Nadaní - kapitola 9.

28. dubna 2011 v 19:41 | Tigris |  Nadaní
Líbal dokonale. Rukama si mě přitiskl k tělu a sjížděl jimi až na můj pas, a pak ještě víc dolů. Jemně, ale varovně jsem ho kousla do rtu. Vtiskl mi ještě jeden krátký polibek a ruce vrátil na moje záda.
"Kde jsi byla celý můj život?" zeptal se.
Tušila jsem, že tím co řeknu, rozbiji romantickou atmosféru, která nabíjela okolí, ale musela jsem to říct.
"Slib mi, že si nebudeme říkat takhle otřepané dojemné fráze," poprosila jsem ho.
"Promiň, jenže toho romantika ve mně nezapřeš," zakřenil se.
"Ty a romantik?" zatvářila jsem se pochybovačně.
"Samozřejmě. Však já ti to dokážu. Alespoň nemůžeš zapřít to, jak skvěle líbám," řekl samolibě a znovu mě políbil.
David chvíli na to odešel a já jsem se vrátila k sobě do pokoje ve vynikající náladě a lehla si na postel. Byla jsem jako ve snech, představovala jsem si Davida a myslela na svoje city k němu. Naše první políbení ve mně vyvolalo vlnu pocitů; štěstí, rozjařenost, touhu, naplnění a především, jak jsem si uvědomila, zamilovanost.

Probudila jsem se brzy ráno a byla jsem šťastná. Nemohla jsem se dočkat, až uvidím Davida. Oblékla jsem se, nasnídala, a pak mi došlo, že jsem si zapomněla vyčistit zuby, což by při dalším líbání mohl být problém. Potom jsem vykročila ze dveří, rodiče už byli pryč a velmi se divili mé náladě, ale já jsem to neřešila. David na mě čekal na chodníku před domem. Rozběhla jsem se k němu a skočila mu do náruče. Viděla jsem to ve filmech, ale před skokem se mě zmocnily obavy, jestli mě můj milý vůbec chytí. Chytil. Byl překvapený, ale potěšený.
"To vítáš všechny takhle?" zeptal se.
"Jenom své přítele a milence," provokovala jsem ho.
Místo odpovědi mi vtiskl trošku hrubý polibek. Postavil mě na zem, vzal mě za ruku a vyšli jsme ke škole.
Monika mohla být spokojená, konečně se dočkala fyzického kontaktu, který jí chyběl mezi mnou a Davidem a pořád se na mně významně ohlížela z přední lavice. Já jsem po každém jejím ohlédnutí zčervenala, takže jsem byla skoro permanentně rudá. David se tomu jenom pochechtával, až si toho všeho všiml i učitel Janda.
"Vypadá to, že tu máme dvě vrkající holubičky, které ruší hodinu," popíchl, "Chcete snad přednášet místo mě?"
Podívala jsem se na Davida a nahlas jsme se rozesmáli. Janda nasadil kyselý výraz a dál cosi nudně vykládal apatické třídě.

Po škole šel David se mnou domů. Počkal před domem a já jsem nakoukla za domovní dveře. Uvnitř bylo rušno jako vždy, když se malovalo. Nábytek, se kterým šlo manipulovat, byl posunutý doprostřed kuchyně a táta zaujatě natíral stěnu barvou. Máma ho znepokojeně pozorovala. Hodila jsem tašku dovnitř a tlumené bouchnutí učebnic obrátilo máminu pozornost ke mně.
"Co budeš dělat?" zeptala se.
Nejspíš se budu líbat, objímat, mazlit a povídat si s Davidem, pomyslela jsem si.
"Jdu se spolužáky do města. Nejspíš do kina," řekla jsem.
"Užij si to," popřála mi a dál úzkostlivě sledovala tátu, kterému se barva nějakým způsobem dostala na nos a čelo.
Zaklapla jsem dveře a s Davidem jsme vyšli na naši louku. Tam jsme si lehli do trávy vedle sebe a dívali se na mraky, proplouvající po obloze.
Povídal mi o svém životě; o tom kde byl, jaké lidi potkal, co udělal, v čem chyboval. Vycítila jsem, že nechce žádná tajemství. Já jsem mu na oplátku vyprávěla o sobě, ale proti jeho příběhům a zkušenostem to vypadalo jednoduše a nudně. David však pozorně poslouchal a pořád mě pobízel, ať pokračuji. Už byla skoro tma, ale pořád jsme měli o čem mluvit. Z ničeho nic se louka ozářila malými světýlky a kolem nás se objevili pobíhající veverky, zajíci a srnky. Prostředí na mě působilo jako vystřižené z Disneyovské pohádky. Hned jsem věděla, že je to iluze.
"Bože, to je sladké jak cukrová vata," zašeptala jsem.
"Tobě se to nelíbí?" zeptal se David, "Tak dlouho jsem nad tím přemýšlel."
"Ne, je to krásné," řekla jsem rychle. "Fakt, líbí se mi to," lhala jsem.
"Nemusíš lhát. Mě se to taky nelíbí. Zkoušel jsem tě."
Po jeho slovech zvířata i světýlka zmizela a nahradila je krásná noční obloha s hvězdami a měsícem.
"To je lepší," řekli jsme současně a začali se smát.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Khali-LoneLioness Khali-LoneLioness | 3. května 2011 v 16:19 | Reagovat

Nádherný příběh =)
Trošku ses na začátku inspirovala úchylnostmi mě a Chrony, co? xDDD
A ten konec je supr, mě by se ta zvířátka líbila... xP :D:D

2 Jiand Jiand | E-mail | Web | 11. června 2011 v 22:41 | Reagovat

Jsem docela rá, že jim to dobře vychází. Bylo by ale dobré, kdyby se to vracelo k hlavnímu ději. Přeci jen, ještě je tam spousta věcí, co by se měli dořešit... :-?

3 odrian odrian | 23. srpna 2011 v 10:35 | Reagovat

jo doopravdy umíš psát tigris :-D  a souhlasím s :Jiand :-?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama