Kaple

24. května 2011 v 16:49 | Tigris |  Povídky
V této povídce nebude žádná krev ani mrtvoly, ale v příštích se to nejspíš změní, protože pak mě to víc baví psát. Inspirace je opět z mého snu. Doufám, že se vám bude líbit, ale u téhle povídky opravdu nevím, nevím. Prosím, komentujte.

současnost, Olomouc
Gabriela se fascinovaně dívala na Sloup Nejsvětější Trojice. Pozlacené sochy svatých se v záři poledního slunce blyštěly a dodávaly Sloupu majestátní vzhled. Kolem procházeli lidé, povídali si, smáli se a lízali zmrzlinu. Holubi vyzobávali drobečky mezi škvírami kočičích hlav, které dláždily celé náměstí.
"Nechceš se jít podívat do vnitřní kaple, Gabrielo?" oslovila ji průvodkyně Martina.
I když v tomto městě Gabriela žila, ještě nikdy uvnitř v kapli nebyla, což byla chyba, protože její letošní prázdninovou brigádou byla průvodkyně Olomoucí. Martina ji sem vzala, aby jí předvedla, co bude dělat. Gabriela ji následovala a slyšela jak volá: "Netlačte se. Choďte sem maximálně po čtyřech!"
Gabriela vešla jako jedna z posledních po schodech do maličké kaple. Martina zrovna říkala: "Všimněte si, prosím, reliéfů na stěnách a dále betlémské hvězdy na podlaze. Vzhlédněte a prohlédněte si strop. Zaposlouchejte se do akustiky kaple. Jestliže kněz sloužil mši, slyšeli ho všichni lidé na náměstí, protože je zde využito ohniskové vzdálenosti."
Vyšla z kaple i s posledními turisty a Gabriela tam zůstala sama. Zvony začaly vyzvánět pravé poledne. Gabriele se najednou zamlžilo před očima, ztratila rovnováhu a padala na stěnu kaple. Místo aby dopadla na tvrdou zeď, propadla skrz ni.
Pod sebou ucítila trávu. Zamžourala do slunce a vstala. Všude kolem sebe viděla sytě zelené louky a v dálce les. Stála na kopci a pod ním se klikatila úzká říčka, u které stála malá dřevěná chaloupka. Otočila se a za sebou uviděla vlnící se vzduch. Tvořil kruh a v tom kruhu vlnícího se vzduchu viděla vnitřek kaple. Jako by se tam dívala oknem. Byla zmatená.
"Kde to jsem?" říkala si pro sebe.
Napadlo ji vrátit se zpět, ale přemožená zvědavostí vykročila směrem k chaloupce. Asi v polovině travnaté stráně k ní přiběhl hlouček zpívajících a tančících dětí. Jedno blonďaté děvčátko s copem vzalo Gabrielu za ruku a zvědavě se zeptalo: "Jak dlouho tu zůstaneš?"
"Já-" zarazila se, "kde to vlastně jsem?"
"Proč vše musí mít jméno?" nechápala holčička, "Tohle je prostě náš domov."
V tu chvíli došly k chaloupce. Z jejího okna vystrčila hlavu mladá žena a usmála se. Přelezla přes parapet, ladně seskočila na zem. Všechny děti se k ní hned rozběhly a rozštěbetaly se:
"To je ona."
"Že je krásná?"
"Tak dlouho jsme čekali."
"Já jsem si s ní povídala," chlubilo se děvče s copem.
"Pšššt, děti, nechte ji přece také promluvit," tišila je žena.
"Ehm..." Gabriela nevěděla jak má začít, "Dobrý den," vysoukala za sebe nakonec.
"Dobrý," rozesmála se žena, "já jsem Taťána. A ty budeš Gabriela."
Taťána ani nečekala na její souhlas a pokračovala:
"Většinou odpovídám na ty samé otázky, které mi kladou všichni ti, kteří sem přijdou. Takže," řekla věcně, "Kaple je průchod do našeho světa. Mým úkolem je hlídat průchod a všechny nováčky zde přivítat," odmlčela se.
"Ale co tady mám dělat já?" vyhrkla Gabriela.
"Zůstaneš tu týden, absolvuješ výcvik a pak se vrátíš zpět," vysvětlila Taťána.
"Výcvik?" zeptala se nechápavě.
"Uvidíš zítra," usmála se.
Celý týden ji Taťána učila meditovat, zaposlouchat se do vnitřního hlasu, vnímat přírodu a soustředit se. Gabriela byla pilná a učenlivá. Naučila se zbytečně nevyptávat, ale večer, když se všichni sešli u ohně, si dlouho do noci povídaly. Tento týden byl pro Gabrielu nejšťastnější, ale zároveň duševně nejnáročnější v celém jejím životě. Když uplynul a děti i Taťána se shromáždily před průchodem do kaple, rozloučila se s každým zvlášť.
"Zůstaň stále silná a veselá," popřála jí Taťána a Gabriela prošla průchodem.
Ocitla se uvnitř kaple. Věděla, že teď je jejím posláním rozšiřovat mezi lidi to, co se naučila za průchodem. Do dveří kapličky nahlédla průvodkyně Martina: "Tak už pojď! Musíme jít dál!"
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Itachi-chan Itachi-chan | Web | 24. května 2011 v 18:21 | Reagovat

První, hurá! Tak...co říci? Je to zvláštní...napsat povídku podle snu. Já bych taky chtěla mít takové zajímavé sny...jenže problém je, že je možná taky mám, ale skoro nikdy si je nepamatuju.
Pěkně napsáno, na to, že děláš málo odstavců a tak, na to jsem tě upozorňovala už minule, ale je to tvoje věc - každý píšeme trochu jinak...
Psát umíš a to je důležité. Je to zajímavé ;D Jednorázovky ti prostě jdou ;D

2 Metalová princezna Metalová princezna | Web | 24. května 2011 v 18:34 | Reagovat

5 hvězdiček!:))

3 Gabriel Decay Gabriel Decay | Web | 25. května 2011 v 14:41 | Reagovat

hmm....jsem o5 pěkvapený.... :-D  :-D  :-D

4 Příšerka s.r.o. Příšerka s.r.o. | Web | 26. května 2011 v 17:55 | Reagovat

Povídku podle snu bych asi nikdy nenapsala. Klobouk dolů, pěkně se četla a po přečtení jsem měla zvláštní pocit štěstí :)

5 Khali-Khalia Khali-Khalia | 26. května 2011 v 19:19 | Reagovat

týýý brďo! To je fakt supr čupr démonicky krutopřísný!! O_O  O_O  O_O x333 ^^ xD

6 Bromance Bromance | Web | 27. května 2011 v 19:21 | Reagovat

Zkrátka perla :)

7 tigris tigris | 27. května 2011 v 19:55 | Reagovat

Opravdu mockrát děkuji všem za chválu. Jsem ráda, že to někdo čte :-) Ale kdybyste měli nějakou výtku, tak klidně pište :)

8 Liss Liss | Web | 11. srpna 2011 v 21:18 | Reagovat

ty jsi z Olomouce, nebo se ti to prostě zdálo jen tak? já třeba z Olomouce jsem, v kapli jsem byla několikrát, ale tohle se mi nikdy nestalo. to není fér
jinak zase skvělé

9 Tigris Tigris | 12. srpna 2011 v 10:12 | Reagovat

[8]: Jo, jsem hrdá obyvatelka naší sladké Olomouce, ale v té kapli jsem doteď nebyla. Ten sen byl upravený, ale rozhodně mi byl inspirací k téhle povídce. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama