V ohrožení magie - kapitola 7.

17. října 2011 v 20:09 | Tigris |  V ohrožení magie
Ozvalo se zaťukání na dveře a vytrhlo černovlasého šlechtice ze zamyšlení.
"Dále."
Do elegantně vybaveného pokoje vstoupil postarší muž a s mrazivou důstojností oznámil: "Lady Violleta vás netrpělivě očekává, můj pane. Je velmi..." hledal správná slova, "rozrušená."
"Děkuji, Luciusi. Řekněte jí, že za chvíli přijdu."
Věrný rádce přikývl, ale vypadal, že chce ještě něco říct.
"Ano?" vyzval ho jeho pán.
"Vaše vězeňkyně se probudila. A je hlučná," upozornil.
Lord Elnor se pro sebe usmál.

"Pusťe mě ven!" křičela Alexandra už po padesáté a bušila do zamčených dveří. Nacházela se v upravené místnosti s pohodlným nábytkem. Únavou padla do červeného čalouněného křesla a zakryla si rukama oči. Kdo by si na tohle mohl stěžovat? ptala se sama sebe a pohlédla na velkou postel se zlatým přehozem a světlé dřevo na stěnách. Radši bych byla v chladném pustém lese, ale volná, zabědovala. Proč mi svoboda vždy proklouzne mezi prsty? Nejdřív sestra, která mě omezovala a teď honosné vězení. Jak můžu utéct, když tahle klec magii blokuje? Alespoň že už na mě nezůstalo žádné jeho kouzlo. Lord Elnor..., pomyslela si rozhočeně. Jestli se ukáže, tak za sebe nemůžu ručit.

Elnor šel chodbou, až stanul před dvoukřídlými dveřmi. Zhluboka se nadechl a vkročil do velké hodovní síně s masivním stolem a židlemi. Na jedné z nich seděla lady Violleta. Blonďaté vlasy měla stočené ve slušivém drdolu a malý nosík byl právě pokrčený nad kuřecím stehýnkem. "Tohle jíst nebudu," prohlašovala tak rázně, že se její vysoký hlas nesl síní. "Až tu budu paní, bude se muset změnit nejen vybavení tohoto sídla, ale i kuchařka."
"Já myslím, že paní Reisová vaří úžasně," přerušil její monolog příchozí lord.
Violleta rychle odvedla řeč. "Konečně jste tady. Ani netušíte, jaký jsem měla strach, když jste včas nedorazil na naši schůzku! Slyšela jsem, že vás nějaká divoška zajala! Nemohla jsem věřit svým uším. Jste tak statečný, můj pane. Doufám, že jste jí nechal utnout hlavu. Takoví tvorové se nemají po světě co potloukat. Ale nebudeme si přece kazit večer. Nemáte tušení, jak jsem byla z tohoto setkání nervózní. Přece jen už jsme si zaslíbeni odmala, což je podle matčiných slov a i těch mých přímo požehnání! Nic nám nebrání, abychom co nejdřív byli svoji. Mamá říká..."
Dál už lord Elnor neměl sílu ji vnímat, i přes to se snažil být zdvořilý, ale myšlenkami byl v úplně jiné části hradu a s někým úplně jiným.

Za oknem v Alexandřině pokoji vládla tma. Smutně vyhlížela na hvězdnaté nebe. Zdálo se, že hvězdy jsou jí téměř nadosah. Pak shlédla oknem dolů a na dlážděné cestě zahlédla tmavou postavu. Byla jí povědomá...
Neměla čas se nad tím zamýšlet, protože dovnitř právě někdo vrazil. Bleskově se ohlédla. Lord Elnor měl narůžovělé tváře a rozcuchané vlasy. Vypadalo to, že celou cestu k ní běžel. Obvyklá vážnost a upravenost byla ta tam a nyní působil nedočkavě a napjatě.
"Jediné, co chci za tvou svobodu..." vyrazil ze sebe bez úvodu, "jsi ty."
Alex se na něj nechápavě podívala. Elnor zcela vymknutý své sebekontrole k ní přišel až se jejich obličeje téměř dotýkaly.
"Jsi ty," zašeptal znovu.
Alex nevěděla, jestli se má rozesmát, nebo ho uhodit. Spokojila se s nepříjemnou poznámkou.
"Jsem já? Myslíš, že na to teď hupsnem a pak tradá! Už mě nikdy neuvidíš? Máš málo naivních holek, které by s tebou chtěly být?"
Lordův toužebný úsměv mu zamrzl na rtech, ale nevzdával se.
Alex pokračovala. "Víš co, Elnore? Běž. Běž a nech mě být. Mám svou hrdost."
Lord si opět pomalu nasadil svoji obvyklou masku vyrovnanosti a důstojnosti, která po jeho přiznání zůstala pořádně otřesená.
"Hrdost?!" vykřikl, "Tvá hrdost tě přivede do hrobu!" Snažil se uklidnit.
"Alexandro," vyslovil opatrně její celé jméno," buď rozumná. Prosím."
Jeho maska při pohledu na ni tála. Proč je jen tak krásná? Proč jsem se s ní musel setkat? Ta touha se nedá vydržet, pomyslel si. Otočil se k ní zády a chystal se poraženě odejít.
"Počkej," zarazil ho její zamyšlený hlas. "Slibuješ, že když na to přistoupím, zítra budu volná?" Poslední slovo vyřkla láskyplně.
Elnor se zarazil a sledoval její šaty klouzající dolů po jejím nahém těle.
"Ano," souhlasil a nemohl od ní odtrhnout oči. Přišel k ní a začal ji něžně hladit. Třásla se. Vždy neochvějná a sebejistá, ale teď pod jeho rukama tála jako vosk.
"Dobrou noc," popřál jí náhle a bez dalších doteků ji tam nechal stát nahou a zmatenou.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Bezejmenná Bezejmenná | Web | 18. října 2011 v 12:02 | Reagovat

Tak tohle byla úžasná kapitola! Vyplatilo se na ni čekat :). Jsem úplně napjatá, jak se to bude dál vyvítej.

2 sweek sweek | 19. října 2011 v 19:08 | Reagovat

krááása těším se na pokráčko ;-)

3 Vesmírná Sestra Khalia Vesmírná Sestra Khalia | E-mail | Web | 19. října 2011 v 19:31 | Reagovat

Suprový! Honeem další kapitolku! :-D

4 Leana Kailien Leana Kailien | 29. října 2011 v 10:53 | Reagovat

Bezvadný. To se nedělá mě takhle napínat.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama