Pravá tvář

21. ledna 2012 v 17:28 | Tigris |  Povídky
Doufám, že se máte krásně a studující budou mít na vysvědčení samé jedničky. ;D Snad se bude povídka líbit, souhlas i nesouhlas prosím vyjádřete v komentářích. Budu vděčná za konstruktivní kritiku. Příjemné počtení.

"Nebreč, Renčo," konejšila ji Sandra, "Jsou pitomí, nevšímej si jich."
Renatě se slzy valily po tvářích. "Já už to nevydržím! Nedokážu strávit jejich neustálé posmívání."
"Tak dost," poručila Sandra a přinutila svou kamarádku se zvednout ze studených kachlí a podívat do zrcadla. Odrážely se v něm dvě patnáctileté dívky. Ta vyšší, hnědovlasá, s oříškovýma očima byla Sandra. Renata se smutně dívala na svůj odraz. Viděla se jako nehezká holka s dlouhými rudými vlasy, zbytečně hustým obočím a moc velkým nosem.
"Až na ty oči červené od pláče, ti to sluší," zasmála se Sandra. "Nenech si od spolužáků namluvit cokoliv jiného, jsi krásná a chytrá, uvědom si to."
Renča se na ni nevěřícně otočila a zavrtěla hlavou.
"Bude zvonit na hodinu, pojďme…" zašeptala unaveně.
***
Renata se po cestě domů utápěla ve chmurných myšlenkách a ani krásné slunečné počasí jí nedokázalo zvednout náladu. V hlavě jí zněly posměšky a urážky ostatních. Nechápala to. Vždy si připadala normální, ale před půl rokem to začalo nenápadným pošťuchováním a přerostlo v tento teror. Netěšila se jako zbytek obyčejných školáků domů, protože věděla, že ji tam čeká pět sourozenců a stále spěchající rodiče. Byla nejmladší v celé domácnosti a cítila, že občas bývá zanedbávaná, což jejímu sebevědomí moc nepřidalo. Dle Renatiného názoru jediný, kdo se o ni opravdu zajímal, byla její nejlepší a jediná kamarádka Sandra.
Renata přišla k velkému bílému rodinnému domu a neochotně vzala za kliku. Uvnitř byl podle očekávání neuvěřitelný ruch.
"Ahoj! Já večer odcházím! Takže umyj nádobí a vyluxuj obývák," ozval se hlas její matky z koupelny.
"A proč to nemůže udělat Tereza?" zeptala se mrzutě Renča.
"Protože mám rande, takže do pokoje mi nechoď," odsekla její sestra, vyběhla po dřevěných schodech do patra a zabouchla dveře.
Renata vstrčila hlavu do obýváku, který okupovali její dva bratři. Dívali se na starý válečný dokument a vypadali velmi zaujatě. Raději zase zavřela dveře a zamumlala: "A kam můžu jít já, když jsou všechny místnosti v domě obsazené?!"
Její maminka zbystřila: "Tak udělej, co jsem ti řekla a do té doby se prostor třeba uvolní."
"Třeba…" zabručela a vztekle vydupala schody.
Prudce do ní vrazil její bratr Michal a učebnice, jež držel pod paží, se rozsypaly po podlaze.
"Dávej přece pozor!" řekl nerudně a zohnul se, aby drahocenný náklad sesbíral.
"Fakt katastrofa! Skoro jsi mi přivodil otřes mozku a zajímají tě jen nějaké pitomé knížky!" vykřikla, nevšímajíc si jeho ublíženého výrazu. Měla všeho dost. Vtrhla do nejbližších dveří, které vedly na půdu a sesula se na zaprášená prkna na zemi.
Slunce prosvětlovalo místnost přes střešní vikýře a rozveselovalo celé podkroví přetékající odloženými věcmi. Kupily se tam staré noviny, oprýskané hračky, zažloutlé knihy, staré špinavé akvárium po rybičkách a další krámy. Renatinu pozornost ovšem přitáhlo velké zrcadlo v bílém kulatém rámu stojící v rohu. Vypadalo to, že se na něm zub času ani nepodepsal. Renata si před něj sedla do tureckého sedu a zvědavě se zadívala na nápis na jeho horním okraji.
Bylo tam napsáno: Miluj sám sebe…
Renča pohlédla do zrcadla a uviděla svou zamračenou tvář a rozcuchané vlasy. Ten pohled se jí nelíbil, upravila si vlasy a vzpomněla si, jak jednou ze Sandrou byly na bazéně a jaký trapas se jim tam povedlo předvést. Tato vzpomínka jí vykouzlila na tváři úsměv a oči se jí rozzářily.
V tu chvíli zrcadlo přestalo odrážet výjev na půdě a místo toho se zamlžilo stříbřitým oparem. Renata na něj vyvalila oči a překvapeně sledovala, jak se v něm ukazují slova.
Jsi krásná…máš nádhernou duši…řekni mi, proč se trápíš?
Renča nemohla najít odpověď a zrcadlo pokračovalo:
Jsi jedinečná…jsi svá…nenech si to vzít…
Zatajila dech a opakovala si přečtené věty.
Máš v sobě neobvyklé světlo…rozžehni ho a buď šťastná…miluj se a buď milována…zasloužíš si to…vždyť láska k tobě sama přijde, když jí dáš šanci…přijmi se taková, jaká jsi…
Chvíli bylo ticho.
A teď se podívej na odraz Tvé duše, ale pamatuj, že ti můžu ukázat jen to, jak vidíš samu sebe…
Renata se napjala a naklonila se k zrcadlu, jež opět vypadalo zcela obyčejně. Avšak nic se nedělo.
Co to má být? pomyslela si rozhořčeně, ale když se zamyslela, najednou jí pohled na svůj obličej naplňoval dobrým pocitem a ne znechucením. Byla vděčná za nenápadné části obličeje, které ji odlišovaly. Najednou se dokázala vidět v pravém světle a i vše kolem jakoby nabylo sytých barev a obrysů.
Opravdu jsem ve své podstatě…hezká…, uvědomila si s radostí.
"Děkuju ti," zašeptala k zrcadlu, popadla aktovku a s úsměvem na rtech vyběhla ze dveří.
***
"Zajdeš si na plastiku, Renato?" provokoval ji spolužák Petr o přestávce.
"Zajímavé, že to říkáš zrovna ty, ale já se obávám, že tobě nepomůže už ani kvalifikovaný chirurg," oplatila mu se smíchem stejnou mincí.
Petr otevřel ústa, ale zase je zavřel, když nevěděl, co na to říct.
"Radši už mlč," pousmála se, "Možná bys měl své problémy začít řešit a ne si je vybíjet na někom jiném. Díky…" dořekla a otočila se k němu zády, aby si mohla povídat se Sandrou.
Všichni byli náhlou změnou Renatiného chování příjemně zaskočeni. Pro ni samotnou byla nejdůležitější nabytá sebedůvěra a to, že se začala mít ráda.
Po škole šla rovnou domů a na půdu za tajemným zrcadlem. Ale ať hledala, jak hledala, zrcadlo tam nebylo.
Zamyšleně sešla dolů do kuchyně a zeptala se mamky: "Mami? Nevíš, kam se podělo to zrcadlo, co bylo na půdě? Mělo bílý rám a nahoře byl nápis…"
"Cože?" vzhlédla její maminka od sporáku, "Žádné zrcadlo jsem tam jaktěživa neviděla a ani si nepamatuji, že bychom nějaké podobné měli…"
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Blangela Blangela | Web | 21. ledna 2012 v 18:49 | Reagovat

Pěkné :) Mooc pěkné ;) Ale nějak nwm, co víc napsat. Snad jen, že já jsem na to fantasy a tak obdivuju lidi, kteří dokážou napsat obyčejné zážitky z života neobyčejně ;)

2 Blangela Blangela | Web | 21. ledna 2012 v 18:51 | Reagovat

[1]: Btw, já...já! Budu mít jen jedn 3 -.- Z informatiky -.- Debilního učiele máme a to jakože fakt, že ne málo. -.-

3 Erin Erin | E-mail | Web | 21. ledna 2012 v 19:04 | Reagovat

Jé, to je pěkné :-) Takové milé a příjemné. Připadá mi to jako skvělý námět na slohovku, nebo tak :-)

4 Vesmírná Sestra Khalia Vesmírná Sestra Khalia | 21. ledna 2012 v 19:33 | Reagovat

*Slzy dojetí jí stékají po tváři a rozplývá se nad tímto skvostem* Tigi, to je D-O-K-O-N-A-L-O-S-T ♥♥♥ Prosím, prosím prosím, VÍC TAKOVÝCH PŘÍBĚHŮ!!! *čučí jak vyoraná myš* O_O  O_O  O_O ♥♥♥

5 Riliaf Riliaf | 22. ledna 2012 v 16:03 | Reagovat

Krása jen tak dál ;) Až to zahřálo u srdce opravdu nádherný příběh :)

6 Vepřík Vepřík | E-mail | 22. ledna 2012 v 23:57 | Reagovat

[4]: chňap!! Vždyť Ty víš proč... :D

7 odrian odrian | Web | 23. ledna 2012 v 14:17 | Reagovat

dobré pěkné, a mela si to jako sen? jo a pls tigris,, opravíš mi ten novej příběh co jsem napsal?

8 Tigris Tigris | 23. ledna 2012 v 16:01 | Reagovat

[1]: Děkuju. Snažím se kombinovat jak fantasy prostředí, tak i to normální. :-)
[2]: :D
[3]: Děkují. Slohovku mám už naštěstí za sebou. :-D
[4]: Ha! Zase to přeháníš. :-D Ale díky za chválu (dá se diskutovat o tom, je-li zasloužená).
[5]: Díky, Rildíku. ;-)
[6]: *Pro změnu nechápe o čem Vepřík mluví*
[7]: Opravené to máš a nemusíš mi to pořád říkat. :D Všímám si, když vydáš nový článek...A ne, tohle nebylo podle snu. :-)

9 Storm Blake Storm Blake | Web | 24. ledna 2012 v 8:57 | Reagovat

Páni tohle he fakt moc krásný! :-) Obdivuju :-) Chtěla bych taky něco takového dokázat napsat :-) A je to fakt super s tím zrcadlem a tak :-)

10 Liss Liss | Web | 24. ledna 2012 v 18:59 | Reagovat

dobré!!! :-D

11 Metalová princezna Metalová princezna | Web | 25. ledna 2012 v 18:26 | Reagovat

Moc dobrý článek.
A na vysvědčení se radši neptej...:D

12 Vicky Vicky | Web | 11. března 2012 v 18:56 | Reagovat

je to super!!! :-D  :-D
nějak jsem ale nepochopila, proč se všichni Renatě posmívali... neřeš to, já jsem svou nechápavostí proslulá :D :D
Jen tak dál!! :-)  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama