Nadaní 2 - kapitola 1.

16. června 2011 v 18:42 | Tigris |  Nadaní - 2. série
Naprosto neuvěřitelné. Pokračuji v Nadaných, ale zatím příliš netuším, jak to bude pokračovat. Tady je první kapitola druhé série!

Přes zavřená víčka mě do očí bodalo bílé světlo. Tlačila na mě nějaká neznámá síla, ale já jsem vnímala jen Davida v mém objetí a snažila se užívat poslední okamžiky s ním. Za chvíli kvůli rozhodnutí Rady budeme rozděleni. Čekala jsem, kdy mi David zmizí, kdy zapomenu...
Tlak najednou ustal a následoval tvrdý náraz, který ode mě Davida odtrhl. Ale proč jsem si vzpomínky na Davida, Nadané a Radu uchovala? Neslibovali, že zapomenu? Otevřela jsem oči.
Byla jsem na naší louce s dubem. Vycházelo slunce a vysoká tráva se neklidně vlnila v podzimním větříku. Zmateně jsem se podívala na Davida, který stál asi metr ode mě.
"Co se stalo? Jak to, že jsme stále spolu? Jak to, že si tě pamatuji?" vychrlila jsem.
Neodpovídal a já jsem si uvědomila: "Ono...se to nepovedlo?"
Vzpamatoval se a pomalu přikývl. "Asi ano."
Radostně mi poskočilo srdce a pak se mi na jazyk vloudila otázka, která doslova pálila. "Ale proč?"
"Já...já nevím," zatvářil se ztrápeně, "Ale není hlavní, že jsme spolu?"
"To víš, že je," zašeptala jsem, prudce se k němu vrhla a objala ho.
Objetí opětoval, ale potom se zarazil. "Nemůžeme tady zůstat. Doprovodím tě domů, tvoje rodiče zabavím nějakou iluzí, ty si mezitím zabalíš pár věcí a zmizíme pryč."
Nervózně jsem polkla. "A neublíží jim Rada? A jak vysvětlíme moji nepřítomnost?"
"Ne, Rada je určitě nechá být. Nemají důvod jim ubližovat. Možná ani zatím nevědí, že se něco zvrtlo. A to, že tu nebudeš, vyřeším další iluzí. Třeba se budu vydávat za nějakého učitele a řeknu, že jedeš někam se školou, já něco vymyslím, hlavně už musíme jít!" zdůraznil.
Rychle jsme z louky vyrazili po zarostlé pěšince ke mně domů. Tak ráda jsem viděla ty dobře známé stěny a bez přemýšlení doběhla k domovním dveřím a zašmátrala v kapse po klíčích. Nebyly tam, tak jsem zazvonila na zvonek. Otevřela mi máma, ale netvářila se podle toho, jak bych čekala. Myslela jsem, že bude rozladěná, že se někde toulám, nebo rozzlobená, či bude ráda, že se mi nic nestalo. Její výraz byl sice trochu rozladěný, zarazila mě však její otázka: "Přejete si?"
"Mami, prosím tě, nemusíš na mě být jako na cizího, jenom proto, že jsem se trochu zpozdila," a snažila jsem se projít do domu. Tvrdě mě zarazila rukou a rozzlobeně řekla: "Já vás neznám, slečno, a nenechám vás jít dovnitř. Radši běžte domů, vaše maminka by jistě nechtěla, abyste se někde v tuhle dobu toulala. Nashledanou."
A zavřela mi dveře před nosem. Nechápavě jsem se otočila na Davida. Byl zamračený a bylo na něm vidět, že horlivě přemýšlí. Když se mi pomoci od něj nedostalo, zabušila jsem na dveře. Teď otevřel táta a klidně řekl: "Moje manželka ti už všechno řekla. Běž domů."
Takové hloupé vtipy bych od rodičů nečekala. Protáhla jsem se dírou ve dveřích a vyběhla směrem k mému pokoji. Otevřela jsem dveře, ale místo mé dobře známé, osobitě zařízené místnosti, jsem uviděla jakousi pracovnu zařízenou v tmavších barvách.
Jak je tohle možné? Přece nemohli můj pokojík přestavět za pár hodin? A i kdyby, tak proč by to dělali? V tom na mě dolehla jedna myšlenka. Co když místo toho, aby Rada vymazala z paměti rodičům, spolužákům a ostatním všechny informace o Davidovi, co když ... jim vymazala všechny informace o mě?
To už ke mně doběhl táta, hrubě mě chytil za ruku, odvedl mě dolů ze schodů a vystrčil před dům. "A už se tady neukazuj!" křikl rozzlobeně a zabouchl dveře.
"Ššššš...to bude v pořádku," tišil mě David, protože se ze mě draly dušené vzlyky a slzy smutku a ztráty se mi kutálely po tvářích. Vedl mě zpět do lesa, já to však nevnímala a jen si uvědomovala, co vše jsem ztratila.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Jiand Jiand | E-mail | Web | 16. června 2011 v 20:28 | Reagovat

Tak za ty nadaný tě mám opravdu rád. Výborná kapitola a určitě najdeš způsob, jak pokračovat ;-)
P.S. díky za koment k vesmíru

2 Metalová princezna Metalová princezna | Web | 17. června 2011 v 19:00 | Reagovat

Konečně povídka. :))
Moc pěkné...

3 Tigris Tigris | 17. června 2011 v 19:12 | Reagovat

[1]: :-) Díky.

[2]: To víš, když není inspirace, tak nemůžu psát příběh ;-)

4 Jiand Jiand | E-mail | Web | 18. června 2011 v 12:30 | Reagovat

Tak jsem dnes přidal upoutávku k MR Speciálu, který vyprávý o tom, jak se kteří členové dostali ke skupině... ;-)

5 Ellie Ellie | Web | 19. června 2011 v 22:02 | Reagovat

krása myslím, že se stavím častěji abych nepropásla další kapču :-D

6 Ellie Ellie | Web | 22. června 2011 v 15:18 | Reagovat

JOP. mám tě v oblíbených :-)

7 Vesmírná Sestra Khalia Vesmírná Sestra Khalia | 6. července 2011 v 19:51 | Reagovat

Wooow je to jako by tě přemístili do jiné dimenze!! 8-O  8-)

8 odrian odrian | 23. srpna 2011 v 12:09 | Reagovat

Fíha to jsem doopravdy nečekal dobrá kapitola

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama