Sundarban - 1. kapitola

11. dubna 2012 v 9:10 | Tigris |  Sundarban
Blog slaví své první narozeniny! A k tomuto výročí, vám chci ukázat novou slibovanou kapitolovku. Kapitoly budou pravděpodobně delší, než jste zvyklí, ale věřím, že to vás od čtení neodradí. :) Samozřejmě bude hodně záležet na vašich názorech, tak se prosím vyjádřete v komentářích a napište, co se vám líbí a co ne. :)

Cíl v nedohlednu
I.
Slunce neúprosně svítilo a hnalo rtuť v teploměru až ke čtyřiceti stupňům celsia. Vysoký, zhruba třicetiletý muž vytáhl papírový ubrousek a utřel si jím zpocené čelo. Nepřítomně se zadíval na vzdalující se přístav plný stánků s barevnými stříškami a prodejců se všelijakým zbožím, čekajících na důvěřivé turisty. Jak už Ryan zjistil, Bengálci nebyli vlezlí obchodníci, ale nepřestávaly ho obtěžovat jejich zvědavé pohledy. Nedalo se mezi nimi pohybovat bez doprovodu všudypřítomných očí, jež bedlivě sledovaly kroky každého cizince. A Ryan se svými špinavě blonďatými vlasy a světlou pletí s davem nikdy nesplynul. Ostatně mu v prvních letech při pobytu v Bangladéši dalo rozpoznávání domorodců pořádně zabrat, jelikož jejich shodnými rysy byla čokoládová barva kůže, černé vlasy a tmavé oči, avšak zároveň povahové vlastnosti jako ochota a vstřícnost.
"Vy chtít přespat na lodi?" vyrušil ho z přemýšlení jeden z členů posádky.
"Určitě," přikývl Ryan, "pokračuju dál i se svými přáteli."
Pak chvíli sledoval další námořníky v kraťasech a s obnaženou hrudí, jak se ptají i ostatních cestujících, načež stočil zrak dolů do zakalené vody, zčeřené pohybem lodě uhánějící po řece. Nebyl si jistý, jestli je moudré opírat se o zrezivělé zábradlí, ale záruka pojistky, kterou uzavřel před cestou, ho uklidnila. Rukou zašmátral v náprsní kapse košile, vytáhl balíček cigaret se zapalovačem, zkušeným pohybem si zapálil a úlevně nasál nikotinový kouř do plic.
Díky bílému oblaku, jenž ho obklopil, se alespoň všechen bzučící hmyz přesunul obtěžovat jiné pasažéry. Ryan cigaretu sevřel mezi své tenké rty a vytáhl postarší fotoaparát. Bez většího přemýšlení o přesném záběru začal ledabyle fotit okolí, což zcela neodpovídalo profesionalitě, se kterou se snažil v tomto oboru vystupovat, a obvyklému chování cestovatelů na plný úvazek, pokoušejících se pořídit ty nejlepší snímky ze svých dobrodružství.
S foťákem na krku se procházel po palubě, až konečně našel své společníky, klábosící s usmívajícími se Američankami.
V duchu se rozčiloval, že se Thomas se Samuelem baví, zatímco on je všude hledá, když oba dobře ví, že proto tu ani jeden z nich není.
Po chvilce si všimli jeho naoko klidného výrazu a raději rychle zanechali hovoru se dvěma kráskami, aby nevyprovokovali jeho prchlivou povahu.
"Dnešní noc přespíme na lodi a ráno tam snad dorazíme," informoval je Ryan. "Měli byste se soustředit a nenechat se rozptylovat," kývl hlavou k Američankám.
"Víme, co máme dělat, díky za poučení," rýpl si kousavě Thomas, "Jen jsem chtěl zjistit, co se děje v naší rodné zemi, jelikož mi stačilo pár měsíců v téhle díře, aby mě znechutila."
"Já tu žiju už čtyři roky a nemůžu si na nic stěžovat," oponoval Ryan.
"To je právě to, co nechápu," ozval se Samuel, "Proč jsi tu neudělal, cos chtěl, a nevrátil se do Ameriky?"
"Asi k tomu mám své důvody."
"Spíš tu máš všechny domorodce obmotané kolem prstu," uchechtl se Thomas. "A proč by ses měl hnát někam, kde…"
"…je plno lidí podobných tobě?" dořekl Ryan, ačkoliv věděl, že takhle tu větu Thomas dokončit nechtěl. Přiložil si cigaretu k ústům. "Máš pravdu, stačíš mi ty a tvoje ego."
Thomas udělal krok k němu. "Vadí ti něco?"
"Ne, vůbec ne," odvětil s kyselým úsměvem a vyfoukl mu štiplavý kouř do tváře.
Samuel se raději vložil mezi ně a nadhodil: "Dorazili jsme do druhého přístavu, měli bychom si odnést věci do kajuty."
Loď skutečně začala zpomalovat, až zcela zastavila u břehu a upocení pasažéři se po můstku vyhrnuli ven, cítíce ve vzduchu vůni sladkých nápojů, linoucí se z nedalekého baru. Pouť do divočiny se stále jevila jen jako mlhavé zdání, protože civilizace byla vzdálená pár hodin plavby po vodě a k samotnému srdci Sundarbanu zbývalo mnoho kilometrů a ještě více propocených košil.
II.
Ryan se neklidně převalil ve spánku, přičemž téměř spadl z úzké tvrdé postele. Potichu zaklel několika dobře zvolenými nadávkami a posadil se. Za malým okénkem v kajutě byla stále tma, ale hvězdy už viditelně bledly. Thomas se Samuelem rušili ticho tlumeným pochrupováním. Ryan se chystal vyjít ze dveří, když v tom je někdo rozrazil a způsobil mu menší šok.
"Co se děje?" zasyčel na příchozího Bengálce.
"Dál neplout, vy vystoupit," oznámil mu, vytahujíc baterku. Párkrát na ní musel poklepat dlaní, než se rozsvítila, a namířil kužel světla do obličejů spící dvojice. Oba s sebou divoce škubli a rozhlíželi se kolem.
"Dejte tu baterku dolů, chlape!" okřikl ho Ryan a stlačil mu ruku se světlem k zemi. "Máme tam dorazit až k ránu," nechápal.
Bengálec zavrtěl hlavou. "Loď dál neplout," opakoval, "Vy muset přesednout."
"Přesednout kam?!"
"Já vás zavést za vesničanem."
V rychlosti si sbalili své věci a vyšli na palubu, kde už je očekával průvodce. Nikde nikdo nebyl, zdálo se, že jsou posledními cestujícími. Venku se ozývaly pouze zvuky všelijakého hmyzu a tichý proud vody narážející na kameny.
Ryan netrpělivě vytáhl cigarety a následoval Bengálce, který je vedl po cestě z dřevěných prken, vinoucí se mezi hustou vegetací. V šeru nebyl nikdo z nich schopen rozpoznat jednotlivé stromy, ale stejně ani neměli čas, protože domorodec šel velmi rychle, takže rozespalá trojice měla co dělat, aby držela tempo s jeho dlouhými kroky.
Rostlinstvo se před nimi rozestoupilo a spatřili tmavou siluetu muže, u jehož nohou se pohupovala vratce působící loďka.
Bengálec jim beze slov pokynul, ať nasednou.
"Žertujete?" zeptal se nevěřícně Ryan, zírajíc na rozpadající se kocábku, avšak to už druhý neznámý muž nasedal a chraplavým hlasem řekl: "To je jediná cesta."
Trojice cestovatelů si vyměnila pochmurné pohledy.
Po jednom podali stařešinovi těžké ruksaky, které s lehkostí naskládal do loďky tak, aby se nepřevážila. Poté nejistě nasedli, vypluli po proudu a starý muž dlouhým bidlem korigoval směr cesty.
"Co jste zač?" položil nepříliš zdvořilou otázku Thomas.
"Mé jméno zní Ekanga," odvětil polohlasně, ale přitom naprosto slyšitelně.
V Ryanovi vzbuzoval přirozenou úctu. Na okamžik se před ním přikrčil, než mu došlo, co dělá. Zaplnil nastalý klid otázkou: "Mluvíte skvěle anglicky, kdo vás to naučil?"
"Někteří přišli, jiní odešli. Já je něco naučil a oni učili mě."
Ryan se zamračil. "Pocházíte z té vesnice? Jak se jmenuje?"
"Domov," odvětil suše Ekanga a dlouhou tyčí popostrčil loďku, jež se příliš přibližovala ke břehu.
"Nezajímá vás, proč tam jedeme?"
Ekanga povytáhl obočí a zadíval se na něj svýma černýma hlubokýma očima. "Za tygry," odtušil.
"Fotit je," doplnil ho Samuel spěšně. "Prý je tu jejich útočiště. Chceme snímky tygrů v pravé divočině, ale asi není lehké nějakého najít. Proto budeme potřebovat pomoc někoho, kdo se tu vyzná. Doporučíte nám dobrého stopaře?"
"Stopař není podstatný, jestli se s vámi budou chtít tygři setkat, poznáte to."
"Jestli se s námi budou chtít tygři setkat?" zopakoval pohrdavě Ryan. "Chcete říct, že to oni sami si zvolí, že tomu tak bude, nebo ne?"
"Nemůže rozumět přírodě ten, který ji nevnímá a nenaslouchá jí."
"Víte, já často cestuji, ani nemáte tušení, kolik lesů, luk a stepí jsem už přešel a kolikrát jsem v pustinách přespával za těch nejšílenějších podmínek, jaké si příroda vymyslela."
"Ale o tom jsem nemluvil," usmál se Ekanga. "Všude na cestách jste se hnal za nějakým cílem a zároveň nevnímal to, co se vám příroda stále snaží ukázat. Za tu dobu, co jste se mnou, ustavičně mluvíte a ani jednou jste se nezaposlouchal do hovoru řeky nebo písně ptáků."
V tu chvíli vypluli ze zákrutu a naskytl se jim nádherný pohled na řeku, jež odrážela záři vycházejícího slunce. Tváře cestujících se zabarvily nádechem oranžové a červené. Ekanga se usmál a v duchu vítal Slunce. Potom se otočil a úsměv se mu rozšířil, když pohlédl na užaslé výrazy cestovatelů. Vše zahalila mírumilovná atmosféra, pouze Ryan skrýval rozhořčení, které u něj vyvolala Ekangova slova.


 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Vesmírná Sestra Khalia Vesmírná Sestra Khalia | Web | 11. dubna 2012 v 15:09 | Reagovat

Tuhle impozantní nádheru jsem přečetla jedním dechem, honeeem další kapitolky!! Je to úžasný!! ♥♥♥ Fakt krása Tiggi, já už nenacházím slova, vážně :-D

2 Erin Erin | E-mail | Web | 11. dubna 2012 v 17:23 | Reagovat

O.o Wow, wow, wow! Prostě krása, jsem ráda, že jsi se zase pustila do psaní! :-) A gratuluji k prvnímu roku, taky dneska slavím první rok. Máme to hezky sladěné! :-)
Ten obrázek je boží. A nějak se nutím přemýšlet, to tam ti chlapi chtějí. Opravdu chtějí fotit tygry? Hmm, doufám že jo! A ten domorodec je skvělej!

3 Jiand Jiand | E-mail | Web | 12. dubna 2012 v 12:04 | Reagovat

Konečně opět po Nadaných bude co číst. Zatím to vypadá opravdu bezvadně a dobře se to četlo :-).

4 odrian odrian | Web | 13. dubna 2012 v 18:30 | Reagovat

Oh,kráása,takový příběh budu neustále číst,to je super co tě napadlo,a samozdřejmé je že tam kde je  prales si  nemohla vynachat své tigry :-D.A doufám že s tim nikotinem nemáš žádné zkušenosti O_O  O_O  :-D
P.S. a napsal jsem básničku,pls pokud jde prosím o opravu :D

5 Metalová princezna Metalová princezna | Web | 14. dubna 2012 v 8:37 | Reagovat

Nádherný příběh,krásně se to čte!:))
A gratuluji k narozeninám!*

6 Jiand Jiand | E-mail | Web | 16. dubna 2012 v 16:55 | Reagovat

Hele, kdepak to vázne? Tady všichni čekají na novou kapitolku! :-)

7 Spiiiidy Spiiiidy | E-mail | Web | 13. května 2012 v 8:39 | Reagovat

Teda, četl jsem to jedním dechem, píšeš nádherně! :-) A Ekanga jsem si oblíbil hned :D

8 Karel DC Karel DC | E-mail | Web | 22. května 2012 v 2:10 | Reagovat

Tak jsem konečně tady a hned začnu s kritikou:

1.    Pak chvíli sledoval další námořníky v kraťasech a s obnaženou hrudí, jak se ptají i ostatních cestujících, načež stočil zrak dolů do zakalené vody, zčeřené pohybem lodě uhánějící po řece.

-strašně dlouhá věta, ale je tu jen proto, že tam mí být „lodi“ a ne „lodě“. Teda podle mě :)

2.    Bez většího přemýšlení o přesném záběru začal ledabyle fotit okolí, což zcela neodpovídalo profesionalitě, se kterou se snažil v tomto oboru vystupovat, a obvyklému chování cestovatelů na plný úvazek, pokoušících se pořídit ty nejlepší snímky ze svých dobrodružství.

-    stejný případ: pokoušících se -> pokoušejících se

3.    Přijde mi, že se kolikrát zbytečně unáhluješ s čárkou před spojkou „a“. Já se v pravidlech jejího psaní tolik nevyznám, ale zdá se mi, že by tam nemusela být minimálně v polovině případů.

4.    . Přiložil si cigaretu k ůstům.

-ústům

5.    Některé věty bych prostě napsal trochu jinak.

Například: Ryan, Thomas a Samuel v rychlosti sebrali své věci a vyšli na palubu, kde je měl očekávat průvodce. -> V rychlosti si sbalili věci a vyšli na palubu, kde už je očekával průvodce.

-a teď hlavně proč?  Protože je dobré zmínit hlavně na začátku jména postav dost důrazně, to zase jo. Ale ty je na můj vkus používáš až příliš často, místo abys o nich mluvila opisem a trochu si pohrála s tím, jak dát čtenáři najevo o koho jde novým a neokoukaným způsobem. Je trochu svízel uvést takhle brzy na scénu hned tři postavy s cizími jmény. Naštěstí si ta jména nejsou podobná, takže můžeme jen doufat, že si čtenáři stihnou ke všem třem vybudovat určitou vnitřní vazbu (očekávám, že tam budou i v dalších dílech – pokud se pletu, tak to je jedno :)

6.    Venku se ozývaly pouze zvuky všelijakého hmyzu a tichý proud vody narážející na kameny.

-to je jedna možnost jak to vyjádřit. Co tohle?

Venku k nim ze všech stran doléhal bzukot všudypřítomného hmyzu a tiché zurčení vody narážející na kameny.
Samozřejmě jde jen o nápad :)

7.    Rostlinstvo se před nimi rozestoupilo a nedaleko spatřili tmavou postavu hubeného muže a vratce působící loďky.

-vážně tam spatřili tmavou postavu hubeného muže a tmavou postavu vratce působící loďky? :) Nebo tam uviděli spíš tmavou siluetu muže u jehož nohou se pohubovala vratce působící loďka.

8.    Trojice cestovatelů si vyměnila pochmurné pohledy, ačkoliv si pořádně neviděli do tváří.

-    že si neviděli do obličeje bych tam nezdůrazňoval, zbytečně to pak podkopává to, že si vyměnili pohledy :)  Jednoduše bych je nechal si je vyměnit a zbytek ať si domyslí čtenář. Z té všudypřítomné tmy, o které jsi ho už informovala je vcelku jasné, že mezi nimi neproběhla soutěž v odezírání ze rtů :D

9.    Po jednom podali stařešinovi těžké ruksaky, ten však nehnul ani brvou a s lehkostí je naskládal do loďky tak, aby se nepřevážila.

-jak mohl nehnout brvou a přitom je tam naskládat?

Vypadá to na pěkný příběh. Zaujalo mě netradiční prostředí a konflikt Ryanova a Ekangova přístupu. Takže z toho větřím, že se rozhodně mám na co těšit v příštích dílech. Ber prosím tu moji kritiku s trochou nadhledu. Píšu ji proto, abych ti tím, pokud budeš mít zájem pomohl, ne abych nějak shazoval, co jsi napsala :)

9 Tigris Tigris | 22. května 2012 v 15:01 | Reagovat

[8]:
1. Správně jsou obě možnosti - lodě i lodi. Alespoň to říká internetová jazyková příručka. :D
2. Opravím. :)
3. Je fakt, že áčko je často sporné, ale teď jsem si to projížděla a ničeho si nevšimla. Čárku před a píšu v případě, že se buď jedná o důsledkovou větu (a proto, a tedy, a tudíž, a tak), nebo když před ní končí jiná vedlejší věta, např.: Párkrát na ní musel poklepat dlaní, než se rozsvítila, a...
4. Opět opravím. Kéž bych měla normální fungující Word! :D
5. Jů, děkuju, to si vezmu k srdci.
6. Tuhle větu asi nechám, jak je.
7. A sakra, tohle mi ušlo. :D Upravím to. Zajímavé je, že to všem ostatním uniklo. :D
8. :D Američané jsou zvláštní, jsou schopni soutěžit ve všem. :D Ale jasně, díky, máš pravdu.
9. Hm, tady se prsty příliš rozběhly a mozek správně nevyjádřil myšlenku. :D Chtěla jsem tím říct, že pro Ekangu neznamenalo tahání těžkých batohů žádnou námahu. :D
Jinak bez obav, Kájo, cením si Tvé pomoci a rad, rozhodně se budou hodit. :)
P.S. Co děláš ve dvě hodiny v noci u počítače?! Koukej chodit dřív spát, zvlášť když tě Nasgol utahá běháním. :D

Jinak velké díky všem. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama