušť. Shardul se přikrčil, vymrštil se a při skoku mu vytrhl zbraň. Ve vzduchu udělal nechtěný přemet, vylétl z úkrytu a dopadl tvrdě na záda. Už podruhé si skoro vyrazil dech, avšak tato skutečnost ho netížila tolik jako to, že deset metrů od něj stojí divoký bengálský tygr, kterého vyrušil od jídla.
Žlutohnědé oči na něj upřeně hleděly a rudá krev kapající od obří tlamy ho příliš neuklidňovala. Dravcův pronikavý typický zápach se mísil s nepříjemným závanem tělních tekutin axise.
Shardul tušil, co má dělat, neměl však ponětí, jestli tato teorie obstojí i v praxi. Velice pomalu odložil ukradenou pušku na zem a opatrně se postavil na nohy. Přitom stále udržoval oční kontakt s tygrem a nedával najevo žádné emoce, k čemuž ho už odmala učili. Jestli měl nějakou naději na přežití, nesměl dát najevo strach.
Tygr z něj nespouštěl zrak a nepohnul se ani o píď.
Z houští uslyšel pokyn: "Zastřelte ho."
Shardul nevěděl, jestli obětí má být on, nebo tygr a nehodlal to zjišťovat. Všechnu sílu vložil do nohou a bleskově utíkal z louky do pustého pralesa. Kovová kulka ho těsně minula a zavrtala do kmene stromu. Přidal na rychlosti a zanedlouho ho obklopilo ticho. Dovolil si zastavit až po několika dalších minutách běhu a pak postupoval dál.
Měl důvod pochybovat, že ho nešikovná trojice nenajde, ale nemohl riskovat, že by se tak stalo. Alespoň už věděl, co jsou cizinci doopravdy zač.
II.
Shardul byl po dlouhém pochodu a následném splašeném úprku zesláblý. A to jak fyzicky, tak psychicky. Ačkoliv patřil do vesnice proslulé těmi nejotrlejšími a nejodolnějšími domorodci v celém Sundarbanu, cítil, že další chůze by byla nad jeho síly. Myšlenkami se příliš nezaobíral tím, co se stalo, a nedumal, co se mohlo stát. Bengálci to neměli v povaze. Věděl jen, že se musí co nejdříve vrátit domů a varovat ostatní. Podle slunce, které právě zapadalo, se dokázal zorientovat. Pokud se nemýlil, měl by jít stále západním směrem a u řeky narazit na jemu poměrně známou osadu. Nalodí se, po proudu popluje za rodinou a povypráví jim události z posledních dnů.
Vyčerpaně se sesunul k velkému mangovníku a najedl se. Klížily se mu oči a hlavu skoro neudržel vzpřímeně. V tom uslyšel prasknout větvičku a za vysokou trávou uviděl pár planoucích očí a následně povědomého tygra v celé jeho kráse. Došlo mu, že se nejedná o samce, nýbrž o samici. Mohutné, ale elegantní tělo tygřice, silné svaly napínající se při chůzi, inteligentní pohled a hustá lesklá srst, která se ve světle zapadajícího slunce barvila do sytě červenooranžové, byly bezpochyby majestátní.
Shardulovi ten pohled připomněl hřejivou záři večerního táboráku.
Rozechvěle zašeptal jedno slovo: "Banhi.", což v překladu znamená oheň.
Tygřice si se zájmem sedla kousek před něj a nervózně švihala ocasem.
Bylo nemyslitelné, že by se Shardulovi podařilo uprchnout, bylo by to asi stejně nemožné jako snažit se utopit rybu. Navíc nebyl schopný pohybu. Oči tygřice ho hypnotizovaly, avšak neměl pocit, že by mu chtěla ublížit, protože kdyby tomu tak bylo, už by zrychleně nedýchal teplý podvečerní vzduch a místo toho by z něj kvůli smrtelné ráně na hrudi vyprchával život.
Šelma tlumeně zamručela, svalila se do trávy a lízala si pravou zadní tlapu.
Teprve nyní si Shardul všiml, že z ní vytéká tenký pramínek krve. Pravděpodobně ji jeden z pytláků postřelil. Zranění nebylo moc vážné, zato vypadalo velmi bolestivě.
Shardul zauvažoval: Jestliže jsem tolik riskoval, abych ji zachránil, byla by ode mě hloupost nevyndat jí kulku. Když to neudělám, bude mít trvalé následky, nebo se jí do těla dostane infekce, jež ji později zahubí. Doteď mi neublížila a Ekanga mi připomínal, že v případě nouze se mám obrátit na samotnou Přírodu.
Dřepl si a obezřetně se k tygřici přiblížil. "To bude dobrý, pomůžu ti, Banhi," chlácholil ji.
Sedl si vedle ní a natáhl se ke zraněné končetině. Dotkl se měkkých chlupů a čekal, že tygřice ucukne nebo po něm sekne drápy. K jeho překvapení klidně držela a pouze zamrkala.
Lehce ji pohladil po kožichu a zašeptal: "Teď to bude bolet." A protože za nejlepší a nejšetrnější nástroj považoval ruce, tak jemně uchopil konec střely vyčnívající z masa a prudce ho vytáhl.
Banhi hlasitě zaúpěla, až ptáci polekaně vzlétli z okolních stromů, ale zůstala nehybná jako skála.
Shardul z ruksaku vyndal pitnou vodu a kus čisté látky. Poraněné místo jí vyčistil, obvázal a dal jí napít. Poté si Banhi spokojeně lehla, položila hlavu na přední tlapy a evidentně se chystala ke spánku. Zanedlouho z její hrudi vycházelo pravidelné pochrupování a oddechování.
Shardul se zadíval na tygřici a uvědomil si, že k tomuto tvoru získal podivný vztah. Spojil je jediný cíl - přežít. Jestliže byli v této divočině sami se třemi ozbrojenými pytláky, snažícími se je zabít, měli více šancí dohromady. I když to znamenalo vložit svou důvěru v tygra, Shardul se rozhodl toto riziko podstoupit.



První polička

23. července 2012 v 13:41 | Tigris |  Moje knihovna
Po příkladu několika blogerů, jsem i já vybrala pár knih, které jsem četla v poslední době a nejvíc na mě zapůsobily, nebo si z nich nejvíce vybavuji.

Tygrovo prokletí. Autorka Colleen Houcková. Dočteno včera. Chtěla jsem nějakou odpočinkovou čtivou fantasy pro dospívající dívky, což tato kniha splňuje dokonale. Můj prvotní zájem o ni je snad jasný - tygři.
Obsah jsem mnohdy předvídala, ale přesto se zde najde mnoho zajímavostí o Indii a její kultuře. V některých prvcích mi připomínala Twilight, avšak nelze se ničemu divit, když Tygrovo prokletí má zaujmout čtenářky ve stejné věkové kategorii.
Pokud vím, v konečné fázi se má jednat o trilogii a já si na další díl určitě počkám.
Nejedná se o knihu na profesionální úrovni, ale přesto dokáže zaujmout.
Jestli chcete prožít romantiku s tygrem po boku a přitom se trochu pobavit, tak můžu jen doporučit.



Tulák po hvězdách. Autor Jack London. O Tulákovi jsem se doslechla nedávno od kamaráda.
Příběhy, resp. minulé životy, které hlavní hrdina popisuje, jsou propracované, zajímavé a rozhodně nebudou nudit.
V některých chvílích jsem prožívala emocionální vypětí, ne však z důvodu, že by se jednalo o romantický výžblebt, což by ani nebyla Londonova parketa, ale proto, že se zuboženým sanquentintským vězněm snad ani nelze nesoucítit.
Jisté pasáže jsou tak prosáklé jeho ironií, že i v tu nejstrašnější chvíli vás dokáže pobavit. Po několika prvních stránkách se Tulák po hvězdách vyšplhal do vyšších příček mé oblíbenosti a určitě stojí za přečtení.




1984. Autor George Orwel. Tato kniha mě nenechala ani na chvíli vydechnout. Děsivá vize budoucnosti tvrdě zaútočí na vaši psychiku a během momentu jste součástí antiutopické společnosti.
Tady se nedá mluvit o konkrétních skvělých myšlenkách, ale o vynikajícím nápadu jako celku.
Dějová linie se soustřeďuje především kolem muže a ženy, jejichž vztah je ve fiktivní zemi protikzákonným, a samozřejmě vývoji událostí v Oceánii obecně. 1984 pro mě bylo silným čtenářským zážitkem a vstřebávání vjemů bylo také tvrdým oříškem.
Napínavé a nadčasové dílo vás vrhne do děje a rozhodě vás donutí se zamyslet. Tak nezapomeňte, Velký Bratr vás vidí...



Cold Mountain. Autor Charles Frazier. Kniha se čte velmi dobře a především mě zaujaly skvělé, výstižné a detailní popisy.
Obsah je v podstatě jedno velké dobrodružství a trocha romantiky. Děj se odehrává za Americké občanské války a toto prostředí mě upřímně zaujalo.
Postavy jsou kvalitně a důvěryhodně zpracovány a jednotlivé příhody a situace jsou dobře promyšlené.
Podle této knižní předlohy byl natočen film Návrat do Cold Mountain, jenž jsem sice neviděla, ale jestli je film alespoň z poloviny dobrý tak jako kniha, nemusíte se bát, že by šlo o americký propadák.





Všichni jsou normální ...na první pohled. Autor John Ortberg.
Knížka plná skvělých myšlenek, přirovnání, které vám pomohou pochopit autorovy výroky, jenž jsou častokrát podány vtipnou formou. Používá části biblických příběhů, avšak můžete být bez obav, nejsou to nudné, omílané duchovní fráze.
Možná by předsudky protestovaly, ale naučná literatura od kalifornského pastora je místy skutečně zábavná a třeba si z ní odnesete pár nových poznatků.
Malá ukázka z knihy: Normální? Kdo je normální? Vy rozhodně ne! Ani nikdo z lidí, s nimiž jste se doposud setkali. Nikdo z nás není normální podle Božích měřítek. A čím více se poznáváme, tím je tato skutečnost zřejmější.





Tajná kniha Šerosvitu. Autorky Karolina Francová, Sanča Fülle, Vilma Kadlečková, Lucie Lukačovičová, Julie Nováková.
Pět českých autorek nešetřilo fantazií a vytvořilo originální knihu složenou ze střípků povídek.
Svět Šerosvitu, jenž závisí na lidských emocích, i přízraky, které v něm žijí, vás v kombinaci s příjemným stylem vyprávění okouzlí.
Sice je tato kniha určena pro mladší čtenáře, avšak myslím, že ji ocení každý, kdo si ještě zachoval alespoň část svého dětského Já.
Děj se odehrává v Čechách ve spojení s čínskými prvky a toto neotřelé prostředí dělá Tajnou knihu Šerosvitu ještě čtivější a zajímavější.

Pohádka pro Khali na dobrou noc

20. července 2012 v 0:22 | Tigris |  Pohádky podle Tigris
Nebudu se vyjadřovat k mým časovým prodlevám, týkajících se mé činnosti na blogu. :D "To se vsákne."
Každopádně před několika minutami mě Khali na skypu poprosila, ať jí napíšu pohádku. Je jen trochu upravená oproti původní verzi a chci upozornit, že je to čistá improvizace a do poslední minuty jsem neměla ponětí, co bude pointou nebo jak jednotlivé informace propojím. Každopádně z toho vznikl tento krátký příběh. Příjemnou četbu. :)

Žila, ale pravděpodobně nebyla za sedmero rovinami a sedmero pouštěmi malá princezna.
Jmenovala se Leontýnka. Každou noc seděla na štokrleti na balkóně u svého královského pokoje a vzhlížela ke hvězdám. Král s královnou si často dělali starosti o její psychické zdraví, protože když se celou noc zajímala o nebeská tělesa, spala přes den a naprosto ztratila kontakt s lidmi.
Jednou, už skoro svítalo, zaslechla Leontýnka výkřik, který protnul noční klid. Ozval se ze zahrady. Zvědavost jí nedala (ačkoliv co by jí měla dávat? - jasné, Hurvínek), proplížila se kolem chrápajících stráží a zamířila ven.
U růžového keře spatřila tmavý stín. Co to bylo? Slyšeli jste to? Jak by ne, vaše představivost je nekonečná - slyšíte chroupání...
Leontýnka udělá obezřetný krok k neznámému.
A co to? Světlo rozbřesku ozářilo vetřelce a není tam nikdo jiný než malý chlupatý králíček, jenž s chutí pojídá mrkev.
Ale co ten výkřik? ptá se princezna sama sebe.
"Králíčku, taky jsi slyšel ten hlasitý sten?"
Bílý králík na ni otráveně pohlédne, podrbe se tlapkou na zadečku a rozlomí mrkev. "Dáš si?" zeptá se Leontýnky.
"Na něco jsem se tě ptala..."
"Ta mrkev je fakt dobrá."
"Ušáčku, odpověz mi."
"Víš, že jsem ji ukradl z vaší zahrady?" usměje se nevinně.
"To mi nevadí, ale co ten výkřik???"
"Jaký výkřik?"
"Ten co jsem slyšela."
"A co já s ním?"
"Slyšel jsi ho taky?"
"Co jsem měl slyšet?"
"Ten výkřik!"
"On někdo vykřikl?"
"A hodně nahlas! Víš kdo to byl?"
"Vím jen to, co mi bylo řečeno..."
"Králíku jedna natvrdlá, ty palice dubová...!" přestávala se ovládat princezna a spustila proud kleteb, jež se k jejímu postavení ani trochu nehodily. Poté se bílý králík zeptal: "Proč se vztekáš?"
To už Leontýnka nevydržela. Kvůli dlouhému odloučení od lidí a jejich hloupých poznámek neuměla zachovat chladnou hlavu a nevěděla, jak má králíka přesvědčit, aby jí řekl, co chce vědět. Všechny její emoce vytryskly napovrch. Srdceryvně, se vší zlobou, netrpělivostí a otráveností vykřikla a odběhla do zámku.
Králík zamyšleně dokousal konec mrkve a nezúčastněně pronesl:
"Králík, lidé. 2:0."