Uražená ješitnost starosty Gregoryho

6. května 2011 v 16:45 | Tigris |  Povídky
r. 1750, Nová Anglie, Vermont
Veselá hudba, ozývající se z krčmy, lákala všechny vesničany k tanci a zábavě. Sešli se tu místní drbny, upracovaní muži, jejich ženy a pár nezadaných mladých dívek. Jedna z nich zrovna stála v rohu místnosti a sledovala dění kolem sebe.
"Nestůj už v rohu, Kate!" zavolala na ni tančící kamarádka, "Pojď se bavit!"
Kate jen zakroutila hlavou. Ona si to neuvědomovala, ale tančil by s ní každý muž v místnosti, protože byla velmi hezká a velmi muže přitahovala. Nijak však netoužila po společnosti a šla sem jen proto, aby ji drbny nevyhlásily za ustrašenou chudinku, která sedí doma.
Za chvíli ji však ten rozruch kolem začal unavovat, tak se nenápadně vyplížila ven z krčmy. Domů to neměla daleko. Po cestě si prohlížela domy okolo. Teď v noci vše vypadalo temně a opuštěně. V oknech se nesvítilo a v úzkých uličkách, kterými procházela, nikoho nepotkala. Najednou ji na rameno sáhla něčí ruka. Lekla se, prudce se otočila a uviděla starostu Gregoryho. Přitlačil ji ke stěně, jednou rukou jí zacpával ústa a druhou jí začal osahávat. Přitom jí nechutně zašeptal do ucha: "Teď jsi moje, kočičko. Pohraješ si se mnou?"
Kate nečekala na to, co jiného jí řekne, nebo udělá. Odstrčila ho od sebe, což by se jí asi nepovedlo, kdyby nebyl opilý, prosmýkla se kolem něj a utíkala domů.
Přiběhla do sednice udýchaná a rozechvělá. Její matka už spala. Kate si slabostí musela sednout. Omlouvala starostu, že byl jen opilý, protože jinak to je přece slušný muž. Jak se jen zmýlila!
Ráno vstala brzy, ustrojila se, podojila krávu, nakrmila králíky, hodila zrní slepicím a při vší té práci si ani nevzpomněla na včerejší nepříjemnou příhodu. Pak už byl čas jít na nedělní mši. Když skončilo farářovo kázání a Kate vyšla z kostela a zamířila k domovu, uslyšela hlas starosty Gregoryho, jak na ni volá, aby na něj počkala. Přišel k ní a poprosil:
"Mohla byste mi odpustit mé včerejší chování? Nebylo správné vás takto přepadnout. Vím, že jsem vás vyděsil, a proto jste jednala tak unáhleně. Kdybych vás poprosil o tuto službu jinde a jindy, jistě byste mě neodmítla, protože vzhledem k mému vysokému postavení, by to bylo poněkud nerozumné. A vy nerozumná nejste."
Pohladil jí rukou po tváři. Kate se udělalo nevolno a hned na to se rozzlobila: "Že neodmítla, pane? Vy mě urážíte! Děláte ze mě nějakou cuchtu! S někým takovým jako vy, pane, s někým bez mravů, bych nikdy...!" Rozrušeně se odmlčela, a pak se otočila ke Gregorymu zády a rozběhla domů. Alespoň si teď už byla jistá, že ji znovu o tu věc žádat nebude. Ale nemohla to nikomu říct, ani matce ne, neunesla by tu ostudu a pomluvy.
V dalších dnech se po vesnici začaly šířit o ubohé Kate zvěsti. Ona o nich však neměla ani tušení. Lidé se Kate začali vyhýbat, jí to sice nevadilo, ale zdálo se jí to divné. Se starostou se už nesetkala a doufala, že ho jeho zvrhlé nápady už přešly. Nevěděla však, že starosta se jí chce pomstít za to, že ho odmítla. Jemu přece nikdo nemohl odporovat nebo ho dokonce urážet.
Uprostřed noci probudilo Kate hlasité bouchání na dveře. Pouze v noční košili otevřela dveře od domu. Před jejím domem stáli vesničané s pochodněmi a hned se po ní dva z nich vrhli a svázali jí ruce za zády.
"Co se to děje?" ptala se vyděšená Kate. Nikdo jí však nevěnoval pozornost a táhli jí na nedalekou louku. Poznala svoji kamarádku a prosila ji o pomoc, ale ona jako by ji neslyšela. Nikdo jí nechtěl pomoci. Dovlekli ji na louku a Kate uviděla vysokou hranici ze dřeva. Vyděsila se ještě víc. Chtějí ji upálit.
"Já nejsem čarodějnice!" přesvědčovala je, "Přece mě znáte!" Potom uslyšela hlas Gregoryho:
"Vidíte ji? V noci vaří lektvary a sesílá na nás choroby! Zbavme se jí a bude nám líp!"
"Upálit! Upálit!" skandoval zfanatizovaný dav. Kate se bránila a prosila je, ale nepomohlo to. Přivázali ji ke kůlu.
"Rozluč se s životem, čarodějnice!" křikl Gregory, zlověstně se na ni usmál a zapálil pod ní dřevo. V Kate se probudila obrovská vlna zlosti a smutku. V poslední chvíli, když už jí oheň sahal až k pasu, podívala se na Gregoryho a vykřikla: "Já zajdu ohněm, ty zajdi vodou!"
A umřela.
Příští den se na břehu řeky našlo utopené tělo starosty Gregoryho.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Příšerka s.r.o. Příšerka s.r.o. | Web | 6. května 2011 v 18:16 | Reagovat

To je zajímavé, pěkně se to četlo a musím říct, že jsem do poslední chvíle čekala, že ji někdo zachrání. Nevadí, tenhle konec k tomu sedí lépe :)

2 Itachi-chan Itachi-chan | Web | 6. května 2011 v 18:29 | Reagovat

Tak první tvá povídka, co jsem si přečetla, na mě udělala docela dobrý dojem. Pěkné, pěkné...gregory mi někoho připomíná, ale raději pomlčím xD (lord Voldemort)

3 Khali-Khalia Khali-Khalia | 7. května 2011 v 20:52 | Reagovat

Tigrísku, ty jsi na psaní povídek opravdu geniální!...A to myslím doslovně... O_O A je to úchylné, tudíž ode mě další bod navíc! :-D xDD

4 Liss Liss | Web | 11. srpna 2011 v 20:48 | Reagovat

Dobrá práce, vážně dobré. Líbí se mi nápad i provedení!

5 zetemaka zetemaka | E-mail | Web | 28. srpna 2011 v 21:21 | Reagovat

Celkem zajímavý nápad a pěkně napsaný :-)... připomíná mi to moji oblíbenou písničku Čarodějnice z Amesbury

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama