Nadaní - kapitola 5.

17. dubna 2011 v 17:29 | Tigris |  Nadaní
Přišla jsem do školy přesně se zazvoněním a sedala si do lavice zrovna, když učitel biologie vcházel do dveří. Monika už byla na moje pozdní příchody zvyklá, tak se mě ani neptala, kde jsem byla. Rozhlédla jsem se po třídě a zarazilo mě, že všechny holky pořád pokukují po Davidovi.
"Co jim je?" zeptala jsem se Moniky a pohodila jsem hlavou směrem k nim.
"Toho sis všimla až teď?" nevěřícně se na mě podívala, "vždyť jsou z něj vedle už od prvního dne."
Došlo mi, proč jsem si toho nevšimla předtím, nejdřív jsem ho ignorovala a všechny ostatní také, a potom jsem se obírala myšlenkami na Nadané. Navíc ve škole jsme si spolu moc nepovídali. Podívala jsem se na Davida. Byl velmi hezký, to se nedalo popřít, ale dál jsem se tímto tématem nehodlala zaobírat.
O přestávce jsem šla na chodbu nadýchat se čerstvého vzduchu. Ze dveří třídy vyšel spolužák Patrik, zamířil ke mně a vychrlil ze sebe: "Nešla bys se mnou v sobotu do klubu Zet?"
Byla jsem překvapená, že se mě na tohle zeptal Patrik. Věděla jsem o něm jenom, že má rád motorky a hokej a jinak jsme si předtím jen párkrát povídali, ale řekla jsem si proč ne, byl mi sympatický.
Usmála jsem se. "Dobře. V kolik?"
"V šest?"
"Jsme domluveni."
Pousmál se a zamířil ode mě pryč.
S Davidem jsme se domluvili, že mě ve tři vyzvedne doma a pokusíme se zjistit moje nadání. Vymýšlela jsem, jak omluvit moji nepřítomnost doma, a tak jsem napsala mamce esemesku, že půjdu s pár spolužáky do města. Ve tři jsem uslyšela domovní zvonek, seběhla jsem dolů a otevřela dveře. David byl tam, tvářil se odměřeně a zeptal se: "Připravená?"
Přikývla jsem nervózní z toho, co se bude dít. Zamkla jsem dveře a podívala se na sluníčko nad hlavou.
"Kam půjdeme?" zeptala jsem se zvědavě. Ukázal na les.
"To je fór? Do lesa?"
Ale to už mě popostrkoval ke stromům.
"Já umím chodit sama!" obořila jsem se na něj, protože mě chtěl táhnout za paži jako neposlušné dítě.
"Co ti to dnes je? Kam tak spěcháš?" divila jsem se.
"Máme moc práce a málo času. Zvláště, když v sobotu nebudeme mít čas, protože jdeš do klubu," řekl jedovatě.
Ulevilo se mi. "Tak o tohle ti jde? Zaprvé jdu tam až od šesti. Zadruhé po tom ti nic není. A za třetí, musím zopakovat svoji předchozí otázku, kam tak spěcháš?"
"Ale budeš celou sobotu rozptýlená a výcvik nebude stát za nic. Je mi po tom všechno, protože jsem tvůj učitel. A spěchám, jelikož čím dřív ovládneš svoje schopnosti, které ani nevíme, jaké jsou, tím lépe pro nás."
Došli jsme na louku s dubem. Založila jsem si ruce na prsou.
"Možná ten výcvik nebude stát za nic kvůli učiteli."
Výraz se mu z rozčilení přeměnil do strašidelné ledové masky. Zřejmě jsem se dotkla citlivého místa.
"Začínáme," řekl děsivým tónem, ale já jsem se mu omlouvat nehodlala.
Trhnutím vytáhl z kapsy papír. Podívala jsem se do něj. Byl to seznam schopností: proměňování, neviditelnost, síla, čtení myšlenek…
"Ty jsi si udělal seznam?" zeptala jsem se posměšně. Moji otázku ignoroval.
"Musíme každou položku tohoto seznamu vyzkoušet. Jsou tam ty dary, se kterými jsem se setkal. Zkus mi teď přečíst myšlenky. Na jaké zvíře myslím?"
Polkla jsem ironické poznámky a soustředila se. Připadala jsem si hloupě.
"Vůl?" plácla jsem.
Přimhouřenýma očima se na mě podíval. "Ber to prosím vážně." Ale přeškrtl čtení myšlenek.
Takhle jsme pokračovali dál, až se začalo stmívat.
"Tohle nemá cenu!" vybuchla jsem, když jsem se marně snažila proměnit v mouchu. Přeškrtl poslední schopnost v seznamu. Ještě jednou ho pročetl, jestli na nic nezapomněl.
"Co teď?" zeptala jsem se unaveně.
"Nic. Jdeme domů."
"To je jako všechno?"
Pokrčil rameny. Naštvaně jsem udělala pár kroků směrem domů, ale všimla jsem si, že mi na ruce chybí náramek po babičce. Otočila jsem se zpět k Davidovi. Opíral se o dub a prohlížel si ho.
"Ty zloději špinavá!" zařvala jsem na něj. Nebyla spíš jeho schopnost kleptoman?
"Vrať mi ho!" křikla jsem a natáhla po něm ruku. V tu chvíli se mi sám objevil v dlani, aniž by ho tam David dal. Prostě z ničeho nic. David se usmíval.
"Myslím, že jsme objevili tvoji schopnost. Nevím, jak bych to označil, ale nejspíš budeš přenašečka."
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Khali Khali | 19. dubna 2011 v 5:55 | Reagovat

dělééj pokračovááníííí!!! honéém hejbni kostroou xDxD já jsem u toho konce úplně vyprskla smíchy, prej: "Na jaké zvíře myslím?" "Vůl?" xDDDD
Nechceš Davida přejmenovat na Romana? xDDD Že by mu pak někteří ve třídě mohli začít říkat Romadůžek xDDD

2 tigris tigris | 19. dubna 2011 v 17:02 | Reagovat

Bohužel tě asi zklamu, ale David zůstane Davidem :-D  :-D  :-D

3 Car(lev15)☺to jsem já!!!!!♥ Car(lev15)☺to jsem já!!!!!♥ | Web | 19. dubna 2011 v 17:27 | Reagovat

wow! tolik kapitol! Poklona Tigris

4 Jiand Jiand | E-mail | Web | 11. června 2011 v 21:54 | Reagovat

Heh, tak to s tím zvířetem mě dostalo :D A jinak ta její schopost vypadá zajímavě :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama