Nadaní 2 - kapitola 6.

25. září 2011 v 20:44 | Tigris |  Nadaní - 2. série
Jak jsem Odrianovi slíbila, do konce tohoto týdne (takže dnes) je tu nová kapitola Nadaných. Radši nebudu počítat, kdy jsem zveřejnila kapitolu 5. Vzpomínáte si vůbec, co v ní bylo? Jestli ne, tak se zamyslete...
Už víte? Tak si přečtěte další kapitolu mojí téměř "telenovely". A komentáře jsou žádoucí.

Uprostřed bezhvězdné noci jsme se já, David a Richard zhmotnili na vršku vysoké skály. Začala se mi motat hlava, tak jsem si sedla, ale přitom jsem skoro spadla do široké skalní pukliny.
"Co děláme tady?" zeptala jsem se roztřeseně Richarda.
"Je tu vchod do Společenství," odpověděl a pohled mu sklouzl na hlubokou propadlinu vedle mě.
Nedůvěřivě jsem zavrtěla hlavou. "Žertuješ?"
"Vůbec ne."
Pohlédla jsem na Davida, abych se ujistila, jestli mě časový posun naprosto nepobláznil, ale on se tvářil stejně zmateně jako já. "To máme skočit?"
Richard se zasmál. "Ano."
"Ty první," zavtipkovala jsem. Přece to nemůže myslet vážně.
Myslel. Věnoval nám jediný pohled a udělal krok nad propadlinu. Ve vteřině mi zmizel z očí. Rychle jsem se po čtyřech doplazila ke kraji, ale neviděla jsem nic jiného než tmu.
Za několik okamžiků jsem uslyšela jeho hlas. "Na co čekáte? Až zahřmí? Tak to už byste měli skočit taky." Jeho doznívající slova podpořil světelný záblesk kousek od nás. Vypadalo to, že na bouřky máme štěstí.
Stoupla jsem si a vzala Davida za ruku.
"To je bláznovství."
"Na to jsme experti, ne?"
"Na tři?"
Přikývla jsem.
"Jedna, dva..." Jeho tři zaniklo v úderu hromu, ale to už jsme neřízeně padali propadlinou do hlubin skály.
Začala se mě zmocňovat panika, protože jsem tušila, že brzy musíme dopadnout na dno.
Zpomalovali jsme a záhy jsme lehce dopadli na nohy. Zamrkala jsem a přede mnou se vynořila obrovská čtvercová místnost, které vévodil tmavý kulatý stůl. Po jeho vnitřním obvodu sedělo asi deset hostesek a všude kolem proudil nespočet lidí. Všichni působili důležitě a cílevědomě mířili do určitých dveří, kterých z této hlavní místnosti vedlo snad dvacet.
Uvědomila jsem si, že se na celý výjev dívám s pootevřenými ústy, tak jsem je radši honem zavřela. David se snažil zakrývat svůj údiv a respekt, ale jakmile pohlédl na strop, uniklo mu obdivné: "Páni."
Strop působil jako z nějakého chrámu; podobné klenby jsem nikde jinde neviděla. Okna umístěná až nahoře poskytovala výhled na zamračené nebe. Dešťové kapky dopadaly na skla, avšak kvůli živému ruchu uvnitř nebyly slyšet.
"Jak dokážete tohle všechno utajit?" ptal se nevěřícně David.
"Nejsme snad Nadaní?" odpověděl Richard otázkou a svižně se proplétal davem k recepci.
"Mám tu dva nové členy k zápisu," mluvil k ženě sedící za stolem. "Ta dívka je moje vnučka a on," ukázal na Davida, "její přítel."
Žena vědoucně přikývla. "Pokoj tři sta šest je volný." Podala mu klíče a přitom se k němu naklonila a něco zašeptala. Zasmál se a pokynul nám, abychom ho následovali. Vešel do menších dveří a zabouchl je za námi. V chodbě byl klid a hluk z hlavní síně zůstal za námi. Na to, že jsme byli ve skále, bylo všude teplo a světlo. Dlouhou stoupající chodbou, ze které vedly další a další dveře a průchody, jsme došli až k číslu 306. Richard odemkl, rozsvítil, podal mi klíče a s tichým přáním dobré noci odkvapil pryč.
V našem pokoji stál stoleček se židlemi, skříň a dvě postele rozdělené nočním stolkem. Vše laděné do zemitých barev. Bonusem byla malá koupelna se záchodem a sprchovým koutem. Po tajemství, jak sem zavedli odpadní roury, jsem radši nepátrala. Kulatým oknem ve zdi jsem zahlédla blesk sjíždějící po obloze.
Ve skříni jsem našla voňavé oblečení na spaní a chystala se obsadit sprchu.
"To tam půjdeš beze mě?" ozval se Davidův zklamaný hlas.
S pocitem zadostiučinění a úsměvem na tváři jsem se zavřela v koupelně.
Čistá a spokojená jsem našla Davida rozvalujícího se na posteli a gestem ruky ho poslala se umýt.
"Ano, kapitáne!" zasalutoval a za chvilku jsem slyšela vodu tekoucí ze sprchy.
Nespokojeně jsem mlaskla nad postavením nábytku. Nejprve jsem odtáhla noční stolek do rohu a pak srazila rozdělené postele k sobě. Zhasla jsem velké světlo a rozsvítila lampičku.
Lehla jsem si na postel s úmyslem počkat na Davida a usínat až s ním, ale postel byla tak měkká a já tak vyčerpaná... Poslední, co jsem slyšela, byl jeho tlumený smích.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Vesmírná Sestra Khalia Vesmírná Sestra Khalia | 26. září 2011 v 13:11 | Reagovat

Překrásná kapitolka!♥ :-)  :-)

2 odrian odrian | Web | 26. září 2011 v 14:35 | Reagovat

hezké a dík:-D škoda že sem nebyl první Khali :-/ale fakt dík Tigris že si slib dodržela :-) doufám že už nebudeš psát ta daleko od sebe ty kapitoli pokud někde nebudeš.
P.S. Jo a Tigris těším se až k vám za měsíc přijedu :-D zase si popovídáme o rozbřesku, snad ho budu mít už přečtěnej, ale je dlouhej :-) ale jsem už na 360 straně :D

3 Ellie von Blanchet Ellie von Blanchet | Web | 26. září 2011 v 17:44 | Reagovat

Krásné jako vždy :-D obdivuju tvůj styl psaní

4 sweek sweek | 26. září 2011 v 18:49 | Reagovat

moc hezky napsné těším se na další dílek ;-)

5 Jiand Jiand | E-mail | Web | 27. září 2011 v 18:03 | Reagovat

"To je bláznovství."
"Na to jsme experti, ne?"
-Úplně mi to připomíná naší třídu. Například dnes se všichni kluci, až tedy na mě, nechali na odpoledku namalovat apod. :D:D

Né, prostě je to úžasná kapitolka a já jsem za ní rád a těšil jsem se na ní. DSoufám, že brzy přibude další... :-)

P.S. Na blogu je další část Linií ;-)

6 hogwarts--bradavice-n-m-h-z hogwarts--bradavice-n-m-h-z | Web | 28. září 2011 v 17:00 | Reagovat

Ahojá vítá tebe škola Bradavice!
Zde-http://hogwarts--bradavice-n-m-h-z.blog.cz/1109/veci-do-kouzelnicke-skoly-ktere-jsi-na-bradavickou-skolu-musi-vzit-zaci-a-zakyne .
Přečti jsi všechno a vypiš co chci aby jsi vypsal-a!A určitě udělej to co ti tam píšu!

7 hogwarts--bradavice-n-m-h-z hogwarts--bradavice-n-m-h-z | Web | 29. září 2011 v 11:34 | Reagovat

Čausík.
Od Bradavic dostáváte tohle:

Zde-http://hogwarts--bradavice-n-m-h-z.blog.cz/1109/od-bradavic-dostavate-tohle .

Přečti a udělej o co tebe žádá škola Bradavice!

8 Jiand Jiand | E-mail | Web | 30. září 2011 v 20:48 | Reagovat

Kdy přibude nová kapitolka? :-)

9 Liss Liss | Web | 1. října 2011 v 10:55 | Reagovat

Krása!
teprve teď jsem se prokousala až na konec a moc toho lituju. příběh je jednoduše geniální a David je úplně skvělej. Kloubouk dolů! :-)

10 Umělecká Akademie Darllov - RPG Umělecká Akademie Darllov - RPG | Web | 1. října 2011 v 11:28 | Reagovat

Zdravíme (nejen) pisálky, fotografy, kreslíře.... Zveme vás do textové RPG hry. Že nevíte co to RPG je? Můžete to zjistit na našich stránkách. Přečtěte si o co jde, vyplňte registraci a zapojte se do hry. Pojďme společně vytvořit příběh, přiučit se (byť virtuálně) něčemu novému a poznat nové přátelé. :)
Hezký den, Umělecká Akademie Darllov | Darllov.blog.cz

11 Tigris Tigris | 3. října 2011 v 12:54 | Reagovat

Díky za všechny milé komentáře a zároveň se omlouvám, že nepřibývaly žádné články ani komentáře u Vašich článků, ale neměla jsem interet a dneska doufám, že už mít budu. Teď sedím v IVT.
Tak snad se brzy dočkáte nových článků. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama