Nadaní 2 - kapitola 7.

23. října 2011 v 11:50 | Tigris |  Nadaní - 2. série
Dočkali jste se. Začínám zjišťovat, že večerní a noční psaní příběhů má něco do sebe. Tuhle kapitolu jsem dokončovala dnes v jednu ráno. Překontrolována před minutou. Chtěla jsem si být jistá logičností. :-D Tak si užívejte volna a mějte se krásně!

Zamžikala jsem a otevřela jedno oko. Teprve teď mi docházely události minulého dne. Je vůbec možné, že jsem součástí Společenství? Přepadla mě neskutečnost všeho, co jsem od setkání s Davidem zažila. Něco tak normálního jako škola mi připadalo jako vzdálený a nicneříkající pojem. A co teprve rodina? Ztracená. Život? Ohrožen. Láska? Nalezena. Minulost? Odhalena. Budoucnost? Nejistá. Začala se mě zmocňovat panika. Vždyť je mi patnáct! Měla bych vstávat do školy, nadávat na matematiku, smát se s kamarádkami a chodit do čajoven. Zamyslela jsem se. Chtěla bych to vůbec? Nebýt Nadaných, nepoznala bych Davida. Nebylo nic, co by mi ho mohlo vynahradit.
Poslední myšlenka utišila všechny ostatní. Podívala jsem se na ležícího Davida a zjistila, že pozoroval emoce promítající se mi ve tváři. Nezačal o tom mluvit. Nebylo to nutné. Radši mě chtěl rozptýlit.
"Sebrala jsi mi peřinu," obvinil mě škádlivě. Byla to pravda. Nebyl přikrytý a já jsem měla obě přikrývky na sobě.
"Stejně je tu teplo."
"Vrať ji."
"Nechce se mi."
Začal zápas. Snažil se získat ji zpátky. Chytil jeden konec a táhl. Držela jsem zubynehty druhý a nepouštěla se. Rezignovaně si sedl na paty.
"Mám jiné řešení," řekl a lehl si pod peřinu vedle mě.
"To mi vyhovuje," zašeptala jsem a políbila ho na tvář.
Po několika příjemných minutách ticho přerušil. "Měli bychom vstát. Nejspíš se od nás očekává, že budeme něco dělat."
Za chvíli jsem byla připravená. Hrozně mě znervózňoval Davidův zaujatý pohled, když jsem se převlékala, ale alespoň jsem mu ho oplácela. Ve skříni jsem našla modrou károvanou košili a dlouhou fialovou sukni. Připadala jsem si jako exot. David si oblékl černé džíny a tričko. Snažila jsem se nemyslet na jeho přitažlivou postavu. Proč jen mužům tolik sluší černá?
Vyšli jsme ven a zamkli dveře.
"Co teď?"
"Půjdete se mnou." Leknutím jsem nadskočila.
"Richarde," vydechla jsem, "nesmíš se mi tak nečekaně zjevovat za zády."
"Promiň, Emo. Ostatní si už zvykli."
"Dobré ráno," pozdravil pobaveně David.
"Jsem ráda, že tě moje skoro-zástava srdce potěšila," zašeptala jsem mu zamračeně do ucha, zatímco nás Richard prováděl bludištěm chodeb a dveří.
"Jak se tady vyznáš?" nechápala jsem.
"Zabudovaný mužský orientační smysl," prohlásil sebevědomě a společně se s Davidem zasmáli. Jak já tyhle chlapské poznámky nesnáším!
Došli jsme do slepé chodby. K čemu tu mají tak nesmyslný prázdný kout?
"Že by chyba v tvém GPS?" pousmála jsem se.
Beze slova se otočil a vedl nás dál.
"Tady je to," oznámil a vyšli jsme vysokými dveřmi ven.
Okolo nás se rozkládaly překrásné zahrady s ovocnými stromy a vysokou bujnou trávou. Jejich rozsáhlý oválný "plot" tvořily vysoké šedé skály. Nebe bylo modré s jemnými náznaky bílých mraků. Vzduch byl chladivý, podzimní.
Měla jsem pocit, že se mě Společenství neustále snaží ohromovat. Připadala jsem si jako Alenka v Říši divů. Jak mohou družice a letadla tento výjev přehlédnout? Jistě, nadání. K čemuž hojně přispívá i lidská nevšímavost, pomyslela jsem si.
Lidé v zahradách hrabali listí, povídali si, někteří si při práci zpívali a jiní seděli v trávě a snídali. Dokonalý klid se z okolí přenesl i na mě.
"Jablko?" ozval se nějaký neznámý hlas zleva od nás.
"Anet?" zeptal se nevěřícně David a stočil pohled na pohlednou ženu.
Došla k němu a vrhla kolem krku. Dokázala jsem jen zírat. Konečně mi plně docházelo, že David vlastně není osmnáctiletý mladíček. Měl za sebou dlouhý život, ve kterém se seznámil s mnoha lidmi a i mnoha ženami.
"Jak se máš? Kde jsi celé ty roky byl?"
"To je na dlouhé vyprávění," zasmál se nejistě. "Dovol, abych ti představil Emu. Emo to je Aneta. Aneto, Ema."
Přikývla jsem a snažila se ze zdvořilostní věty: "Ráda tě poznávám." odstranit vzrůstající nelibost. David si všiml mého zakaboněného výrazu a Aneta odešla i s jeho slibem, že se ještě uvidí.
Richard se radši vzdálil a David mlčel. Přimhouřila jsem oči a založila si paže na prsou: "Kdo to byl?"
"Stará známá," odpověděl vyhýbavě.
"Jak moc známá?"
Povzdechl. "Chtěla mi být víc než dobrou kamarádkou."
Zatajila jsem dech. "A?"
"Pochopila, že nemám zájem cokoli na našem vztahu měnit."
"Kdy?"
"Tak před čtrnácti lety."
Výtečně. To jsem ještě nosila pleny. "Čtrnáct let pro tebe asi není moc dlouho, že?"
"Ne."
Promnula jsem si spánky. David ke mně pomalu přišel a objal mě. "Ten čas, který jsem strávil s ní, je zanedbatelný, oproti pocitu, že tebe znám celý svůj život," zašeptal mi do ucha. "Jako by jsi byla stále se mnou, ale přitom jsem se tě nemohl dotknout nebo s tebou promluvit. Věděl jsem, že tě najdu," dodal vážně.
Jeho slova mě dojala a něžně jsem ho políbila. "Chápu až moc dobře."
"Takže víš, že nemusíš žárlit."
"Já nežárlím!" ohradila jsem se automaticky.
"V tom případě můžu jít za Anet..." Čekal na moji reakci.
"Fajn," povolila jsem nečekaně, "ty půjdeš za ní a já za támhletím hezkým klukem, co se na mě dívá."
Chystala jsem se odejít. Rychle mě chytil za ruku a táhl pryč. "Myslím, že se radši najíme."
"A pak kdo žárlí," zamumlala jsem si dost nahlas, aby to slyšel.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Liss Liss | Web | 23. října 2011 v 19:37 | Reagovat

krásná! :-) Docela ho setřela, hej :-D

2 sweek sweek | 24. října 2011 v 13:45 | Reagovat

úžasnááá kapitolka honem další ;-)

3 odrian odrian | Web | 24. října 2011 v 16:36 | Reagovat

[1]: souuuuuuuuuuuhlasím
lol
je dobré, že píšeš Nadaný čím dál častějš, já vím není na to čas ale i tak.
Už jen dva dny tak zatímmmmmmmmmmm :D

4 Tigris Tigris | 24. října 2011 v 16:55 | Reagovat

[1]:[2]: Děkují.

[3]: Díky, ale mám takový dotaz: Co jsi kouřil, prosím Tě? :D Takže přijedete ve středu. U nás doma mi nikdo nic neříká. :-D

5 Jiand Jiand | E-mail | Web | 25. října 2011 v 13:01 | Reagovat

Bůh žehnej Tigris, že se odhodlala konečně přidat další kapitolku Nadaných :-D

No a teď ke kapitolce. Společně s nimi mě pořád překvapuje, co vše se může nácházet ve skále :D. První hádky jsou vždy jen otázkou času, takže z toho si nic dělat nebudu a budu doufat, že se to urovná :-).

6 Tigris Tigris | 25. října 2011 v 14:06 | Reagovat

[5]: Ve skále se může nacházet všechno, co si moje mysl, fantazie i Můza umanou. :D
Jo a prosím, když už dlouho nová kapitola nevyjde, tak mě popožeň. :-D A děkuju.

7 odrian odrian | Web | 25. října 2011 v 14:13 | Reagovat

neboj Tigris já ě k Nadaným rád popoháním :-D xD lol

8 odrian odrian | Web | 25. října 2011 v 14:14 | Reagovat

a trochu jsem nepochopil to, že ti nikdo dama nice neřekne x-)

9 Tigris Tigris | 25. října 2011 v 14:19 | Reagovat

[8]: No že dokud jsi mi to v komentáři nenapsal, tak jsem ani nevěděla, KDY přesně přijedete. Proto jsem psala, že mi doma nikdo nic neříká. :-D Už chápeš? Nebo to potřebuješ stále vysvětlit? :D

10 Jiand Jiand | E-mail | Web | 25. října 2011 v 21:52 | Reagovat

Tak v tom případě ti píšu, že už jsi žádnou nepřidala! :-)

P.S. děkuji za komentář k Liniím :D. Taky máš hezký začátek, konec i střed :D:-D

11 Jiand Jiand | E-mail | Web | 25. října 2011 v 21:53 | Reagovat

*dlouho :-)

12 BíBí BíBí | Web | 26. října 2011 v 14:50 | Reagovat

Děkuji moc za troškovou kritiku i pochvalu. Určitě se budu snažit to nějak zlepšit a rozvést. Možná mě jen mrzí, že to čte tak málo lidí. Moje věci :-D

13 odrian odrian | 27. října 2011 v 11:53 | Reagovat

nboj já mam taky malo navštěvníku

14 Vesmírná Sestra Khalia Vesmírná Sestra Khalia | E-mail | Web | 27. října 2011 v 20:30 | Reagovat

Konečně jsem s k této kapitolce dohrabala :-D Je suprová, honeeem další díl!! :D :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama