Nadaní 2 - kapitola 3.

18. července 2011 v 20:55 | Tigris |  Nadaní - 2. série
Tak jsem zpátky - vlastně už od včerejška - ale dnes jsem napsala novou kapitolu. Na dovolené bylo vážně fajn, jsem však ráda, že jsem doma. Dovolené jsou únavné, tedy spíš cestování. Samozřejmě jsem tam přemýšlela o Nadaných a taky mě napadlo, že začnu další, zcela novou kapitolovku. Hlavou se mi víří několik nápadů, ale než je zpracuji, tak to asi bude chvíli trvat. O prázdninách ještě několikrát budu z dosahu internetu. Tak čtěte, komentujte, mějte podle svého gusta, choďte hodně ven a nasávejte atmosféru prázdnin. Arrivederci.

"Emo, slyšíš mě, Emo?" Hlas už začal být netrpělivý. "Probuď se."
"Co..co??" zabručela jsem ospale a otevřela oči.
Ležela jsem na písku pod palmou, nedaleko slyšela šumění moře a neměla ponětí, jak jsem se tu ocitla.
"Co se stalo?" zeptala jsem se zmateně.
"Přenesla jsi nás sem, pak jsi omdlela a věř tomu nebo ne, potom jsi usnula," David se uchechtl. "Takové chrápání jsem dlouho neslyšel," dodal.
Vzbouřila jsem se. "Já nechrápu!"
"Měla jsi se slyšet. Bál jsem se, že na nás spadne ta palma."
Rozhodla jsem se jeho poznámky ignorovat a přerušila jsem ho: "Jak dlouho jsem spala?"
"No, podle slunce je poledne a když vezmu v úvahu časový posun, tak jsme se tady podle místního času ocitli zhruba ve tři ráno. To znamená, že jsi spala krásných devět hodin."
Pomalu jsem zpracovávala informace. "A kde tedy jsme?"
"Ach, ty moje geniální přenašečko, jsme na Kubě."
"Ahá," vykřikla jsem vítězoslavně, "přála jsem si být, co nejdál od Rady, což je zřejmě tady."
"A to není všechno, hned jak jsem se ujistil, že jsi v pořádku, došlo mi, že tohle prostředí je mi až příliš známé. Nějakou část svého života jsem tu bydlel a stále tu mám dům."
Zadumal se. "Pokud ho nezatopilo moře."
"Ty máš dům?" zeptala jsem se šokovaně.
Pobaveně se na mě podíval. "Myslela sis, že celý svůj nenormálně dlouhý život bydlím pod mosty?"
Otevřela jsem pusu, abych mu naštvaně odpověděla, ale on mi na ni lehce přiložil prst.
"Nic neříkej. Důležité je, že jsme tady před Radou na nějaký čas v bezpečí. Chci se věnovat jen nám," zdůraznil poslední slovo a přistoupil ke mně blíž. "Půjdeme se vykoupat?"
Omámeně jsem přikývla.
Zamířili jsme k moři. Slunce příjemně hřálo, racci nám poletovali nad hlavou a lehký větřík mi cuchal vlasy. David mě dovedl na molo, ale pak mě napadlo: "Nemám plavky."
"A potřebuješ je?"
"Ne," řekla jsem, nečekaně do něj žďuchla a shodila ho do vody.
Popadl mě šílený záchvat smíchu, až jsem se svezla na dřevěná prkna mola a nohy jsem přehodila tak, abych s nimi mohla klinkat nad hladinou. Začala jsem se smát ještě hlasitěji, když si David v mělké vodě stoupl, slaná voda z něj crčela proudem a vytíral si ji z očí.
"Ty mrško!" vykřikl a už se ke mně cákavě blížil. Než jsem se stačila dostatečně vzpamatovat, chytil mě za nohy a stáhl mě k sobě.
"Za to zaplatíš," zašeptal a políbil mě.
"Takovou cenu si nechám líbit," podotkla jsem, když se odtáhl.
"Chceš něco ukázat?" zeptal se s novým zápalem.
Přikývla jsem. Tomuto jeho výrazu nešlo odporovat.
Vyvedl mě z vody. Šli jsme přes písčitou pláž do mírného svahu, který začal prudčeji stoupat. Cesta vedla stínem mezi tropickými rostlinami. Ukazoval mi různé květiny a každou uměl pojmenovat.
Došli jsme ke krásnému altánku se sloupy z mramoru a s vyřezávanými ornamenty. Podlaha byla z pevného tmavého dřeva a střecha altánku vytvářela vevnitř příjemný stín. Bez přemýšlení jsem se rozběhla k zábradlí, opřela se o něj a vychutnávala si výhled na moře a bujnou zeleň pode mnou. Začalo jemně pršet. Slunce se však nenechalo tak snadno zaplašit. Déšť tiše bubnoval na střechu altánku.
David ke mně zezadu přikročil a položil mi svou hlavu na rameno. "Věděl jsem, že se ti to bude líbit," zašeptal.
"Víc se mi líbíš ty," zasmála jsem se.
Políbil mě na spánek...na nos...na krk. Otočil si mě čelem k sobě. Zvedl mě a já jsem mu nohy ovinula kolem trupu. Udělal otočku a přitiskl mě na jeden z mramorových sloupů.
Vyhrnul mi tričko a odhodil ho na zem. Já udělala to samé s tím jeho.
Jednou rukou se začal potýkat s knoflíkem u svých kalhot a přitom mě nepřestával líbat.
Neudrželi jsme rovnováhu a spadli na zem. Svalila jsem se na něj, ale on se překulil nade mě. Konečně jsme se zbavili přebytečného oblečení.
Jeho touha byla mojí. Jeho prožitek byl mým...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Jiand Jiand | E-mail | Web | 19. července 2011 v 14:55 | Reagovat

Koukám, že jsi tu dovolenou přenesla i do příběhu :D. Jiank taky mám jeden nápad na příběh, ale nějak neumím dělat úvody a tak to uvázlo na mrtvém bodě :D

2 Jiand Jiand | E-mail | Web | 21. července 2011 v 21:13 | Reagovat

Dnes jsem měl jít na tu kontrolu s nohou a podařilo se mi konečně zjistit, co přesně mi to vlastně je. :-)

3 Jiand Jiand | E-mail | Web | 21. července 2011 v 21:14 | Reagovat

Mimochodem, už nevidím tygra, jen tu zásuvku ;-)

4 Příšerka s.r.o. Příšerka s.r.o. | Web | 22. července 2011 v 9:49 | Reagovat

Příběh si určitě přečtu, vím, že jsem ho začala číst, ale pak nějak nebyl čas :/ Vypadá to zajímavě :) Taky koukám na nový kabátek tvého blogu, moc se mi líbí a mně se zobrazuje obrázek celý :)

5 Tigris Tigris | 22. července 2011 v 11:11 | Reagovat

Díky lidičky :-)

[4]: On totiž Jiand myslel jednoho tygra, co byl na vpravo na straně - toho už jsem zrušila, protože ten se špatně zobrazoval. Záhlaví se snad zobrazuje správně všem. :-D

6 Příšerka s.r.o. Příšerka s.r.o. | Web | 22. července 2011 v 12:08 | Reagovat

Dobře, za jsem špatně pochopila :D Jinak, právě jsem dočetla Zadané a úpěnlivě prosím o další kapitolku, protože je to vážně mazec :)

7 Příšerka s.r.o. Příšerka s.r.o. | Web | 22. července 2011 v 12:08 | Reagovat

* Nadané, už mi z toho počítače hrabe :D

8 Tigris Tigris | 22. července 2011 v 13:27 | Reagovat

[6]: No, zadaní jsou ti dva taky :-D  :-D

9 Vesmírná Sestra Khalia Vesmírná Sestra Khalia | 2. srpna 2011 v 15:52 | Reagovat

Ty jsi teda celkem vášnivá spisovatelka XD samá vášeň XD prej Zadaní, LOL!! XDDD

10 odrian odrian | 23. srpna 2011 v 12:28 | Reagovat

tigris četla už několikrát stmívání :-!

11 Tigris Tigris | 23. srpna 2011 v 12:34 | Reagovat

[10]: No jasně, Stmívání se mi líbí, ale spíš po spisovatelské stránce - je hrozně čtivé. Jinak jsem samozřejmě četla víc romantických knížek a (což je nejpodstatnější) mám velmi dobrou představivost. :-D
Ale nechápu toho tvého zvracejícího smajlíka, protože sám jsi Stmívání četl a byl jsi nadšený :-D Takže klídek. :-P

12 odrian odrian | 23. srpna 2011 v 12:38 | Reagovat

překlik jsem se :-x

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama