V ohrožení magie - kapitola 4.

5. srpna 2011 v 17:28 | Tigris |  V ohrožení magie
Tady je další kapitola. Taky chystám zcela novou rubriku se jménem Pohádky podle Tigris. Nechte se překvapit. A mám důležitou prosbu: Komentujte.

Alex ujížděla nocí a netušila, kterým směrem se vydala. Nemohla tomu uvěřit. Zbavila se tyranie sestry! Je volná a svobodná! Strávila s Tanyou tolik let. Tolik let žárlivosti, zlosti, nechuti, závisti a chudoby. Nic z toho jí nebude chybět.
Odbočovala z velkých cest, aby se dala hůř vystopovat. I když pochybovala, že by sestře nebo jejím druhům chyběla. Na cestách se však vyskytovaly podivné existence a Alexandra neměla chuť se s nimi setkat.
Jela až do svítání pouze s krátkými přestávkami na oddechnutí. Lunu zastavila uprostřed listnatého lesa, jehož stromy jí dávaly pocit bezpečí.
Podívala se do vaku s věcmi, aby prozkoumala jeho obsah. Našla starou deku, teplé oblečení, dřevěný hřeben, nůž, provázek a prázdnou čutoru na vodu. Nebylo toho moc. A hlavně, což viděla jako největší problém, neměla jídlo. Bude muset něco ulovit. Teď však byla příliš vyčerpaná, protože z celonoční jízdy v sedle ji bolela každá kost v těle a o hýždích ani nemluvě.
Roztáhla si deku pod strom, zalehla a okamžitě usnula.
Probudila se, jak odhadovala, tak ve tři odpoledne. Bylo léto, takže slunce hřálo, přesto Alex po zádech přejel podivný mráz. Otřásla se.
Podívala se po okolí a na zemi uviděla několik kamenů, ze kterých vytvořila u svého stanoviště kruh a do něj nasbírala spadané větvičky ze stromů.
Zakručelo jí v břiše. Vzala si nůž a meč a vydala se hloub do lesa. Potichu našlapovala, ovšem jemný sluch zajíce její kroky zachytil. Zajíc vyběhl z křoví a pelášil od ní. Hodila po něm nožem. Těsně minula. Zcela instinktivně napřáhla ruce a zamířila jimi na zajíce. Z jejích rukou vylétla vlna čisté energie a srazila zajíce k zemi. Byl na místě mrtvý.
Alex se zastavila naprosto ohromená tím, co udělala. Já tohle přece nedokážu, přemítala, moje kouzla nejsou tak silná. Opak byl pravdou.
Pomalu došla k mrtvolce zvířete. Vzala ji za zadní běhy a ze země sebrala nůž.
Vrátila se k tábořišti a uvolnila si ruce.
Potom je zamyšleně namířila na ohniště a pomyslela si, že chce, aby ty větvičky v něm začaly hořet. Z rukou jí vystřelila další energie a splnila její přání. Oheň jasně zaplápolal.
"Neuvěřitelné," zašeptala, "Já dokážu to samé, co sestra! A možná ještě víc!" vykřikla.
Ale její schopnost se řádně projevila až teď. Co se změnilo od té doby, kdy jsem opustila sestru? Pak jí to došlo. Nemá medailon. Ten medailon, který dostala jako malá dívka od sestry, že by potlačoval její magickou energii? Proč jí ho Tanya vůbec dávala? Záviděla? Vždyť sama umí kouzlit víc než dobře. Nevěřila, že sestřin odpor k ní byl už v tak brzkém věku vystupňován do takových rozměrů. Vzplál v ní hněv, který ji na okamžik zcela pohltil. Nevědomky zapálila nejbližší keře. Uhasila je dřív, než by se plamen rozšířil a přinutila se volně dýchat. Musí se naučit ovládat.
Vtom uslyšela na nedaleké cestě klapot koňských podkov. Tiše se k ní připlížila a schovala se za stromy. Vyhlédla zpoza svého úkrytu a uviděla jezdce na hnědákovi. Vzhled koně i jezdce působil důstojně a šlechticky. Alexandřino zkušené oko zlodějky zpozorovalo možnost rychlého zbohatnutí. Zaměřila se na zavazadlo na boku koně.
Nemělo smysl plánovat. Rozhodla se pro spontánní akci. Vyskočila na cestu a zaskočeného jezdce smetla kouzlem z koně. Kůň se vzepjal na zadní, ale Alex postupovala jako zkušená čarodějka. Seslala na něj uklidňující kouzlo a hnědákova pána svázala provazy z energie.
"Co si to dovolu-" nedořekl. Vyčarovala mu roubík.
"Ticho," okřikla ho poněkud zbytečně, protože zajatec stejně nemohl říct ani slovo.
Odvedla je k ohni.
Zajatci vyndala roubík.
"Jak se jmenuješ?" zeptala se.
"Nemusím ti nic říkat," odsekl a zamračil se, přičemž se jeho čelo zkrabatilo, a proto působil o několik let starší, ovšem i tak nevypadal na víc než třicet. Přesto už měl v černých vlasech náznaky šedin, což jeho celkovému zjevu neubíralo na pohlednosti.
"To jistě nejsi," usmála se Alex, "ale jestli si chceš zachovat všechny prsty na rukou, tak bys mi to měl říct."
"Lord Elnor Rowan Austen Maile." Uklonil se tak, jak mu to jeho pouta dovolovaly. "Ale všichni mi říkají lorde Elnore," dodal.
"Tak fajn, lorde," ušklíbla se Alex, "tady teď budeš spát." Posadila ho ke stromu kousek od ohně, hnědáka uvázala o kus dál a svým chladným postojem zarazila další konverzaci.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Erin Erin | E-mail | Web | 5. srpna 2011 v 20:20 | Reagovat

Zajímavé... jenom doufám, že je nespáruješ :-D

2 Jiand Jiand | E-mail | Web | 7. srpna 2011 v 21:07 | Reagovat

Aby se neřeklo, přidávám ti taky koment. Také mám rád, když lidé přidávají komenty. Je pak opravdový důkaz, že to někdo čte. Mě se tato povídka líbí, ale asi jde o zvyk či co -prostě víc se těším na Nadané :-)

3 Tigris Tigris | 8. srpna 2011 v 10:19 | Reagovat

[1]: Rozhodně ti dva neskončí spolu, to bych nepřipustila.

[2]: Tak vlastně díky Nadaným jsem si založila tenhle blog a teď mi dochází, že už bych mohla napsat další kapitolu. :-D Asi dneska se do toho pustím. :-)

4 Leana Kailien Leana Kailien | Web | 11. srpna 2011 v 15:11 | Reagovat

Pěkná povídka, připomíná mi mě a mojí sestru. Pěkně píšeš.

5 Miss Murder Miss Murder | E-mail | Web | 12. srpna 2011 v 12:52 | Reagovat

Tak takovou sestru bych fakt nechtěla :-D Kapitola byla suprová :-D Doufám, že si pospíšíš s další :-D

6 Itachi-chan Itachi-chan | Web | 22. srpna 2011 v 20:57 | Reagovat

[1]: Jak že ne Nespáruješ? SPÁROVAT, nejlépe ještě tu noc!!!
[3]: To mi přece neuděláš...Fňůk...
Já naštěstí mám sestru pravý opak tohohle...ehm xD

7 Tigris Tigris | 23. srpna 2011 v 11:05 | Reagovat

[6]: Hm tak já ještě něco vymyslím. Možná je spáruju jen na chvilku :-D Kdo ví? :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama