Princezna na prášku

6. srpna 2011 v 18:26 | Tigris |  Pohádky podle Tigris
Inspirováno Princeznou na hrášku, pohádkou od Hanse Christiana Andersena. Je to spíše pohádka pro dospělé nebo adolescenty. Jsem zvědavá na vaše komentáře.

Za jedné temné noci, kdy bouře obklopovala království prince Jaromíra, blesky sjížděly po obloze a déšť zmáčel ulice a střechy domů, zabušila na vrata zámku neznámá osoba.
Otevřela jí královna, protože komorník měl revma a musel ležet v posteli. Celkově tohle království rozhodně nepatřilo mezi nejbohatší či nejzalidněnější a počet služebníků se pohyboval mezi nulou a pěti, zaleželo na ročním období.
"Co si přejete?" zeptala se královna chladně.
"Snažně vás prosím, pusťte mě dovnitř. Jsem ztracená princezna. Nohy mě bolí, mrznu a už dva dny jsem nejedla," řekla plačtivě.
Královna se nedůvěřivě zarazila, ale řekla si: "Však se přesvědčíme." a vedla dívku dovnitř. Usadila ji u stolu a přikázala přinést jídlo a suché oblečení.
"A jak se jmenuješ, dítě?"
"Princezna Anna." Svěsila hlavu a rozplakala se. Blonďaté vlasy jí spadly do obličeje.
Královna se na ni mateřsky podívala. "My se o tebe postaráme. Půjdu ti přichystat lůžko. Osobně na to dohlédnu."
Vladařka odešla. Princezna se skrz proud slz rozhlédla po spoře osvětlené místnosti.
V tu chvíli se do dveří vkročil princ Jaromír a za ním se hrnula služebná.
"Tady od Marie," ukázal na služku, "jsem se dozvěděl, že nám přibyla návštěva." Zamrkal na princeznu.
Anna přestala brečet a uklidnila se. "Je to tak, můj pane."
Princ k ní s rostoucím sebevědomím přistoupil, spokojený s její pokorou. Už dlouho hledal vhodnou ženu, ale na každé našel nějakou vadu. Jestli je tohle doopravdy princezna, tak bude moje, pomyslel si sebevědomě.
"V klidu se najezte a převlečte. Ráno si popovídáme." Dořekl a s novou nadějí na získání manželky odešel do ložnice.
Anna poslechla jeho pokyny a pak se služebnou nechala odvést k sobě do ložnice, kde mezitím královna položila pod dvacet prachových peřin a dvacet žíněnek malý zelený hrášek.
Princezna vykulila oči, protože taková vrstva zasahovala skoro až ke stropu. Avšak komentář si nechala pro sebe a počkala, až ji nechají o samotě.
Potom si sáhla do kapsy, kam ukryla své prášky proti nemoci, která sužovala její mysl a brala kontrolu nad tělem. Byla to strašlivá choroba. Téměř prokletí. Trpěla jí už od svých deseti let, ale jejímu otci se podařilo vynalézt protilátku.
"Ach ne!" vydechla, jelikož krabička s prášky byla prázdná. "Ne! To ne!" bědovala.
V tu chvíli odbila půlnoc a princezna přestala ovládat své tělo...

Když se příštího dne probudila, měla tělo plné modřin. Byla hrozně unavená, jakoby celou noc probděla.
Za okamžik uslyšela rozrušené mumlající hlasy za jejími dveřmi. Hlasy se zjevně dohodly, protože utichly. Ozvalo se zaťukání. Dveře otevřely a vstoupila královna s princem. Vypadali ustrašeně.
"Co se stalo?" vyhrkla princezna.
"Náš...náš... komorník," koktala královna, "je mrtvý." S hrůzou v očích se otočila na syna, který dodal. "Někdo ho udusil."
Princezna se zděsila. "Musím okamžitě odjet."
"To nesmíte!" vykřikl Jaromír. "Trvám na tom, že zůstanete. Stráže vás budou hlídat. Vraha brzy dopadneme. Nemusíte se bát o své bezpečí."
Já se nebojím o své bezpečí, ale o vaše! chtěla vykřiknout.
Ačkoli své hostitele přemlouvala, jak mohla, odmítali jí dovolit odjet. Jaromír chtěl ženu a královna, když uviděla její modřiny, pochopila, že je skutečně princezna a souhlasila se synem. Nechápala, že modřiny nejsou od hrášku. A navíc argumentovali stále se nelepšícím počasím.
Anna přemýšlela o útěku. Neměla však šanci uniknout strážím.
Zamkla se v ložnici a přísahala si, že ji nemoc nepřemůže. Přemohla.

Procitla brzy ráno a vyjekla při pohledu na krev na svých rukou. Krev byla všude. Na posteli, na podlaze, na stěně...
Vyběhla na chodbu a zakřičela: "Je tu někdo?" Po strážích u jejího pokoje zbyla jen krvavá kaše. Odklopýtala jinam.
Vběhla do jídelny a zalapala po dechu. Na podlaze leželo nehybné tělo služky. Potácela se dál, ale našla jen další dílo svého řádění. Mrtvolu prince a královny.
Netvor v jejím těle radostně zajásal při pohledu na tu spoušť, ale lidská část princezny byla znechucená sama sebou. Mám pokřivenou duši, uvědomila si.
Zcela zlomená zašeptala: "Vezmi si mé tělo i mysl, nechci žít."
Na to Netvor čekal, vítězně zařval a navždy se chopil jejího těla.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Vesmírná Sestra Khalia Vesmírná Sestra Khalia | Web | 7. srpna 2011 v 16:10 | Reagovat

Pěknééé!!! Tigris opět do mého srdce zasáhla svou genialitou v psaní povídek!! :-D Princezna na práškách... LoL!! :,DDD

2 Bezejmenná Bezejmenná | Web | 8. srpna 2011 v 17:49 | Reagovat

Díky za pochvalu :-)! Jsem ve skutečnosti dost překvapená všemi těmi milými komentáři, protože tahle kapitola se mi zdála taková nijaká, špatně napsaná, nerozvedená, neprocítěná a bůh ví co ještě.
A taky si tě přidávám do oblíbených, abych věděla, když přidám některé ze svých skvělých děl :-D :-)

3 Ellie von Blanchet Ellie von Blanchet | Web | 10. srpna 2011 v 23:56 | Reagovat

Naprosto dokonala povídka. Máš úžasnej styl a hlavně.....TALENT :-D

4 Beth Beth | Web | 12. srpna 2011 v 9:20 | Reagovat

Tyyyjo, to je síla! Pěkně napsané :-)

5 Příšerka s.r.o. Příšerka s.r.o. | Web | 15. srpna 2011 v 18:09 | Reagovat

no woow, tohle je síla :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama