Podvodní tajemství

6. května 2012 v 22:27 | Tigris |  Povídky
Žiju, jsem zdravá a spokojená. :D Měla bych mnoho výmluv, proč tu nic nepřibývá, ale nebudu vás s nimi zatěžovat. Abych se nějakým způsobem motivovala, tak jsem přiložila anketu, hlasujte prosím a komentáře také potěší. :) Hezkou četbu a psaní zdar!

Červená škodovka vjela na příjezdovou cestu a zastavila. Z auta vystoupila zhruba čtyřicetiletá žena se světle hnědými vlasy.
"To je dnes krásný den! Honzo, Lojzo, trochu života do toho umírání!" nutila k aktivitě svého syna a manžela.
"To je nuda," zívl její dospívající potomek a nemotorně se soukal z automobilu.
"Miláčku, opravdu jsi na dovolenou nemohla vybrat jiné místo?" zabručel nespokojeně Alois.
"Ne, tys měl spoustu práce a neměl čas, tohle tě alespoň odtrhne od městského shonu. Budeš trávit čas s rodinou," řekla nekompromisně Helena. "Reklama na internetu výjimečně nelhala, je tu nádherná příroda a ta cena za ubytování je víc než výhodná. To bys měl ocenit, zlato, pro jednou mě nebudeš obviňovat, že moc utrácím."
"Ale já-" obhajoval se Alois.
"Budete se dlouho hádat? Chci si vzít z kufru tašku a vybalit si notebook," přerušil ho syn.
"Honzo, kolikrát ti mám říkat, abys mi neskákal do řeči?" napomenul ho otec.
Helena se radši rychle zeptala: "Kdo chce jet na cyklistický výlet?"
***
"No tak, šlápni do pedálů! Vždyť jsme teprve před chvílí vyjeli!" pobízela Helena Honzu.
"Já-už-nemůžu," funěl. "Slunko mi paří do zad a mám žízeň."
"Tak dobře, na chvíli si dáme pauzu, co třeba tam?" ukázala na nedalekou vodní nádrž a vrby, poskytující příjemný stín.
Zanedlouho už seděli na břehu rybníka a v chladné vodě si máčeli upocené nohy.
"Nesnáším rodinné dovolené," stěžoval si Honza s obličejem rudým od námahy.
"Ty kecko," zasmála se mu máma. "Tady máme být spolu, u počítače sedíš celé dny doma. Přemýšlela jsem, že-"
Nedořekla a vypískla, protože z vody vystřelila mrtvolně bílá ruka a prsty jí pevně obemkla kotník. Zděšně začala tápat kolem sebe ve snaze zachytit se něčeho pevného a vytáhnout se na souš, avšak už po pás vězela ve vodě.
"Honzo!" volala na syna, jemuž se hrůzou třáslo celé tělo. Přesto neúnavně zápasil, aby maminku dostal do bezpečí, ale z upocených rukou mu její paže pomalu vyklouzávala.
"Neudržím tě!" vykřikl zoufale.
Sledoval, jak se stále více nořila do vody, a nemohl s tím nic dělat. Najednou to v rybníku zlověstně zavířilo a Helena celá zmizela pod hladinou.
"Mami! Mami!"
Dříve, než se rozhodl, co udělá, objevil se před ním muž s velmi bledou pokožkou a téměř plešatou hlavou. Nosil otrhané oblečení šedozelené barvy a neurčitého střihu. Prázdné světle modré oči se upíraly na Honzu, jenž ustoupil o krok vzad.
Vodník řekl pouze: "Přiveď sem otce, jinak tvá matka zemře."
Pak skočil do rybníka.
***
Alois vylekaně vyskočil na nohy, když jeho syn vtrhl do obýváku jako neřízená střela.
"Tati, mamku má Vodník!"
Otci se nejdříve ulevilo, ale potom se rozčílil: "Nemůžeš jít se svými nejapnými žerty obtěžovat někoho jiného?! Ani nevíš, jak jsi mě vyděsil! Tak Vodník!! No jistě a já jsem Duch Svatý!"
"Ne, tati, mluvím vážně! Seděli jsme na břehu a najednou ji stáhl pod vodu! Říkal, že tě mám přivést, jinak mamku zabije!"
Alois viděl, že Honza je na pokraji zhroucení a v očích má slzy. Ani on nebyl tak dobrý herec.
"Doveď mě tam!"
***
Vodník shrbeně seděl na zkrouceném kmeni vrby a pozoroval silnici. Ze zatáčky se vyřítilo červené auto.
"Už jsou tady," promluvil ke zmítající se Heleně, svázané tlustými vodními řasami a jiným rostlinstvem. "Konečně si můžeme vyřídit účty."
Za okamžik spatřil otce se synem přicházet. Alois nedůvěřivě zkoumal okolí. Zvedl hlavu, když Vodník promluvil: "Lojzo! Jak milé je opět vidět známou tvář! Pod vodou se na mě ty ryby tak divně dívaly, no to bys nevěřil…"
Všiml si jeho ohromeného, nechápavého výrazu.
"Ale copak? Ty mě nepoznáváš? Snad jsi nezapomněl na svého souseda?"
"Josef…?" zašeptal nevěřícně. "To není možné."
"Proč by nebylo?" zavrčel Vodník a seskočil na zem. Helena se z jeho nenadálé blízkosti otřásla.
"Mrzí mě, že jsem do toho musel zatáhnout i tvou ženušku," pokračoval. "Ale zdá se, že sis hodně polepšil, od té noci…od té vraždy!" křikl dramaticky.
"Jaké vraždy?! O čem to sakra mluvíš?"
"On se ještě ptá jaké!" běsnil Vodník. "Ono nestačí, když dvacet let trčím pod vodou jako strašidlo! Pak že to jsou jen babské povídačky! Dvacet let čekám na svou pomstu a ty se tváříš jako neviňátko!"
Zhluboka se nadechl a ukázal jim křivý bezzubý úsměv. "Vzpomínáš na tu noc, kdy jsi prohrál svůj dům?"
"O čem to mluví?" zeptala se nejistým hlasem Helena. "Jaký dům? Tys tu někdy žil? Proč jsi mi nic neřekl?!"
Alois zavřel oči a zatvářil se bolestně.
"Nic jsem ti neřekl, protože jsem se styděl. Před dvaceti lety se tu pořádal pokerový turnaj. S Josefem jsme se oba dostali do finále…"
***
"Dorovnávám."
"Dorovnáváš? Ale čím? Už skoro nic nemáš," podotkl jízlivě Josef.
"Sázím svůj dům."
Všichni přihlížející zmlkli.
Josef pomalu přikývl a jednou rukou zajel pod stůl. Dělal však jakoby nic a nikdo si nevšiml, když jednu kartu v ruce zaměnil za jinou, kterou nenápadně strčil do kapsy. "Ukaž karty."
"Full house."
Po obličeji se mu roztáhl úsměv. "Čistá postupka."
Dusivé ticho přerušily jásavé výkřiky a gratulanti valící se k Pepovi, ale i soustrastná slova mířená k Lojzovi.
Za pár chvil alkohol naplnil hrdla hráčů a i Lojza si dal pár štamprlí slivovice na posilněnou. Našel Josefa sedět v koutě a nepřítomně hledět z okna na noční oblohu.
"Mohl bys na chvilku?" ukázal ke dveřím ze sálu a neviděni vyšli ven směrem k rybníku.
"Viděl jsem, že podvádíš," začal bez obalu Alois. "Nechtěl jsem to řešit před půlkou vesnice a jako přítel a soused tě chci poprosit, abys všem řekl, že se toho domu vzdáváš. Nemusíš se přiznávat k podvodu, jen vrať to, co mi patří. Peníze si klidně nech, ale dům právem náleží mně."
Opilý Josef se lehce zapotácel. "Ne. Nikdo o tom neví, kromě tebe. Neuvěří ti, budou říkat, že se mě lživě snažíš obvinit, aby ses nemusel vzdát toho baráku."
"Prosím!"
"Ne."
"Ty hajzle," drtil Alois mezi zuby a pomalu pěnil.
"Cos to řek? To bylo na mě?! To si nenechám líbit!"
Vrhli se na sebe a slovní přestřelka se změnila v souboj. V zápalu boje Josef uklouzl na vlhké trávě a spadl do rybníka.
"Pomoz mi! Utopím se!"
"Chyť se mě!"
***
"….nepodařilo se mi tě zachránit. Vyčítám si to dodnes," dokončil příběh Alois.
"Lžeš! Ty jsi mě tam shodil!"
"To si jen myslíš, ale bylo to jinak. Uklouzl jsi, oba jsme byli opilí a na pomoc nikdo nepřišel, i když jsem volal. Jediná moje skutečná vina je, že jsem se nikdy nedoznal k tomu, že jsem tam s tebou byl. Zapřel jsem tě. Tvoje tělo nenašli. Samozřejmě všechno podezření padlo na mě, avšak důkazy neměli žádné. Kvůli drbům jsem prodal dům, odstěhoval se do města a potkal tam svou ženu. Josefe, odpusť mi."
"Ale já jsem celé ty roky…myslel jsem…můžu sám…promiň mi to…," útržkovitě domluvil. "Jste volní."
Řasy propustily Helenu ze svého vězení a ona se rozběhla ke svým dvěma zachráncům. Pevně se objali a tiskli k sobě.
Vodník smutně potřepal hlavou, vkročil do rybníka a voda se nad ním se žbluňknutím navždy zavřela.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Jste s aktivitou na tomto blogu spokojení?

Rozhodně ne! 100% (10)

Komentáře

1 Vesmírná Sestra Khalia Vesmírná Sestra Khalia | Web | 7. května 2012 v 11:10 | Reagovat

"trochu života do toho umírání!" - Maryšková? :D "objevil se před ním muž s velmi bledou pokožkou a téměř plešatou hlavou" - nekomentuju :D Ale ten příběh je fakt hustej!! Respekt :-):-D A ta anketa mě dorazila :D :D

2 Jiand Jiand | E-mail | Web | 7. května 2012 v 16:24 | Reagovat

Dobrý příběh. Aby se neřeklo, hlasoval jsem i přes svůj odpor v anketě ;-).

3 Karel DC Karel DC | E-mail | Web | 7. května 2012 v 20:59 | Reagovat

Mám pár poznámek :)
1)"Kdo chce jet cyklistický výlet?" - to je schválně, nebo tam mělo bát "na cyklistycký výlet?"

2)Sledoval, jak se stále více ponořovala do vody, a nemohl s tím nic dělat. - asi bych radši použil "nořila". Pokud to ještě probíhalo. Ponořila je dokonavý. Pokud si teda ještě dobře pamatuju. Nepoužil bych ho pro probíhající činnost.

3)"Dříve, než se rozhodl, co má dělat..." - tady bych použil co udělá nebo "Dříve než se rozhodl co dál dělat..." atp. S tím rozhodl mi to takhle trochu koliduje.

4)"Peníze si klidně nech, ale dům právem náleží mě." - *mně

5) Jediná skutečná vina, kterou přiznávám, je, že jsem se nikdy nedoznal k tomu, že jsem tam s tebou byl.
- tady je myslím zbytečně moc čárek :)

Máš hodně vypsaný styl. To se projevuje zejména na popisu základních charakteristik: Oblečení, celkového vzezření :)

Naproti tomu scény přecházejí zbytečně ostře jedna v druhou, jako ve filmu. Při psaní povídky bych to víc provázal.

Tak to vidím já. Je to opravdu podařené ;-)

4 Liss Liss | Web | 8. května 2012 v 17:17 | Reagovat

není to špatné, i když an můj vkus zbytečně krátké. Určitě by neuškodilo, kdybys to trochu rozepsala. Ale jako nápad to není špatné.

5 Tigris Tigris | 8. května 2012 v 19:14 | Reagovat

[1]:: "trochu života do toho umírání!" - táta. Mimochodem tu hlášku nemám ve velké oblibě.  
"objevil se před ním muž s velmi bledou pokožkou a téměř plešatou hlavou" - Tušila jsem, že zrovna Ty se u této věty zarazíš.  Jinak děkuji.
[2]:: Díky moc. Tak hlasovat jsi nemusel.  
[3]:: Kájo, Tobě náleží největší dík (ostatní se neuražte), protože přesně takové komentáře bych si přála stále. Moc děkuji za výtky i pochvaly. :)
Můj Betareader tuhle povídku zatím nečetl a koukám, že u pár detailů se to projevilo. Se všemi body naprosto souhlasím a opravím to. :)
[4]:: Krátké?  To po mně nemůžeš víc chtít!  Já jsem si říkala, jak je tahle povídka nezvykle dlouhá...  A díky.

6 Metalová princezna Metalová princezna | 10. května 2012 v 21:12 | Reagovat

Zajímavý příběh,sice jsem se chvilkama trochu ztrácela,ale koukám,máš hodně velkou fantazii.:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama