Odkaz černého kocoura

18. listopadu 2011 v 16:20 | Tigris |  Povídky
Tato povídka je na památku Khaliiného zesnulého kocoura.

"Čičí! Pojď ke mně!" lákala ho hnědovlasá holčička.
Líně otevřel jedno oko. Mám po práci, pomyslel si. Nech mě spát.
Dívenka se však odbýt nenechala, vzala ho do náruče a energicky hladila po černé srsti.
"Večeře!!!" ozvalo se volání jejího tatínka.
Neochotně položila kocoura Flíčka do trávy a odběhla do domu. Dveře se za ní s klapnutím zavřely.
Kocour si pomalu stoupl na zadní nohy, rozběhl se, protáhl dírou v plotě a zamířil do nedalekého lesa. U prvních stromů zpomalil a nervózně se ohlédl přes rameno. Zastavil u vysoké borovice a jedním ladným skokem se dostal do její koruny. Vystoupal až do nejvyšší části stromu, kde na něj čekali ostatní členové jeho druhu rozsazení na větvích.
"Dorazil jsi," mňoukla úlevně zrzavá Micka.
"Chci ochránit své lidi. Posvátný kočičí zpěv se nedá odkládat," řekl důrazně a zamyšleně si pohladil bílou skvrnku na hrudi.
"Má pravdu," chytil se jeho slov Mourek. "Nebuďme zbabělí. Už naši předci tuto tradici dodržovali."
"Ale psi vědí, že dnes za úplňku bychom měli zpívat. Budou to chtít překazit," oponoval Proužek.
"Do kočičího ohonu!" rozohnil se Flíček, až sebou všichni kolem polekaně škubli. "Kdo tuhle pomluvu vymyslel? Drží se vás předsudky! Psi nám nic neudělají, když je nevyprovokujeme!"
Chvíli bylo napjaté ticho. Nikdo ani nemňoukl.
"Tak kdo se mnou půjde?" zeptal se netrpělivě Flíček.
Kočky a kocouři jeden po druhém přikývli a se svým vůdcem v čele seskákali ze stromu a vydali se ke Skále Zpěvů.
"Seďte klidně," napomínal je Flíček, protože se někteří trochu ošívali. Přece jen posvátný zpěv byla záležitost stará jako kočky samy. Její prvopočátky sahaly až do starověkého Egypta.
Celá kočičí společnost vzhlédla a zaostřila oči na zářící kulatý měsíc na obloze. Chladný noční vánek jim čechral chloupky a vyvolával pocit očekávání.
"Měsíc je na svém místě," pronesla tiše Micka.
Flíček začal zpívat a postupně se k němu přidávali ostatní. Řídili s instinktem. Duchové jejich otců kroužili kolem a dodávali jim sílu. Zpívali táhle, procítěně. Mysleli při tom na své lidi, jejich zdraví, štěstí a na svá malá koťata. Zpěvem ochraňovali to, co jim bylo drahé.
Poslední tón chvějivě dozněl.
Nenásledovalo radostné mňoukání. Odporovalo by jejich důstojnosti. Flíček se rozhlédl a švihnutím ocasu ukončil obřadnou chvíli. Rozcházeli se do svých domovů.
Najednou před Flíčka skočil velký vlčák a tlapami ho srazil k zemi.
"Co jste dělali na té skále?!" zavrčel a od huby mu stékala dlouhá slina. "To je naše území! Neměli jste tam chodit."
"Jen jsme se tam setkali," vymlouval se Flíček a snažil se zakrýt vzrůstající paniku.
"Tak setkali, jo?! A proč jsme slyšeli ty vaše odporné skřeky? Mého pána to probudilo."
"To mě velice mrzí, psisko, ale nevím, o čem mluvíš," odsekl mu kocour a vymanil se z jeho sevření.
"Dám si na tebe pozor, černoušku," štěknul vlčák a odběhl do tmy.
Flíčkovi chvíli trvalo, než se uklidnil. Znechuceně ze sebe otřepal kousky trávy a nemohl se dočkat, až bude ve svém teplém měkkém pelíšku.

Příštího dne ráno se procházel lesem. Smysly měl nastražené, nepotřeboval, aby se opakovalo včerejší setkání s vlčákem. Psi jsou rozčilení, ale to je brzy přejde, ujišťoval se. Jako by oni nikdy nebyli na našem území! Ještě štěstí, že nepřerušili Zpěv. Kdo ví, jaké následky by to mohlo mít? Byl jsem si tak jistý, že se do toho nebudou plést! Alespoň na ostatní kočky žádný uslintaný čtyřnohý hafan neskočil.
Zamyšlený Flíček přestal dávat pozor na cestu a málem vrazil do trojice velkých psů.
"Á kocour!" zaduněl labrador.
Flíček začal nejistě couvat.
"Nechceme ti ublížit, kočičáku," uklidňoval ho ohař. "Jen nám řekni, proč jste za úplňku zpívali."
Černý kocour zavrtěl hlavou. "Já…nemůžu. K čemu by vám to bylo?"
"Myslíme, že chcete ublížit našim pánům!" vyštěkl retrívr.
"Mlč! Nic mu neříkej!" okřikl ho labrador.
"Ale my děláme pravý opak. Pomáháme jim!" nesouhlasil Flíček. "Chováme se k sobě jako nepřátelé a přitom máme stejné cíle! Máme snad v sobě zakořeněné spory našich předků? Proč bychom měli válčit, když nemáme důvod?"
"Mluvíš moudře," ozval se ohař, "Nikdy jsi mi nic neudělal. Jestli mluvíš pravdu, a z tvých očí čtu, že ano, nabízím ti mír. Všem nám záleží na lidech a společně máme větší šanci je ochránit a zajistit jim blahobyt. Rozšířím zprávu o našem spojenectví dál, nechť tvá slova uslyší i psi z nejvzdálenějších končin země."
Flíček překvapeně vzhlédl. "Děkuji."
Retrívr s labradorem štěkli na rozloučenou a s jistými pochybnostmi odcházeli.
Ohař kývl hlavou. "Sbohem, statečný kocoure."

Flíček nemohl uvěřit tomu, co se stalo, avšak okamžitě dal vědět ostatním kočkám. U některých jeho tvrzení vzbudilo radost u jiných nevoli. Každopádně základy k lepším dnům a spokojenému soužití mezi kočkami a psy položil on.

"Konečně jsi doma. Kde ses toulal, číčoune?" vítala ho hnědovlasá holčička.
Kocour samozřejmě neodpověděl nahlas, ale v duchu se ušklíbl: Kdybys to věděla, dostal bych k obědu konzervu navíc.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Ul Ul | Web | 18. listopadu 2011 v 16:26 | Reagovat

Krásná povídka k uctění někoho.

2 Vepřík Vepřík | E-mail | 18. listopadu 2011 v 16:59 | Reagovat

Táto poviedka je výsledkom autorkinej snahy uctiť si pamiatku významného zosnulého člena mačacej High Society.
Z literárneho hľadiska bude potrebné v prípade ambície na seriálovú podobu upraviť hlavne:
-Prepojenosť deja Khalie a Fliačka- tá je totiž slabá, čitateľ nemá ani páru odkiaľ sa tí dvaja poznajú.
- Pri nočnej mačacej slávnosti chýba zmienka o bohyni BASTET, totiž na čiu počesť "pěli" mačky k mesiacu, to by si mala Tigris v texte uzrejmiť! Tie zvieratá išli na slávnosť, na posvätné miesto riskovali kožu majúc strach z reakcie psov, ale nevysvetľuješ, prečo i to stálo za to! A to je chyba.
- Nočná scéna s vlčiakom vyznieva bezúčelne. Nič od neho nechce, nežiada, nehrozí, len položí otázku, a aj keď nedostane od Fliačika odpoveď pasívne ho prepúšťa preč. Vážne si myslíš, že sebavedomí vlčiak by jednal s kocúrom tak pasívne? 8-O
- No a ver mi, že je divné od psov  ponúkať mier, keď nebola opísaná existencia nejakej vojny, jej príčina, "natož" ešte jej priebeh.
Z toho oznámenia o miery sa prekvapene musel tváriť nie len kocúrik, ale aj čitatelia! :-D

3 odrian odrian | Web | 18. listopadu 2011 v 17:19 | Reagovat

[1]: souhlasím
to se ti fakt povedlo Tigris
si fakt dobrá, a tak je dobré že tě napadají takové věci :D
P.S. zase jsem napsal nové věcii a ještě sis je nepřečetla a hlavně eopravila pokud tak jsou chyby ;-)  :-D

4 Vesmírná Sestra Khalia Vesmírná Sestra Khalia | 18. listopadu 2011 v 19:15 | Reagovat

Tigris... to je tak překrásné!! Mě kanou po tváři slzy dojetí, jak jsi mohla napsat něco tak krásného, pro uctění tvora, kterého jsi viděla jednou v životě... Já nemám slov! Opravdu, moc se Ti to povedlo!!

A Ty Vepříku, prosimtě, nebuď tak kritickej! Je to úžasný! ♥♥♥

5 Vepřík Vepřík | 18. listopadu 2011 v 21:47 | Reagovat

[4]: Chroch, to Fialka mi řekla, abychom jí napsalo kritiku, no. ;-)

6 Blangela Blangela | Web | 19. listopadu 2011 v 11:44 | Reagovat

Bylo to pěkné ;D Kámoška je do toho úplně zažraná, kreslí na jednu kočičí smečku komix a vůbec... :D Je to krásně procítěné ;D a jako poctu zemřelému kocourovi je to něco nádherného ;D

7 Yetti Yetti | Web | 19. listopadu 2011 v 17:21 | Reagovat

Opravdu moc pěkná povídka! Vážně krásná! Dechberoucí a zajímavá. :-) Určitě jsi zesnulému kocourovi prokázala velkou čest! :-)

8 Su Su | 19. listopadu 2011 v 23:39 | Reagovat

Dokonalé :-)

9 Metalová princezna Metalová princezna | Web | 20. listopadu 2011 v 17:02 | Reagovat

Moc pěkně...;)
R.I.P

10 Tigris Tigris | 21. listopadu 2011 v 15:10 | Reagovat

[2]: Všechny body Tvé "kritiky" jsme už probrali. ;-)

Jinak díky moc všem. :-) Netušila jsem, že se tato povídka bude tolik líbit. Snad jste upřímní. :-D ;-)

11 Jiand Jiand | E-mail | Web | 22. listopadu 2011 v 17:35 | Reagovat

Snad je v kočičím nebi :-D. Bezvadně napsaná jednorázovka. Dříve jsem také psal příběhy ze světa zvířat, takže sám vím, že občas je to docela obtížné :-).

12 Ellie von Blanchet Ellie von Blanchet | 22. listopadu 2011 v 22:26 | Reagovat

Ahoj, omlouvám se, že ti to píšu sem, ale stěhuji se. Můj nový blog se jmenuje http://silencieuse.blog.cz/ a používám jméno Silencieuse. Přesun je z osobních důvodů, které brzy vysvětlím. Ráda bych věděla, jestli můžu pořád počítat s tvým přátelstvím :)

13 Miri Miri | Web | 24. listopadu 2011 v 13:53 | Reagovat

To je suprové. Takové upřímné, dětské povídání o statečnosti a hrdinství. Opravdu povedené :-)

14 Bububo Bububo | 24. listopadu 2011 v 21:49 | Reagovat

Hele, koho to je, klara.najdekrova@centrum.cz :-D

15 veršotepec Vepřík veršotepec Vepřík | 29. listopadu 2011 v 14:20 | Reagovat

Tú najkrajšiu z voňaviek
pripravím len z fialiek,
Predsa je to vzácny všeliek,
nemoc zničí už pár kvapiek.

Spieva si tak každé
z lesných zvieratiek,
keď je smutné, choré,
a má zápal priedušiek. [:tired:]

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama