Příběh o Kryštofovi

26. ledna 2012 v 16:12 | Tigris |  Povídky
Tohle je slohová práce, jež jsme nedávno psali. Zadaný byl jen konec, označený kurzívou, a k němu jsme měli vymyslet příběh. Psaní zdar!

"Kryštofe!" zavolala jsem na svého třináctiletého synka, "Pospěš si, nebo nám ujede autobus!"
"No jo!" zněla jeho odpověď.
Zvedla jsem těžký kufr a táhla ho k autobusové zastávce. Sníh mi jemně křupal pod nohama a mráz štípal do tváří.
Kryštof se okouzleně rozhlížel po neznámém městě a chytal sněhové vločky na jazyk. Jako by ani neslyšel, co jsem mu říkala. Zhluboka jsem si povzdechla a zaháněla z očí slzy, když jsem si vzpomněla, proč jsme tady.
Má matka před týdnem zemřela a já s Kryštofem jsme se stěhovali do jejího domu. Jakožto svobodná matka jsem potřebovala nějak zabezpečit svého syna a dědictví přišlo v pravou chvíli. Nebylo mi zatěžko opustit starý domov. Neměla jsem kontakty, přátele ani pořádnou práci.
Autobus jsem uviděla z dálky přijíždět. Rychle jsem kývla na Kryštofa, aby ke mně přišel. Vytřepala jsem mu sníh z blonďatých vlasů a nastoupili jsme do autobusu.
"Kampak to bude?" zeptal se s úsměvem mladý řidič.
"Až na konečnou."
"Třicet korun, prosím."
Z peněženky jsem vytáhla potřebnou částku, ale řidič pokračoval: "Ten klučina je váš?"
"Ano, to je," přikývla jsem hrdě a pohladila Kryštofa po vlasech.
"Hrozně se podobáte své matce," dodal.
"Hm...vážně? Děkuji, pane...?
"Strouhal."
"Snad se zase brzy uvidíme," ukončovala jsem konverzaci.
"Jo. A k ještě byste měla vědět, že ten dům není v moc dobrém stavu."
"Určitě si poradím," usmála jsem se a posadila na sedačku.
***
Později se ukázalo, že měl pan Strouhal pravdu. Dům byl napůl zchátralý a celý nakřivo, jak se do něj z východní strany opíral vítr. Měl dvě patra, nahoře byly ložnice s koupelnou a dole obývák a kuchyňka.
Rozsvítila jsem světla, avšak náš nový příbytek zůstával tmavý a nehostinný. Začala jsem vybalovat věci a uklízet. Kryštof si hrál venku za domem a já jsem stále nervózně vyhlížela z okna, kdyby ho napadlo prozkoumat blízký lesík.
"Mami!" ozývá se jeho vystrašený hlas, který mě nutí bleskově vyběhnout z domu a následovat ho ven, do náruče večera.
"Co se stalo?!" ptám se zděšeně.
"Tam u těch stromů," vykoktává, ukazujíc k vysokým borovicím.
"Co jsi viděl?"
"Asi tam byl duch..."
***
V příštích dnech se to zjevení objevilo několikrát, ale pokaždé ho viděl jen Kryštof, kterého to vždy velmi rozrušilo. Zdravý rozum to sváděl na jeho bujnou fantazii, jenže jsem se nemohla zbavit zvláštního pocitu, že přízrak je skutečný.
Jednou v noci mě probudil tajemný vánek proudící mým pokojem. Otevřela jsem oči a v úžasu málem vykřikla.
Nad zemí se vznášel perleťový duch mé matky. Zůstaly jí i kulaté brýle a rozježené vlasy. Jako omámená jsem vstala a tiše našlapovala za ní.
Dovedla mě doprostřed obývacího pokoje a ukazovala na dřevěnou podlahu. Potom mi poslala vzdušný polibek, zamrkala a zmizela.
Příštího dne jsme přišli na to, že přesně v místě, na jež mě upozornil duch, se uvolnilo prkno. A největší div byl, že pod ním jsme našli matčiny peněžní úspory. Rovného půl milionu!
Tato zpráva se roznesla po okolí a Martin, tedy pan Strouhal, u nás zůstal celý den a jen těžko jsme se loučili.
"Tohle je dar od mé matky, Kryštofe," šeptám, sedíc u něj na posteli. Usmívám se sama pro sebe, vstávám od spícího Kryštofa a zatahuji záclony. Zítra se oba vzbudíme a na vše, co jsme v minulých dnech prožili, se budeme snažit zapomenout. Začneme nový život.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ellie von Blanchet Ellie von Blanchet | Web | 26. ledna 2012 v 16:52 | Reagovat

Supr nápad a úžasné podání :-) chválím

2 Kamioňák Kamioňák | E-mail | Web | 26. ledna 2012 v 17:43 | Reagovat

Krásně zpracované! Neumím si představit, že bys neměla jedničku, minimálně podtrženou! :-)

3 Vesmírná Sestra Khalia Vesmírná Sestra Khalia | 27. ledna 2012 v 15:11 | Reagovat

Suprrový!! :-) Úča musela koukat :D ♥♥♥

4 Miri Miri | Web | 28. ledna 2012 v 22:19 | Reagovat

Divný. To slovo mi připadá nejvhodnější. Nápad je sice dobrý, napsáno je to výborně a poutavě, ale mám z toho takový pocit, že je něco špatně. Píšeš opravdu dobře, ale toho pocitu se nemůžu zbavit. :-?

5 Tigris Tigris | 28. ledna 2012 v 23:12 | Reagovat

[1]: Díky. :-)
[2]: Jedničku mám, ale podtržené se nedávají. :D
[3]: Dík. :D
[4]: Tvůj komentář mě zaujal. Chápu, jak to myslíš a děkuju. :-) Ale ten pocit? Můžeš to trochu specifikovat? :D Docela by mě to zajímalo. :-)

6 Metalová Princezna Metalová Princezna | Web | 31. ledna 2012 v 19:57 | Reagovat

1 jasná,že?:)

7 Vesmírná Sestra Khalia Vesmírná Sestra Khalia | 2. února 2012 v 18:22 | Reagovat

[4]: Ach, asi jsi ucítila ve svém nitru něžný dotek tajemna :D To se vsákne :D

8 Metalová princezna Metalová princezna | Web | 6. března 2012 v 14:06 | Reagovat

To se vsákne...už vidím Slezákovou před tabulí..://:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama