Nadaní - kapitola 10.

29. dubna 2011 v 18:34 | Tigris |  Nadaní
Je tu další kapitola. Kdyby vám konec připadal nesrozumitelný, zkuste si ho přečíst ještě jednou a jestli ani to nepomůže, tak se na mě klidně obraťte s dotazy. Taky se omlouvám, že v jednom úseku se hodně opakuje slovo schopnosti, ale snažila jsem se to co nejlépe vysvětlit, což mě dost duševně zmohlo. Doufám, že se nevylučují informace z této kapitoly s tím ze 4. kapitoly, ale dávala jsem si pozor, aby vše sedělo. Pak přikládám anketu, prosím hlasujte, protože já jsem opravdu nejistá v tom, jestli je to pochopitelné.

Probudila mě žízeň. Z naší louky mě David doprovodil až za úplné tmy, ale rodiče si toho ani nevšimli, protože byli zaměstnaní úklidem kuchyně. A teď, uprostřed noci, jsem potichu seběhla po schodech a mířila ke dřezu a sklenicím na vodu. Asi uprostřed kuchyně jsem zakopla o něco v podlaze. Vykřikla jsem bolestí a chytila se za pohmožděný palec. Rozsvítila jsem si, abych viděla to, do čeho jsem vrazila nohou. Nechtěně jsem vykopla kousek prkna z podlahy. Na jeho místě byla díra. Nejspíš už předtím čouhalo ven a já jsem ho svou šikovností vyprostila úplně. Vzala jsem prkno ze země a chtěla ho vrátit na původní místo. Když jsem však došla k díře, ukázalo se, že v ní sotva pár centimetrů pod podlahou leží nějaká stará kniha. Přece tam tu knihu nemohu nechat zplesnivět, řekla jsem si a obávajíc se pavouků a další havěti jsem se pro ni natáhla. Otevřela jsem ji a vykulila oči. To nebyla kniha, ale deník! Deník mojí babičky. Na první stránce stálo: Deník Eleonory Hamlové. Rozrušeně jsem otevřela první stránku:

3. únor 1970
Jmenuji se Eleonora Hamlová a je mi 18 let. Rozhodla jsem se, že si začnu psát deník, kvůli několika událostem v mém životě. Potkala jsem Martina. Řekl mi vše o Nadaných, jejich schopnostech, o tom, že nestárnou a o Radě. Nebudu se o ničem z toho příliš rozepisovat. Nechtěla jsem mu nic věřit, ale přesvědčil mě ukázkou svých schopností.

Martin! Můj dědeček. Dál jsem musela pár stránek přeskočit, protože byly poškozené nebo rozmazané. Našla jsem další pasáž a rychle četla.

16. duben 1970
Už svou schopnost, o které jsem psala, dokážu plně ovládat. Martin je skutečně milý a představil mi i svého nejlepšího přítele Davida. Konečně cítím, že můj život má smysl.

Tak David znal nejen mou babičku, ale i mého dědečka. Ztráta jeho nejlepšího přítele musela být těžká. Ale proč mi o tom nic neřekl?

30. květen 1970
Martin mě miluje! Dnes večer mi to řekl a já mohu jeho city opětovat. Jsem tak šťastná!

Teď následovala dlouhá pauza mezi tímto zápisem a tím dalším.

1. listopad 1970
Velmi dlouho jsem nic nenapsala, ale jsem v jednom kole. Trénink, Martin, pomoc rodičům, Martin, brigáda a Martin. Miluji ho stále víc a mám pocit, že díky němu budu létat. Teď už musím jít, Martin čeká!

5. prosinec 1970
Požádal mě o ruku! A já jsem samozřejmě souhlasila. Bojím se reakce rodičů, Martin si však myslí, že to nebude tak zlé.

7. prosinec 1970
Řekli jsme jim to. Nebyli zrovna nadšení, ale Martina si oblíbí, cítím to v kostech. Tatínek nám určitě dá požehnání. V dubnu bude svatba!

21. duben 1971
Svatební přípravy vrcholí. Rodiče už Martina berou jako vlastního a mě jejich přátelství dodává odvahu na blížící se svatební den.

1. květen 1971
Jsme s Martinem na líbánkách. Teď nebudu chvíli psát, protože nějaký čas budu mít jiná potěšení!

Opět pár nečitelných stránek.

31. prosinec 1971

Jsem ve druhém měsíci. Jestli děťátko bude kluk, pojmenujeme ho Adam, jestli dívka tak Elena. Svátky slavíme u našich.

Babička čekala moji mámu asi po roce a půl vztahu. A s dědečkem se tak milovali a oba umřeli kvůli jedné chybě řidiče na silnici.

18. červenec 1972
Je to holčička! Jsme šťastní a rodiče se vnučky ani nemohli dočkat. Těhotenství mě zmáhalo, tak jsem vůbec nic nenapsala, ale porod proběhl v pořádku. Je zdravá a krásná.

12. listopad 1972
S Martinem jsme přišli na něco příšerného. Bojím se o tom psát, bojím se, že tento deník najdou a každého, kdo jejich tajemství zná, zabijí. Bojím se o naši rodinu, ale musím to napsat. Zjistili jsme, že Rada Nadaných zneužívá svoji moc a krade ostatním Nadaným jejich schopnosti, ale pouze ty, které zatím Rada nemá. Jejich tajemství zná pouze několik nejvýše postavených. Vůdce tohoto podlého spolku se jmenuje Vladimir. Nadané, jejichž dary už mají, nechají vycvičit a dovolí jim se k nim přidat, ale to, že kradou jiným schopnosti si nechají pro sebe. Někdy trénují i ty se schopností, kterou Rada neovládá, počkají si, až právoplatný majitel těchto schopností přijde na všechny triky, pak ty triky z něj vymámí, odeberou mu schopnosti a ve většině případů ho pak zabijí. Nevíme, co přesně Rada chce s takovou mocí dělat, ale musí mít na svědomí už děsivě mnoho smrtí a s každou další jejich moc narůstá. Musíme se pokusit je zastavit. Martin říká, že to dokážeme, ale má také strach.

16. leden 1973
Náš plán selhal. Dcerku jsme nechali u mé sestry. Loučení s naší malou Elenou bylo bolestné. Rada je nepředstavitelně silná. Můj dar také nemají a nechci, aby ho získali. Bojíme se, že se nedožijeme dalšího dne. Tohle bude můj poslední zápis, protože tento deník schovám pod prkna v sestřině domě. Snad ho někdo najde a pomůže mu, ale nemohu dovolit, aby ho našla Rada. Sbohem...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kuba z K&K Kuba z K&K | E-mail | Web | 29. dubna 2011 v 19:40 | Reagovat

děkujeme ti milá tigris za komentování našeho blogu, máš tam od nás článek :)

2 Khali-LoneLioness Khali-LoneLioness | 3. května 2011 v 16:22 | Reagovat

Rozumím,rozumím... a je to supr! =)

3 tigris tigris | Web | 3. května 2011 v 16:27 | Reagovat

[2]: Díky, díky. Hurá dostala ses na net! :-D

4 odrian odrian | 23. srpna 2011 v 10:46 | Reagovat

drsný ted už vím proč je ta rada zlá tenhle díl se ti povedl Bety(Tigris) :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama