Tak jsem zpátky. Děkuji za všechny komentáře. Když jsem byla pryč, tak i když jsem neměla internet, nelenila jsem a psala.
Zde je jeden z plodů mé práce. Povídka.
"Tak koho to tu máme," zadumala se Smrtka a podívala se do dnešního seznamu lidí. Možná si představujete, že drží v ruce pergamenový svitek se jmény, ale to se mýlíte. Šla s dobou. Měla dotekový mobil.
"Aha, Christopher Reader," prohlásila, když si rozklikla jeho profil.
V tu chvíli se z mrtvého těla před ní vynořil duch zemřelého. Tvářil se zmateně, jak by se dalo čekat, a vyjeveně vykulil oči na Smrtku v černém plášti ťukající do mobilu.
Pak si všiml svého nehybného těla na pohovce a nejistě se zeptal: "Promiňte, to jsem jako mrtvý?"
Upoutal její pozornost. "Christophere! Ráda vás poznávám. Ano, jste mrtvý. Podle toho, co tu čtu, jste žil aktivní život, pomáhal jste, kde to šlo a váš trestní rejstřík je čistý. Výborně. Umístění máte v nebi. Mám to pouze potvrdit. Šťastnou cestu." Tohle dopověděla a přitom klikla do mobilu, stále se dívajíc na nebožtíka. Christopher ani nestihl její příval slov zaregistrovat a už jeho duše klesala dolů. Není nebe náhodou nahoře?
"A sakra," zaklela Smrtka. "Hloupé dotekové mobily. Překlikla jsem se."
Místo modrého tlačítka "nebe" zmáčkla červené pro "peklo".
"To se stává," pokrčila rameny, "zítra to nahlásím."
Podívala se do seznamu znovu.
"Za pět minut, Robert Hudson," zamumlala a byla pryč.
Objevila se v mrakodrapovém pokoji, kde osmdesátiletý Robert souložil se sekretářkou.
"Nechutné," odplivla si Smrtka. "Tři, dva, jedna," odpočítávala.
Robert Hudson znehybněl. Sekretářka s ním zatřásla a pak zkusila nahmatat tep.
"To máš marné, holka, radši mu obleč kalhoty," radila Smrtka, i když ji sekretářka nemohla slyšet.
Duch pana Hudsona se vynořil ze svého mrtvého těla a stanul před Smrtkou. Vylekaně sledoval sekretářku, která se v rychlosti oblékala, potom padl jeho pohled na černou postavu před sebou. Smrtka na něj zaujatě pohlédla.
"Vy jste žil činorodý život, pane Hudsone. Ještěže o něm vaše žena nemá tušení."
Mlčel. Za sekretářkou potichu zaklaply dveře.
"Přesně tak, pane. Všem to po smrti klesne. Samozřejmě myslím sebevědomí," uchechtla se. "I přes všechny vaše prohřešky máte cestu do nebe volnou." Ťukla do mobilu, "Na shledanou."
Duch se vznesl ke stropu a zmizel.
"Tahle práce neomrzí," zasmála se. "Jen škoda, že je tak neoblíbená u lidí."
Znovu se podívala do seznamu. Vykřikla: "To je neuvěřitelné!" a zmizela.
"Michaele!" vypískla Smrtka, "Tenhle okamžik jsem si tolikrát představovala! Je mi ctí se s vámi setkat!"
Duch Michaela Jacksona se usmál a jeho bílé zuby osvítily místnost. "Já jsem doufal, že se nesetkáme, ale věděl jsem, že se tomu nevyhnu. Těší mě, že mám skalní fanoušky všude, ale rád bych se už vypravil dál. Měl jsem dost hektický život" dodal.
"Ale jistě Michaele, nebe je vám otevřeno. Přijdu na návštěvu," mrkla na něj a potvrdila jeho let do nebe.
Povzdechla si. Slavní zpěváci neumírají každý den. Že by setkání s Michaelem byla prémie za dobře odvedenou práci?
Zbytek dne uběhl monotóně, jestli se dá něco takového říct u profese, ve které posíláte duše mrtvých do nebe nebo do pekla.
Už byla u posledního jména. Příští smrt patřila Janu Chlumskému.
Našla ho stojícího mezi svými kamarády. Slavili jeho narozeniny.
Smrtce zapípal mobil. Přišla jí SMS. Bude mít na týden volno! Její práci převezme někdo jiný.
Jan Chlumský se zničehonic skácel mrtvý k zemi. Jeho vyděšení přátelé se k němu seběhli.
Rozjařená Smrtka po něm rozhodila barevné konfety a začala zpívat: "Hodně štěstí zdraví…"