Únor 2012

Cestou necestou za Šípkovou Růženkou

23. února 2012 v 20:17 | Tigris |  Pohádky podle Tigris
Zázrak! Mám tu upravenou pohádku. Doufám, že se bude líbit. Snad se aktivita na tomto blogu zlepší. Minimálně se o to pokusím. Přibalená je anketa, nejlépe se vyjádřete i do komentářů. :) Příjemnou četbu.

Starý král zamžoural do jasného slunce pronikajícího přes velká dvoukřídlá okna do sálu. Poposunul si na hlavě zdobenou korunu, která mu po zpoceném čele klouzala, a shlédl ze svého trůnu na zmatek pod ním.
Konečně se šum v místnosti utišil a shromáždění se rozdělili na dvě skupiny. V čele té první stála princezna, králova dcera, v načechraných světle růžových šatech. Netrpělivě pohazovala blonďatou hřívou a pyšně vystrkovala bradu.
Uprostřed druhého hloučku se princ Vilém tvářil nerudně a uraženě. Potichu rozprávěl s mužem po jeho boku, jenž energickým pokyvováním dával najevo svou účast.
Král se zhluboka nadechl a autoritativním hlasem promluvil:
"Princi Viléme z Lobotic, jste obviněn z poškozování zámecké zahrady, ublížení na psychickém zdraví princezny a sexuální deviace. Protože nechci zničit doposud přátelské vztahy mezi našimi královstvími, dávám vám prostor pro obhajobu," obrátil se na vrchního zapisovatele: "Máte všechno?"
Chlapíkovi s umaštěnými vlasy ruka svištěla po papíře a špičkou vyplazeného jazyka skoro rozmazával čerstvě nanesený inkoust.
"Mám, pane králi."
Obžalovaný Vilém předstoupil před vládce a hluboce se uklonil, přičemž se natočil tak, aby pozadím byl natočen na princeznu, jež se jen znechuceně ušklíbla a okázale dál ignorovala dění kolem.
"Ctěný králi," začal princ, "chtěl bych říct, že zde došlo k obrovskému nedorozumění urážejícímu moji čest a do

Tigris po šestnácti letech...

3. února 2012 v 3:30 | Tigris |  Ostatní články
Přesně po šestnácti letech mého života je vydán tento článek. (Očekávejte krátký výkec.)
Přemýšlím, jestli mám povídat o tom, jak rychle ten čas letí, ale myslím, že to vnímáte všichni.
Dalo by se říct, že se toho hodně změnilo a přitom vše zůstalo při starém. Nepochybně jsem se někam dál posunula i já (k lepšímu), ale zároveň jsem pořád stejná. Asi si hodně odporuji, avšak je to těžké vyjádřit, když nechci moc zajíždět do podrobností.
Poznala jsem a sblížila se s mnoha lidmi, na kterých mi záleží, přitom si toho hodně ujasnila a každý člověk mě nějakým způsobem popostrčil kupředu.
Vlastně jsem nikdy neprožívala fázi "hledání sama sebe", protože jsem se hledat nepotřebovala. Budou to asi odvážná slova, avšak upřímná: Vím, kdo jsem a kam směřuji.
Jestli platí pořekadlo "O rok starší a o rok moudřejší" bych radši nechala zhodnotit své okolí. :D Také doufám, že můj humor nezhořkne a optimismus mi zůstane. Jinak klasickou nostalgii před narozeninami mám už za sebou, čili jsem připravená si je radostně užít se svými bližními. :D
Obávám se, že každým dalším slovem hodnota tohoto článku upadá (pokud to ještě víc jde), takže bych jen chtěla Vám všem poděkovat. Díky za podporu. :) ♥