Vesnice zla

11. května 2011 v 17:37 | Tigris |  Povídky
(Blog slaví měsíc od svého založení!)
Tahle povídka je inspirována mým snem. Ať se líbí...

r. 1890, Severní Dakota
Skupina cestovatelů jela již dlouhé míle bez přestávky. Byli smířeni s tím, že budou opět nocovat pod širým nebem, a proto je mile překvapilo, když v dálce uviděli obrysy nějakých stavení. Z putování nehostinnou krajinou byli zesláblí a jejich koně také, ale vidina měkkých postelí a střechy nad hlavou jim pozvedla náladu.
Přijížděli blíž a viděli malou vesnickou osadu. Sotva se přiblížili k nejbližším domům, vyšel jim vstříc starší hubený muž. Sesedli z koní a jejich vůdce promluvil k vesničanovi:
"Zdravím. Projíždíme touto oblastí na jih a potřebovali bychom u vás přenocovat. Myslíte, že byste nám mohl prokázat toto pohostinství?"
"Ale jistě," řekl vesničan skřípavým hlasem, "bude nám ctí. Já jsem Garrett. A vaše jména?" zeptal se.
"Promiňte mi nezdvořilost," omlouval se cestovatel, "Jmenuji se James a tohle je Penny," ukázal na ženu vedle sebe, "Joe," muž stojící za ním smekl klobouk, "John a Bill," muži po jeho levici kývli hlavou.
"Jistě jste unavení," pokračoval Garrett, "najdeme vám místa na spaní a máme i mnoho dobrého jídla a pití. Koně tady nechte, postaráme se o ně. Pojďte za mnou."
A vedl je k jednomu domu. Penny se ten muž nelíbil a ani okolní budovy na ni nepůsobily dobře. Cítila se nesvá a pošeptala to i Jamesovi, ten jí jen odbyl: "Nesmysl, zlato."
Garret vstoupil do domu a kynul cestovatelům, aby šli dovnitř. Na stole uviděli spoustu jídla a Garrett je pobízel, ať si berou.
James, Joe, John a Bill už chtěli začít hodovat, ale Penny je rychle zarazila: "Ještě máme své zásoby, chlapi, nebudeme tu přece domácím ujídat."
"To vůbec nevadí, my máme jídla dost," přesvědčoval je Garrett a zlostně se díval na Penny.
Ale James se vzpamatoval: "Ne Garrette, Penny má pravdu. Děkujeme za pohostinnost, ale máme svoje zásoby. Zítra stejně chceme pokračovat v cestě. Stačí, když nám ukážete naše pokoje."
A už odtahoval Joa, Johna a Billa od stolu. Garrett si jen odplivnul na podlahu.
Příští den byla bouřka a nevypadalo to, že se počasí uklidní. Pětice cestovatelů se seznámila s několika dalšími vesničany, ale na Penny bylo znát, že je velmi nervózní. Odjezd přesunuli na další den.
Uprostřed jejich druhé noci v této vesnici probudily Penny hlasy z dolní místnosti. Potichu, aby nevzbudila Jamese, vstala z postele, vyšla z pokoje a nahlédla přes zábradlí dolů. U stolu seděli Joe s Johnem a Billem a ústa měli plná jídla. Naproti nim seděl Garrett a pobízel je:
"Jen jezte. Nedivím se, že vám ty vaše suché chleby nestačí," a zlověstně se pousmál.
Ti tři si ničeho nevšimli a jen se zeptali: "Vy nebudete jíst?"
"Ne, děkuji vám, ale já už moc nejím," a úsměv se mu jen rozšířil.
V tu chvíli Joe, John a Bill ztuhli, chytili se za krk a začali se dávit. Penny si zakryla ústa, aby nevykřikla. Za okamžik padli mrtví na zem. Garrett se rozesmál a křikl na svou ženu:
"Rozdělej oheň!" Penny dál nečekala, doběhla zpět k Jamesovi, a když ho budila, po tvářích jí stékaly slzy. Rychle mu řekla, co viděla, ale hned jak to dopověděla, uslyšeli na schodech hlasité kroky. James vzal na záda ruksak s jejich věcmi a otevřel okno.
"Skoč!" vybídl Penny.
Podívala se dolů a viděla pod sebou kupu sena. Zavřela oči a skočila. Dopadla měkce a hned po ní vyskočil i James. Společně běželi ke stájím, ale to už si jich všimli skoro všichni vesničané. Penny a James našli ve stájích z jejich původních pěti koní už jen jednoho. Rychle nasedli. Vyjeli ze stájí a rozjeli se k východu z vesnice. Vesničané je pronásledovali. Penny se jim podívala do obličejů a vykřikla. Obličeje měli rozežrané od červů, některým vypadávaly oči z důlků, na některých z nich už nebylo skoro maso ani kůže a prosvítala jen bílá lebka.
Jakým kouzlem nás to oklamali? ptala se Penny sama sebe. Konečně Penny s Jamesem vyjeli za hranice vesnice. Všichni vesničané se museli na okraji vesnice zastavit. Nemohli jít dál, protože byli prokletí za své lži a zlé skutky.
Garrettovi se nikdy nestalo, že by mu jeho kořist unikla, ale byl si jist jednou věcí.
"Stejně se k nám jednou přidáte!" křikl za ujíždějící dvojicí.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Khali-Khalia Khali-Khalia | 11. května 2011 v 19:29 | Reagovat

Ty brďo, to je mocný! :D Ty máš teda sny čéče, to ti povím :D Z těch tvých povídek něco dýchá, nevím jak ti to mám popsat, je to něco, co je v každé povídce skryté hluboko uvnitř... Nějaký vyšší smysl, něco hlubšího, co mě na tvých příbězích doslova fascinuje...

Prostě dvěma slovy: Píšeš úžasně!!! :D  :D  :D

2 Itachi-chan Itachi-chan | Web | 11. května 2011 v 19:43 | Reagovat

Jo, je to pěkný...na vyšší smysly mě neužije, ale byl tam. Dobře rozpoznatelný. Povídka založená na tom, jak můžeme skončit, když budeme zlí a budeme lhát...nejsi náhodou křesťan? Protože z tohohle mi taky trochu dýchá víra v boha...(PS: Nejsem satanista, nebo tak, ale nevěřím...ovšem jsem k věřícím tolerantní ;D)

3 tigris tigris | Web | 11. května 2011 v 19:57 | Reagovat

[1]: Děkuji mnohokrát. A to se mi ten sen zdál už asi po třetí, ale trochu (možná dost) jsem ho přikořenila.

[2]: Díky. Jinak křesťanka nejsem, v Boha věřím, ale ne v Ježíše Krista, prostě v něco Vyššího. Jinak tahle povidka byla o tom, co ty píšeš, ale také o ženské intuici a i pár dalších věcech, ale to ať si v tom najde každý sám.

4 Panthera Panthera | Web | 11. května 2011 v 20:24 | Reagovat

Bu, bu bu tady někdo četl kua ted mi to jméno vypadlo jó Connoliho. Ale jinak děkuju děkuju děkuju za povídku, příště si určitě o nějakou napíšu (A víš že by mi vůbec nevadilo, kdyby tam zemřeli všichni :-D )

5 Itachi-chan Itachi-chan | Web | 13. května 2011 v 7:19 | Reagovat

[3]: Jo, tak to tak odpovídá mš xD zarytý ateista, který spíš než v Ježíře věří v něco vyššího...nějaké vyšší síly...prostě že my lidstvo nejsme pupek světa...

PS: (ke komentáři na Bromancině blogu - house of slash:) Gomenasai, ale milá Tigris - četla si opravdu slash i někde jinde, než u mě na blogu? Protože jestli ses podívala třeba na Fantasmagorium, na něž mám na svém blogu odkaz, zjistila bys, že tam najdeš i perverznější věci, než jen otce se synem ;D

6 tigris tigris | 13. května 2011 v 14:16 | Reagovat

[5]: Já slash nikdy nevyhledávala, ale když narazím na něco, co mě zaujme, tak si to přečtu, ale mám i nějaké hranice, které nechci překročit (a to platí nejen u slashe). A prostě všechny tyhle věci beru z uměleckého hlediska :-)

7 Itachi-chan Itachi-chan | Web | 13. května 2011 v 16:28 | Reagovat

[6]: Dobře, takže já tě v mý povídce pak upozorním (respektive asi můj blog za chvíli půjde na 18 +...), kdyby tam bylo něco fakt...xDRozumíme si...(PS: Ta hranice je jen pro blby...a 10tiletý dětičky...takže si pak klidně jednoduše odklikni, že je ti prostě tolik a tolik a je to...)

8 Jiand Jiand | E-mail | Web | 14. května 2011 v 18:52 | Reagovat

Ahoj, strašně se mi zalíbila tvá kapitolovka Nadaní. Já sám píšu také příběh a můj blog se příběhům věnuje taktéž. Chtěl bych ti tedy nabídnout, jestli by jsi nechtěla propagovat svůj příběh u mě na blogu. Pokud by jsi svůj příběh chtěla ukázat co nejvíce lidem a zároveň si zvíšit náštěvnost, neváhej a odepiš. ;-)

9 Kobyla♥ Kobyla♥ | Web | 15. května 2011 v 14:43 | Reagovat

Ahoj, promiň že otravuju, ale mohla bych od tebe prosím dostat hlas na blogisekzuka.blog.cz/1105/6-kolo-sonb-posledni-a-rozhodujici#komentar89816207
Děkuji když si řekneš ráda oplatím

10 Jiand Jiand | E-mail | Web | 15. května 2011 v 20:21 | Reagovat

Nevadí a rád si tě přidám. Akorád tu příští týden nebudu - jsem na škole v přírodě. Ale blog aktivní bude ;-)

11 tigris tigris | Web | 15. května 2011 v 20:22 | Reagovat

[10]: Děkuji, hned si tě jdu přidat taky. Užij si výlet. :-)

12 Jiand Jiand | E-mail | Web | 15. května 2011 v 20:25 | Reagovat

Jo a kdyžtak komentík by u nich nevadil :D. Já udělám totéž u tebe, jen, co se vrátím ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama